Ocenění

Pozoruhodné počiny audiovizuální fantastiky 28 – J. Carpenter 3/3

Autor | Aktuality | Pátek 13 dubna 2012 7.30

Jak už bylo zmíněno, John Carpenter dokázal natočit kultovní snímky za pár dolarů, složit k nim hudbu a dokonce stvořit hrdiny, kteří překročili rámec příběhu a žijí si tak říkajíc vlastním životem. Ať už to je Michael Myers z Předvečer svátku všech svatých nebo Snake Plissken z Útěku z New Yorku, či mimozemská entita zamrzlá v ledu, dočkali se svých pokračování, komiksů, děl z řad fanoušků i profesionálních remaků. Ovšem osmdesátá léta teprve začínala a John Carpenter rozhodně nehodlal odložit kameru. Dalo by se očekávat, že jako nekorunovaný král moderního hororu bude v tomto žánru pokračovat, ovšem nebyl by to on, kdyby opět nepřekvapil. Hororu se sice zcela nevzdal, ale zaexperimentoval si i s jinými žánry.

Carpenter dokázal s minimálním rozpočtem nejen vytvořit nezapomenutelnou atmosféru děsu, ale získat si také přízeň fanoušků. Poté, co opustil mrazivé pláně, kde s Kurtem Russellem bojovali s Věcí, natočil adaptaci knihy Stephena Kinga Christina (Christine, 1983). Snímek byl sice úspěšný, ale větší pozornost nevzbudil a dnes už se na něj zapomnělo. Fanoušci mu vytýkali rozvleklost i málo děsivou atmosféru. Ovšem navazovat na Věc něčím ještě děsivějším nebylo jednoduché, a tak John Carpenter hororový žánr na čas opustil a ponořil se do sci-fi.

Snímek Starman (Starman, 1984) je pravým opakem zamrzlé Věci. Mírumilovný mimozemšťan, jehož nadpřirozené schopnosti uvádějí okolí v úžas i děs, se vepsal nesmazatelně do srdcí diváků a vybojoval pro Jeffa Bridgese i oscarovou nominaci za hlavní roli. Původně byla premiéra snímku naplánována ve studiu Universal o dva roky dříve, ovšem úspěch E. T. Mimozemšťana zapříčinil jeho pozdržení. Zdá se, že Steven Spielberg držel v osmdesátých letech prst na dramaturgickém tepu tehdejšího Hollywoodu, ovšem je třeba zdůraznit, že i přes to se John Carpenter zhostil romantické sci-fi opravdu se ctí.

Na fantasy komedii, která se nebere vážně, Velké nesnáze v Malé Číně (Big Trouble in Little China, 1986) už byla znát nejen režisérova rutinérská ruka, ale i snaha producentů ušetřit. Studio do výroby filmu zasahovalo tak výrazně, až Carpenterovi došla trpělivost. Po uvedení se s producenty rozešel a další snímky produkoval nezávisle pomocí společnosti Alive Films. Faktem je, že si tak ztížil přístup k distribučním kanálům i reklamě, ovšem stále platilo, že mu k samotnému natočení snímku stačilo jen málo prostředků. A tak se vrátil k osvědčenému žánru hororu.

V dalších letech Carpenter několikrát naplnil zvláštní rovnici, která jeho tvorbu provází. Čím méně prostředků, tím větší úspěch jeho filmy mají. Vládce temnot (Prince of Darkness, 1987), ke kterému opět napsal společně s Alanem Howarthem i hudbu, byl natočen za pouhý jeden měsíc a je fanoušky audiovizuální fantastiky dodnes velmi oblíben. Příběh o probouzejícím se zlu ve sklepení opuštěného kostela svou atmosféru buduje velmi pomalu a skutečného děsu se divák dočká až v závěru, přičemž film je společně s Věcí a Šílenstvím součástí Carpenterovy tzv. Apocalypse Trilogy.

Po ryzím zlu, jež přebývalo v nazelenalé tekutině, se objevují mimozemšťané, kteří zotročili svět ve filmu Jsou mezi námi (They Live, 1988) a Carpenter se pomalu ale jistě dostává do rutinérských kolejí, které tvůrcům často škodí. Ke snímku obstaral nejen hudbu, ale pod pseudonymem Frank Armitage i scénář. Ačkoliv se snímek podle všeho nebere vážně a některé scény působí parodicky, výrazněji se do povědomí nezapsal. Obliba režiséra nijak neklesala, Carpenter ve své tvorbě přesto zvolnil a věnoval se i snímkům, které sám nerežíroval. Začal spolupracovat jako scenárista i s televizí a pomáhal při realizaci dalších Halloweenů. V devadesátých letech sice natočil koprodukční propadák Neviditelný na útěku (Memoirs of an Invisible Man, 1992), ovšem později na sebe upozornil už jen završením své Apocalypse Trilogy.

Film Šílenství (In the Mouth of Madness, 1995) bychom mohli považovat za poslední ze silnějších hororových snímků, které John Carpenter natočil. Kouzlo nízkého rozpočtu se v devadesátých letech rozplývalo a hudba, která není monumentální, pomalu kouzlila u diváků spíš zábavné pousmání než atmosféru. Příběh vyšetřovatele pojišťovny (Sam Neill), který pátrá po zmizelém spisovateli hororových příběhů, sice vtáhl diváky do lovecraftovsky laděného děje, ovšem svou trikovou částí se zdaleka nemohl vyrovnat snímkům, které pokrývaly vysoké rozpočty hollywoodských studií. Sam Neill je sice vynikající, ovšem kromě Carpentrových skalních fanoušků, už Šílenství málokoho oslovilo.

Později natočil ještě několik filmů včetně pokračování příběhu Snakea Plisskena, ovšem ani jeden neměl tak silnou atmosféru, aby si vysloužil nálepku „kultovní“. Bohužel se většině ani nezaplatily náklady, a tak se John Carpenter po propadákovém science fiction s Ice Cubem v hlavní roli Duchové Marsu (Ghosts of Mars, 2001) jako režisér odmlčel. Navzdory poslednímu neúspěchu z roku 2010 s duchařským příběhem The Ward ovšem zůstává John Carpenter renesanční osobností mezi filmaři i otcem moderních hororových postupů a subžánru „slasher“. Snímky jako Halloween či Věc dodnes nejen děsí diváky, ale také slouží mladým filmařům jako studijní materiál.

507 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.