V první části Pozoruhodných počinů, kterou jsme věnovali Johnu Carpenterovi, jsme zmínili režisérův razantní nástup na pole filmového hororu. Nejen že stvořil temnou postavu vraha Michaela Myerse, která pronikla i do jiných odvětví fantastiky a dodnes inspiruje tvůrce dalších a dalších pokračování, navíc s takřka nulovým rozpočtem producentům předvedl, že umí diváky poděsit i pobavit. Ačkoliv se dnes může jeho úspěch zdát jako samozřejmá věc, je potřeba připomenout nejen kontext doby, ale i snímky, které se v té době objevovaly a určovaly vkus doby. Při bližším pohledu tak o to více oceníme úspěch, s jakým se Carpenter na konci sedmdesátých let v audiovizuální fantastice prosadil. Psal se rok 1980 a kouzelník minimálních rozpočtů začal točit další hororový snímek.

Rok 1978, kdy měl premiéru zakládající snímek subžánru „slasher“ Předvečer svátku Všech svatých (Halloween), byl rokem ohraničeným velmi silnými tituly. Zmíníme-li například Spielbergovy Čelisti (Jaws, 1975), Carrie (1976), Přichází Satan! (The Omen 1976), Romerův Úsvit mrtvých (Dawn of the Dead, 1978) a další, zdá se na první pohled takřka nemožné uspět s hororem, kde zlo představuje vrah v podivné masce. Přidáme-li k tomu ještě minimální rozpočet, talent Johna Carpentera vynikne ještě víc. V dalším roce natočil životopisný snímek o Elvisu Presleym, kde angažoval v té době nijak „hvězdného“ Kurta Russella, aby se o další rok později k hororu vrátil a s mnohem vyšším rozpočtem vytvořil Mlhu (The Fog, 1980). Carpenter si pro snímek opět sám napsal hudbu a angažoval i osvědčenou Jamie Lee Curtisovou. Roli sice nabídl i Kurtu Russellovi, ovšem na další spolupráci s ním si musel počkat.

Fanoušci byli nadšeni, producenti také a film se dočkal (jak to u Carpenterových snímků bývá) i remaku v roce 2005, ovšem sílu svého předchůdce už zdaleka neměl. Jako kdyby si chtěl dokázat, že atmosféru umí vytvořit i v jiném žánru, Carpenter horor opět opustil a ponořil se do sci-fi námětu. Tentokrát zamířil k postapokalyptickému subžánru a v hlavní roli s Kurtem Russellem uvedl do kin nového hrdinu a silnou atmosféru Manhattanu budoucnosti, který se proměnil z prominentní čtvrti na ostře sledovanou oblast plnou zločinců. Snake Plissken, hrdina filmu Útěk z New Yorku (Escape from New York, 1981) s páskou přes oko, byl další hrdina, který překročil rámec svého příběhu. Díky této roli se Kurt Russell stal skutečnou hereckou hvězdou, jeho drsný zachránce potom inspirací i tvůrcům počítačových her. Snímek slavil veliký úspěch. Tentokrát se ovšem Carpenter remaku nedočkal, místo toho sám natočil volné pokračování Útěk z L. A. (Escape from L. A., 1996). Doba se ovšem změnila, a tak druhý díl zdaleka nedosáhl proslulosti svého předchůdce.

Oba předchozí snímky ovšem Carpenterovi dláždily cestu k větším rozpočtům i hladší spolupráci. Do této doby by se dalo říci, že mu stačilo dát do ruky kameru, klávesy a pár dolarů. V roce 1982 se tento trend ovšem zlomil a zrodil se další z kultovních hororů Věc (The Thing, 1982), snímek na motivy povídky Johna W. Campbella Kdo je tam? (Who Goes There?), která u nás vyšla i pod názvy Věc či Obluda z vesmíru. Kameru svěřil Carpenter osvědčenému Deanu Cundeyovi, o hudbu se postaral Ennio Morricone (Tenkrát na západě, 1968), v hlavní roli se opět objeví Kurt Russell. Inspirací byl i snímek Thing From Another World (1951) Howarda Hawkse, kde se na stříbrném plátně objevuje zápletka se zamrzlou mimozemskou entitou a izolovanou stanicí polárních vědců poprvé. Ovšem jak už to bývá, v padesátých letech obsahoval takřka každý snímek nezbytnou love story a samotné hrůze se tak nedostávalo tolik prostoru. Oproti tomu je Carpentrův horor takřka vycizelován do precizní formy. Není tu nic, co by hrdiny od Věci rozptylovalo, v příběhu není žádný ženský charakter, izolovanost uprostřed bílé pustiny z plátna takřka čiší.

Původní Věc bohužel zůstala nedoceněna. Snímek doplatil na to, že byl nasazen ve stejném roce jako Spielbergův E.T. mimozemšťan. Souboj nebezpečné mimozemské entity a roztomilého rodinného mimozemšťana nedopadl pro Johna Carpentera dobře. Pro milovníky hororů je však právě tento snímek jedním z nejlepších a dalo by se říci i kultovních počinů. Nedoceněnosti příběhu, kterému dokonce vzdali hold i tvůrci seriálu Akta X, kde agenti v jedné z epizod vyšetřují podobný případ, si všimli současní producenti, a tak se v minulém roce objevil prequel Věc: Počátek (The Thing, 2011). Fanoušci audiovizuální fantastiky ovšem tentokrát nadšeni nebyli, a tak se navzdory vyššímu rozpočtu, dokonalejším trikům i ženskému charakteru nepodařilo na atmosféru Johna Carpentera navázat.

Sledovat jiné kolegy z oboru, jak znovu natáčí váš příběh a pokouší se navodit podobnou atmosféru, musí být velmi zvláštní pocit. Ale o dalších snímcích, které John Carpenter uvedl na stříbrná plátna, zase až příští týden.