Fantazie utržená ze řetězu. Asi tak bychom mohli nazvat pozoruhodnou tvorbu amerického emigranta Terryho Gilliama, který společně se skupinou Monty Pythonův Létající cirkus ovládl humor v britské BBC sedmdesátých let. Jeho prostřednictvím ožily na plátnech i televizních obrazovkách iluminace, knižní ilustrace i fantaskní tvorové nebo bytosti z pohádek. A protože se jeho animovaná tvorba plně poddává fantazii, divák je často svědkem vskutku surrealistických vizí. V prvním půlčlánku Pozoruhodných počinů, který byl Terry Gilliamovi věnován, jsme zmínili jeho první samostatné snímky i filmy, které vytvořil společně s Létajícím cirkusem. V čase, kdy měla premiéru jeho antiutopická vize Brazil, měl na kontě nejen hodiny animovaných sekvencí pro BBC, ale i několik celovečerních filmů.

Jeden ze snímků Terryho Gilliama jsme již v této sérii zmínili. V souvislosti s naším českým režisérem Karlem Zemanem a jeho unikátní tvorbou pomocí techniky mystimation jsme porovnali snímek Baron Prášil z roku 1961 s viděním slavného hrdiny v podání Terryho Gilliama. Legendárnímu lháři se Terry Gilliam rozhodl věnovat v roce 1989, tedy hned po snímku Brazil. Jeho Dobrodružství Barona Prášila (The Adventures of Baron Munchausen, 1988) je skutečně nabito slavnými hereckými jmény a stejně jako po vizuální stránce, je snímek neobyčejně silný i v příběhu. Dočkal se nejen čtyř nominací na Oscara, ale i nominace na cenu Hugo či tří ocenění Britské filmové akademie. Ovšem je třeba dodat, že divácky zcela propadl a jeho tržby tak zůstaly daleko za očekáváním.

Jak bylo zmíněno v první části článku, tvorbu Terryho Gilliama protíná a svazuje několik vizuálních a příběhových prvků, které se v jeho snímcích objevují jako červená nit. Zmínili jsme nejen nápadité rozhýbání knižních ilustrací, ale i motiv oka, fascinaci středověkem, snové sekvence nebo dívku ze sna, kterou hrdina potkává i ve skutečnosti. Středověkou legendu o svatém grálu potom zpracoval v dalším filmu Král rybář (Fisher King, 1991) a jeho příběh o zázracích uprostřed New Yorku byl opět oceněn. Tentokrát posbíral Stříbrného lva, dva Zlaté glóby a jednoho Oscara.

Na pole fantastického žánru se Terry Gilliam vrátil hned vzápětí. A ačkoliv se jeho skalním fanouškům při slovním spojení “Bruce Willis v novém filmu Terryho Gilliama” jistě objevovala alergická vyrážka, snímek Dvanáct opic (12 Monkeys, 1995) předčil všechna očekávání. Bruce Willis podal přesvědčivý herecký výkon a diváky okouzlil i tehdy čerstvě slavný Brad Pitt. Ovšem místo rozverných hrátek s časem jako ve Zlodějích času se tu setkáváme s neutěšenou budoucností lidstva, které se snaží změnit přítomnost zásahem v minulosti. Atmosféra je tíživá až hororová a dějová linka složitá. Znovu se setkáváme s prostředím, které nám připomíná Brazil, znovu se ocitáme mezi blázny. Snímek je inspirován krátkometrážním experimentálním filmem Rampa (La Jetée, 1962) a rozhodně patří do zlatého fondu žánrové kinematografie.

Po rozporuplně přijatém snímku Strach a hnus v Las Vegas (Fear and Loathing in Las Vegas, 1998), kde si jednu z rolí zahrál Johnny Depp, se Terry Gilliam vrátil k žánru v Kletbě bratří Grimmů (The Brothers Grimm, 2005) a v alenkovské Krajině přílivu (Tideland, 2005). Ani jeden ze snímků ovšem nebyl natolik výrazný, aby se zapsal do srdcí skalních fanoušků žánru.

Při tvorbě svého dalšího žánrového díla Imaginárium dr. Parnasse (Imaginarium of Doctor Parnassus, 2009) ovšem musel řešit mnohem vážnější problém. Během natáčení zemřel jeden z představitelů hlavní role Heath Ledger (1979–2008) a hrozilo, že snímek zůstane nedokončen. Po poradě se štábem se ale Terry Gilliam rozhodl obsadit do této role další tři herce a přizpůsobil tomu i příběh. Jak sám řekl, největší výhodou snímku byl v té chvíli fakt, že v něm hrálo roli i magické zrcadlo. Třem dalším představitelům Tonyho to potom umožnilo hrát mladíkův charakter pokaždé jinak. Snímek posbíral celkem 13 nominací u různých akademií, mezi fanoušky byl ale přijat opět rozporuplně. Vysoká úroveň triků mu sice dovolila plně rozvinout režisérovy vize, nejen žánroví diváci ale očekávali po strhujících 12 opicích mnohem víc.

Imaginárium je prozatím posledním celovečerním snímkem Terryho Gilliama. Tento jediný americký člen Létajícího cirkusu, který dokázal mnohokrát potěšit srdce žánrových fanoušků, v současné době dokončil pouze dva krátkometrážní fantasy snímky. Najde dost prostředků i odhodlání dokončit svůj projekt Muž, který zabil Dona Quijota (The Man Who Killed Don Quijote) nebo připraví jiný, nežánrový snímek? Nechme se překvapit.