Ocenění

Válka. Válka je pořád stejná (recenze)

Autor | Aktuality | Středa 27 Srpen 2014 7.30

Citace vypůjčená z postapokalyptického světa Falloutu sedí i na román Paola Bacigalupiho z roku 2012, u nás nedávno vydaný u nakladatelství Plus. V jeho budoucím světě ani nemusela vybuchnout atomová bomba, aby rozložila Spojené státy a vrhla je do nové občanské války. Stačila konzumní nenasytnost a ignorování vlivu člověka na ekologii planety. Autor ironicky zasadil rozvrat rovnou do hlavního města světové velmoci. V Kapitolu místo debat volených zástupců lidu znějí rozkazy jedné z ozbrojených armád, která se snaží udržet svůj kousek města proti požehnanému počtu nepřátel. Ulicemi pobíhají skupinky ozbrojených vojáků, dřou tu otroci a švindlují obchodníci, jejichž touhu po zisku neotupí ani to, že jim jde o krk.

V takovém světě je víc obětí než vítězů a nejkrutěji na status quo doplácejí ti nejvíce zranitelní, tedy děti. Dvojice hlavních hrdinů se snaží čelit nepřízni osudu spojenými silami, protože se v mnohém doplňují: holka a kluk, ona z města a luxusu, on z venkova a nevzdělaný, jeden zdatný a druhý fyzicky hendikepovaný. Přesto vůdčí role leží na Mahlii, kterou Bagicalupi podpořil zachycením vzpomínek na její minulost, jejichž prostřednictvím vypráví širší společenské a historické souvislosti nového světa (zatímco o jejím parťákovi jménem Myšák nevíme skoro nic). Oba potkáváme v povrchním bezpečí venkovské komunity, která se snaží vyvzdorovat přežití na neustále se rozrůstající džungli. Ale ani ona se nemůže válce vyhnout a ta se objeví v podobě geneticky upraveného Toola, jemuž jdou v patách jednotky dětských vojáků.

Charakter hlavních hrdinů se ohýbá ve vleku událostí, nad kterými nemají žádnou moc, a nepřestává se dynamicky vyvíjet. Kladou si najednou otázky, jaké je dříve netrápily, čímž Bacigalupi civilně zachytil, jak po nich okolnosti vyžadují, aby dospěli příliš brzy. Výzvou pro něj pak muselo být zachycení života jejich protihráčů, tedy dětských jednotek, a přes krutost a sadismus, které mezi nimi panují, najít něco, s čím se může čtenář ztotožnit. S úlevou můžeme říci, že se kniha vyhnula moru dětské a mládežnické literatury, tedy zbytečnému moralizování (a tam, kde se objeví, ho hrdinové s logikou sobě vlastní zahrají do autu). I když najdeme určitá zjednodušení na zlý a hodný u několika vedlejších postav, na tak malé ploše Bacigalupi dokázal rozvrhnout neobyčejně pestrou škálu lidských povah a hlavně najít cestu do jejich duší.

K zařazení románu do kategorie pro mládež (nebo také young adults) bych doporučila přistupovat trochu opatrně. Patří sem podle věku protagonistů i důrazem na spád a akci, bez hlubšího zkoumání společnosti, politiky nebo nitra dospělých postav. Z toho pohledu autor vytáhl jen ty opravdu důležité informace, které je třeba v knize mít, aby neplavala na vodě (a umí to tak dobře, že záměrné omezení výsledný dojem vůbec nepoznamená). Co ji od klasické dobrodružné literatury pro mládež ale odlišuje, jsou témata, která násilnický a depresivní příběh obsahuje (dostat tuhle knížku ke třináctým narozeninám, špatně by se mi usínalo…).

Amerika v rozkladu se už nejednou stala námětem vědecké fantastiky, ale tady se ukazuje drsně, až naturalisticky. Inspiraci nemusíme hledat daleko – současná Afrika, nepřehledná situace, která v některých jejích částech panuje, a především zneužívání dětí verbovaných do armády. Příběh se čte jedním dechem, ale z některých zápletek je cítit, že se odklánějí od realistického běhu věcí. Přestože tento aspekt knihy může vypadat na první pohled jako slabina, šlo o autorův záměr. Musel hrdinům trochu pomoci, jinak by dlouho nepřežili, a používá k tomu nepravděpodobných náhod i Toola s jeho nadlidskými schopnostmi (a ve většině případů mu to však můžeme s klidem odpustit).

Ostatně poločlověk Tool a prostředí fiktivní budoucnosti jsou jedinými spojovacími články k předchozímu románu z tohoto cyklu, k Prachožroutům. I Potopená města však dostala povedenou obálku (Milan Malík) a zdá se, že vydavatel této sérii věnuje zvláštní péči včetně kvalitního překladu (Richard Podaný) a pečlivě odvedené redakční práce. Zpracováním i obsahem volné pokračování Prachožrouty překonává a je na něm vidět časová investice, kterou do něj Bacigalupi vložil. Tento třísetstránkový román by se dal shrnout i sloganem velké otázky v malém balení, neboť za dobrodružným dějem rozklíčovává témata v tradici těch nejlepších protiválečných literárních děl. Až nastane čas na hlasování o nejlepší zahraniční knihu roku 2014, na Mahlii a její boj proti nelítostnému osudu by se nemělo zapomenout.

Paolo Bacigalupi: Potopená města

vázaná, překlad Richard Podaný, obálka Milan Malík, 296 stran, 349 Kč

Související články:

Bacigalupiho výprava do Potopených měst (ukázka)

411 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.