Ocenění

Pozoruhodné počiny audiovizuální fantastiky 43 – Clive Barker

Autor Petra Kubátová | Aktuality | Pátek 11 Leden 2013 8.10

Asi bychom našli více tvůrců, kteří žánr inovovali technickými řešeními nebo posunem v audiovizuálním umění, ovšem fantastika umožňuje vyniknout i těm, kteří si vytváří nejen vlastní světy, ale i pravidla, jakými příběhy vyprávějí. Mezi nejosobitější patří bezesporu například Tim Burton či Terry Gilliam, kteří prosluli svým neopakovatelným výtvarným stylem i netradičními hrdiny. Ovšem svou renesanční osobnost má i svět hororu. Osobnost, která hranice žánrového audiovizuálního vyprávění překročila hned několikrát, tvůrce, kterého fanoušci neváhali podpořit peticí a který patří mezi nejpozoruhodnější osobnosti současné fantastiky. Jeho tvůrčí rukopis a zajímavé světy nalezneme nejen na stříbrném plátně, ale také na stránkách knih či na divadelních scénách. Je jím Clive Barker.

Začínal jako ilustrátor v časopisech. Na pole žánru se ovšem dostal přes divadelní umění. První zkušenosti s „prkny, která znamenají svět“ začal sbírat už za studií a s vášní sobě vlastní také začal psát divadelní kusy, které ozvláštňoval hororovými a fantasy prvky. Úspěchy slavil hlavně s divadelní hrou History Of the Devil, se kterou získal několik festivalových ocenění. Toto dílo ale mělo premiéru až po prvních audiovizuálních počinech, kterými jsou černobílý krátkometrážní horor Salome (1973) a taktéž krátkometrážní příběh The Forbidden (1973). Práce s divadlem Barkera inspirovala i k literární tvorbě, a tak jen několik let po jeho prvním festivalovém úspěchu vyšla série knih krátkých hororových povídek Knihy krve. V téže době začal psát první filmové scénáře, ovšem jejich zpracování ho natolik rozladilo, že se rozhodl sám usednout na režisérskou židli a natočit slavný filmový debut Hellraiser (1987).

Autorštější audiovizuální počin bychom hledali velmi těžko. Barker nejen napsal předlohu – novelu Hellbound Heart (u nás v překladu jako Hellraiser ve vydání z roku 1996 v nakladatelství Mustang), zpracoval ji do scénáře a poté film i celý režíroval. Ačkoliv je jistě mnohem úspěšnějším literárním tvůrcem, podařilo se mu v roce 1987 prorazit a překročit i hranice audiovizuálního vyprávění. Postava „Pinheada“, jak Prvnímu Cenobitovi začali přezdívat diváci, se stala velmi populární a tento název byl i tvůrci přijat a použit v dalších pokračováních. Pozoruhodná je i fanouškovská základna, která se přetavila do skutečné subkultury, jež podle některých podnítila i módní vlnu piercingu. Snímek se dočkal sedmi pokračování (většinou uvedených na VHS), byl zpracován do komiksu a stal se i inspirací pro počítačovou hru. Tu ovšem nakonec Nintendo nedokončilo a projekt byl zastaven. První snímek, ve kterém se objeví tajemná kostka, ovšem posbíral i ocenění z festivalů žánrového filmu a potvrdil pozici Cliva Barkera jako hvězdy moderního hororu.

O tři roky později měl premiéru snímek Plod noci (Nightbreed, 1990), který (ač ne tolik úspěšný jako Hellraiser) rozhodně stojí za pozornost. V hlavní záporné roli se představí další slavný režisér David Cronenberg, hudbu složil talentovaný Danny Elfman, dvorní skladatel Tima Burtona. Snímek ovšem značně poškodil přístup studia, které hrubě zasáhlo do závěrečného sestřihu, a tím mu ubralo srozumitelnosti. Když se ovšem dozvěděli fanoušci, že v archivech leží i původně nezkrácená verze (cca 145 min.), vytvořili minulý rok hnutí „Occupy Midian“, aby dosáhli i vydání původního režisérova sestřihu. Petice, kterou podepisovali, nasbírala více než 6000 podpisů a fanoušci skutečně dosáhli svého. Film byl vydán jak na DVD tak na Blue-Ray.

Posledním audiovizuálním počinem Cliva Barkera jako režiséra je znovu adaptace jeho vlastní povídky Pán kouzel (Lord Of Illusions, 1995). Ačkoliv je snímek plný hutné atmosféry a získal i festivalová ocenění, na úspěch Hellraisera nenavázal. Barker ovšem na poli hororu nijak neustrnul. Jako scenárista pracoval na desítkách filmů a jeho knihy se stávají bestsellery. Ovšem nijak nezanevřel ani na výtvarné umění, v jehož vodách svou kariéru začínal. Maluje obrazy a vystavuje v galeriích, čas od času ilustruje svou vlastní knihu. Jeho nezaměnitelný tvůrčí rukopis (pekelné síly, světy existující skrytě vedle nás, temnota v lidské duši) se ovšem projevuje všude. Nezbývá než doufat, že předběžně ohlášený remake Hellraisera bude mít tu samou atmosféru jako jeho předchůdce a těšit se i na nové příběhy.

268 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 3 »

  1. Comment by petata — 18.1.2013 @ 16.01

    Ja ešte doplním, že trošku skúšal „fušovať“ aj do počítačových hier a vôbec neurobil zle. Clive Barker’s Undying (cca 2001) bola nadpriemerná hra, ktorú napr. recenzent na Bonuswebe zhodnotil ako najlepší horor (vrátane literatúry a filmu) a ja osobne za seba môžem povedať, že je to moja absolútna Top 1 hra, čiže najlepšie, čo som kedy hral. Vtedy dychberúca grafika na Unreal engine, perfektný a dosť obšírny príbeh a neskutočná atmosféra a to všetko dokonale skombinované s akciou. A ten koniec – no paráda! Čo sa týka strašidelnosti, nebol to až tak nepríjemný „zážitok“, pri ktorom je vám až fyzicky zle od strachu, ako napr. Amnesia: The Dark Descent, ale tá atmosféra bola neopakovateľná – upíri, vlkolaci, smrtky, strigy a rôzne iné „barkerovské“ zubaté príšerky, piráti, dokonca neandrtálci, skalnaté britské pobrežie, cintoríny, kobky, stoky, strašidelné panstvo, ruiny kláštora a ten istý kláštor o niekoľko storočí dozadu (áno, aj cestovanie časom), 2 úplne odlišné paralelné svety k tomu, alternatívny priebeh 1. svetovej vojny a nadôvažok aj čarovanie a levitácia a stará keltská kosa, ktorú hľadáte prvú polovicu hry, ako ultimátna zbraň – a vznikla z toho perfektná a uveriteľná kombinácia toho všetkého, akú dokáže vytvorť len skutočný majster. Ja sám som tú hru prešiel 3x a určite si ju ešte niekedy strihnem – niektoré pasáže sú nezabudnuteľné.
    Niekedy cca v 2006-om ešte vznikla aj Clive Barker’s Jericho, ale tá už taký úspech nemala.
    Kto by chcel zažiť skutočný strach, z vlastnej skúsenosti odporúčam hlavne už spomínanú infarktovku Amnesia: The Dark Descent alebo aj trilógiu Penumbra od toho istého týmu a dosť o nervy kedysi bývalo aj úplne prvé Aliens vs. Predator z 1999-teho, hlavne hra za mariňáka. Ale aj taký Doom3 mal čosi do seba. Ohľadne atmosféry a príbehu odporúčam najmä českú trilógiu Posel smrti (hlavne prvý diel) a nezabudnuteľný je aj Fahrenheit, kde ale už dominuje sci-fi nad hororom.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  2. Comment by mambii — 18.1.2013 @ 20.24

    Undying! Teď se kaji, že jsem tu hru opomenula. Rozhodně také doporučím – sama jsem si hru užila jako hráč a atmosféra mne nutila hýkat nadšením :)
    Díky.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  3. Comment by petata — 25.1.2013 @ 15.08

    Absolútne niet za čo! Dúfam, že som pomohol aspoň jedinému nešťastníkovi vyriešiť dilemu, ako zabiť dlhé zimné večery :-)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.