Ocenění

Pozoruhodné počiny audiovizuální fantastiky 36 – R. Emmerich 3/3

Autor Petra Kubátová | Aktuality | Pátek 21 Září 2012 7.25

S trochou nadsázky by se dalo napsat, že tvorba Rolanda Emmericha se dá rozdělit na období před snímkem Stargate a po něm. Fenomenální úspěch SF snímku o cestování systémem bran ve spojení se starověkou mytologií získal oblibu po celém světě a upozornil na jeho režisérský talent. S filmem, který se stal zdrojem silné fanouškovské základny, s tržbami, za které by se nemusel stydět žádný z hollywoodských hitmakerů, nemuseli mít producenti obavy svěřit Rolandu Emmerichovi skutečně vydatné rozpočty. Počiny, které poté od roku 1994 natočil, se ovšem dají zařadit jak do kategorie blockbusterů, tak do kategorie propadáků. Pojďme si zrekapitulovat, jaké žánrové snímky to byly a v čem jsou pozoruhodné.

Dalším úspěchem bylo akční „americké“ sci-fi Den nezávislosti (Independence Day, 1996). Příběh o napadení Země mimozemšťany, kterou šťastně ubrání sjednocené lidstvo za pomoci několika schopných odborníků a pod vedením americké armády, není nikterak složitým, ovšem Roland Emmerich stvořil do té doby skutečně nevídanou podívanou. Pro potřeby natáčení nechal vyrobit největší množství miniaturních modelů, jaké kdy bylo v dějinách kinematografie použito v trikových záběrech, angažoval množství populárních herců a stvořil dodnes velmi populární žánrový snímek. Film dokonce získal Oscara za vizuální efekty a byl nominován také za zvuk. Zajímavým způsobem předjímal i další tvorbu německého režiséra. Obří celky měst, které trikovým mžikem ničil, zničené symboly či dominanty krajin, jednoduché dějové linie.

Remake slavného japonského monster filmu Godzilla ovšem Rolandu Emmerichovi nevyšel podle představ. Je možné, že se na vlažném přijetí snímku podepsal fakt, že ačkoliv byl opět prezentován jako velkolepá podívaná s množstvím triků, příběh sám obsahoval i mnoho komediálních prvků. I přes odmítavé postoje fanoušků a dvě Zlaté maliny ale znovu získal ocenění za vizuální efekty a dobře si vedl i po komerční stránce. A přitom Emmerich zničil jen o něco více budov než ve svém předchozím snímku. Zajímavá je také účast známého herce Jeana Rena, který ve stejné době zvažoval i nabídku od bratrů Wachowských na roli agenta Smithe v jejich žánrovém snímku Matrix.

Po velkorozpočtovém příběhu Patriot (Patriot, 2000) s Mel Gibsonem v hlavní roli, ve kterém (jak už název napovídá) hraje velikou roli opět americký patriotismus, se naštěstí opět vrátil k ničení filmových kulis a s vervou sobě vlastní poprvé naplno využil nové trikové technologie, které mu umožnily simulovat nejen lom světla v ledem uvězněné krajině. Psal se rok 2004 a Roland Emmerich poprvé zničil svět ve snímku Den poté (Day After Tomorrow, 2004). Množství kulis i modelů, které potřeboval k výrobě tohoto filmu, bylo opět ohromující. Samotná výroba všech možných atmosférických jevů, které Zemi zpustoší, potom zaměstnala 12 trikových studií a několik odborníků na klimatické jevy. Pravdou zůstává, že ve filmu lze zahlédnout skutečně možné klimatické události, uměleckou licencí je ovšem fakt, že by se někdy mohly udát tak rychle po sobě, tedy v rozmezí několika dnů. Roland Emmerich svou katastrofickou vizí opět zničil několik architektonických symbolů a vysloužil si úrovní zpracování obdiv diváků i slušný zisk. Vizuální efekty byly na takové úrovni, že si zasloužily hned několik nominací na různé ceny, ve Velké Británii si potom trikoví tvůrci odnesli za svou práci cenu BAFTA.

Následujícím počinem, na který se dlouho velmi pečlivě připravoval a díky kterému procestoval doslova celý svět, ovšem nenadchl žánrové diváky ani producenty. Snímek 10 000 př. n. l. (10,000 B.C., 2008) se vrátil do minulosti, kdy po Zemi chodili mamuti, lidé žili v roztroušených společenstvích a často se stávali kořistí větších šelem. Film balancuje na hraně fantasy příběhu a realistického vykreslení dávných dob a ani milostný příběh v popředí si fanoušky audiovizuální fantastiky nezískal. Pro Rolanda Emmericha to byl značně neúspěšný projekt, a tak se opět vrátil k tématu, které mu jde nejlépe, ke konci světa.

Máme aktuální rok, kterým prý končí mayský kalendář a v prosinci nás čeká konec světa. Roland Emmerich v roce 2009 natočil svou vizi toho, co nás prý čeká. Jako tradičně byly ve snímku použity nejnovější trikové technologie, zničen celý svět a zdůrazněny rodinné hodnoty. Jako obvykle posbírali tvůrci speciálních efektů mnoho nominací i několik cen. Zda byly vize Rolanda Emmericha správné a věrohodné se ukáže ještě letos. Režisér sám dal ovšem svůj skeptický postoj dostatečně najevo tím, že se po neúspěšném Anonymovi a televizním snímku Dark Horse (2012) znovu pustil do ničení oblíbených turistických destinací a v příštím roce plánuje na plátna kin uvést snímek s příznačným názvem White House Down. Nechme se překvapit, jak mu jeho oblíbená destrukce půjde ve spojení s tak relativně komorním tématem.

120 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.