Jsou tvůrci, kteří za celý život neopustí oblast fantastického žánru a přitom se nijak výrazněji nezapíší do povědomí diváka, jsou i tací, kterým stačí jeden snímek a stávají se velmi obdivovanými a uznávanými. I jedním filmem dokáží často přepsat dosavadní vývoj v žánru a posunout nejen jeho technické hranice. Ti první však na druhou stranu trpělivě sytí fanouška hodinami a hodinami zábavy a pěstují jeho vztah k fantastice. Osobnost, které se budeme věnovat dnes, je pozoruhodná nejen audiovizuálními počiny. Jde o tvůrce, který si vyšlapal svou cestu k režisérské židli od těch skutečně nejnižších pozic. Ale také tvůrce, který překročil nejen rámec žánru, ale i samotné kinematografie a sám o sobě se stal kultem nejen mezi fanoušky, ale i mezi ostatními filmaři.

Mohli byste jistě právem namítnout, že Alfred Hitchcock (1899-1980) vlastně natočil jen jeden snímek, který by mohl být považován za audiovizuální fantastiku, ovšem i přes to je nazýván „mistrem“ či „králem“ hororu. Jak je to možné?

Alfred Hitchcock začínal skutečně „od píky“. Ještě v éře němého filmu vyráběl v Londýnském studiu mezititulky. Své šance se chopil ve chvíli, kdy v roce 1923 onemocněl režisér a Hitchcock dokázal jeho snímek Always Tell Your Wife zdárně dokončit. Jeho talentu si hned všimli, a tak mu studio nabídlo režisérský post u dalšího snímku. Bohužel ale těsně před tím, než mohl být dokončen, zastavilo všechny své britské projekty, a tak musel Alfred Hitchcock znovu na začátek. Začal oficiálně pracovat jako asistent režie u společnosti Gainsborough Pictures, ovšem neoficiálně pomáhal takřka se vším. Psal scénáře, pomáhal s výpravou i s výrobou titulků. Až v roce 1925 dostal svou další šanci natočit vlastní film, a tak v německo-britské koprodukci vznikl The Pleasure Garden a Hitchcockova kariéra zdárně začala.

Proslul nejen snímky, které byly velmi inteligentní, ale snažily se skrz dostupné výrazové prostředky pracovat i s psychikou diváka. Nešlo tedy jen o to „pobavit“, ale také pozorně stupňovaným napětím skutečně vyděsit. Prvním snímkem, který bychom mohli označit za hororový, byl Příšerný host (The Lodger, 1927). Jednalo se o adaptaci románu Lowndes od Marie Bellocové, kde se poprvé nabídlo řešení záhady okolo osoby Jacka Rozparovače. Snímek byl distributorem označen za „příšerný“. Skutečný úspěch tedy zaznamenaly až snímky pozdější. Doménou Alfreda Hitchcocka byly především příběhy s výraznou psychologickou podlinkou. Kromě jediné výjimky v nich nepotkáme žádný prvek „fantastična“, na který jsou fanoušci audiovizuální fantastiky zvyklí. Pracoval vždy především s hrůzou, kterou je schopen stvořit člověk sám. O to sugestivnější a uvěřitelnější jeho snímky jsou.

V roce 1960 uvedl Alfred Hitchcock na stříbrná plátna snímek, který se nesmazatelně zapsal do historie světové kinematografie. V době výpravných velkofilmů a barev, které na diváka chrlily distribuční společnosti, natočil velmi jednoduchý a černobílý příběh, který se odehrává na jednom jediném místě. V odlehlém motelu a domě, který stojí opodál. Snímek byl natočen jako adaptace knihy Roberta Blocha Psycho, jejíž první vydání se dokonce Alfred Hitchcock pokusil skoupit, aby příběh znalo co nejméně lidí. Autora románové předlohy inspiroval Ed Gein, skutečný masový vrah, který v padesátých letech řádil ve státě Wisconsin. Ve filmovém ztvárnění potom Alfred Hitchcock znovu dokázal, že lze stvořit trhák za použití minimálních prostředků. (Slavnou scénu ve sprše, která byla mnohokrát zparodována i citována v jiných snímcích, je jistě zbytečné popisovat.) Snímkem si vysloužil neoficiální titul „mistr filmové hrůzy“ a film samotný se dočkal tří pokračování a jednoho remaku. Jen tři roky po uvedení Psycha natočil Alfred Hitchcock svůj jediný, ryze žánrový snímek Ptáci (The Birds).

Příběh o ptácích, kteří se změní v nepřátelská vraždící stvoření, měl opět svou literární předlohu, a to povídku Ptáci od Daphne du Maurierové. Zároveň si tak připsal prvenství jako první filmová adaptace této autorky. Původně byl sice zamýšlen pro televizní obrazovky, ale naštěstí se tak nestalo. Snímek pracuje s postupy, které jsou pro horor běžné – něco známé a nenápadné se změní v nebezpečí. Ovšem nebyl by to Hitchcock, aby divákům nepředložil kvalitní podívanou. Přípravě tentokrát věnoval víc času, než bylo obvyklé, každý záběr si detailně rozpracoval. Za celé dvě hodiny nezazní z plátna žádná hudba, jen zpěv dětí nebo několik zvuků ze syntezátoru. K vytvoření atmosféry pak stačily zvuky přírody a ptáků. Ačkoliv bychom tedy pouze tento snímek mohli označit jako ryze žánrový, strach či nejistotu pocítí divák u každého filmu tohoto britského režiséra.

Postava Alfreda Hitchcocka se vepsala do srdcí všech filmových fanoušků, tedy nejen těch, kteří vyznávají fantastiku. Jeho detailně koncipované příběhy a precizně připravené scény potom přepsaly pasáže v učebnicích pro mladé filmaře. A tak není divu, že mu byl v roce 1979 i udělen titul Sir. Na jeho osobu ovšem filmoví tvůrci nezapomněli, a tak pro nás již teď chystají velmi zajímavý film, kde si slavného filmaře zahraje další muž s titulem Sir, Anthony Hopkins. Ve snímku uvidíme i Scarlett Johanssonovou či Jessicu Bielovou, premiéra je naplánována na rok 2013. Je tedy nač se těšit.