Nejen Evropa je líhní zajímavých talentů, které dříve či později uchvátí hollywoodští producenti a zařadí je do svých týmů. Spolu se svobodou se otevřel svět i tvůrcům z méně známých zemí, kde rozvoj kinematografie není na takové úrovni. Ačkoliv se o destinacích jako je Indie, Pákistán či Mexiko mluvilo jen velmi zřídka, během osmdesátých let chytil zábavní průmysl úctyhodný dech i zde, a tak se můžeme setkat s orientálními či neanglosaskými jmény v audiovizuální fantastice čím dál častěji. A je to rozhodně ku prospěchu věci. Méně unifikované kultury obohacují sterilní fantastiku Hollywoodu o nové pohledy, nová výtvarná řešení či o pozoruhodné vidění světa. Představme si teď jednoho z nejznámějších a v současnosti i nejžádanějších žánrových režisérů Gullierma del Tora.

Guillermo del Toro pochází z Mexika a nadšení z audiovizuální fantastiky se jeho tvorbou proplétá jako červená nit. Po prvním krátkometrážním snímku se podílel na televizním seriálu, který byl točen pro mexickou televizi a jenž v sobě spojuje prvky thrilleru, hororu i fantasy. Více než razantně dal o sobě vědět svým celovečerním debutem. Stroj času (Cronos, 1993) se ve své době stal nejdražším mexickým filmem vůbec a jeho atmosféra i příběh uchvátily nejen žánrové diváky. Aby mohl být dokončen, vzdal se jeden z představitelů Ron Perlman značné části svého honoráře, a tak mohl snímek rozzářit stříbrná plátna a posbírat bohatou sbírku nominací i cen z filmových festivalů. Guillermo del Toro tu poprvé rozehrává (s Ronem Perlmanem v hlavní roli) podivný sled událostí s hororovým motivem a surrealistickými motivy.

Atmosférou a temnotou nabitý Stroj času přinesl del Torovi nejen obrovský úspěch, ale také možnost spolupracovat s hollywoodskými studii na dalším žánrovém snímku. Mimic (Mimic, 1997), ke kterému také napsal dle povídky Donalda A. Wollheima scénář, již plně zaštiťovalo studio Weinstein Company. V poměrně prostém a schematickém příběhu o nově vyšlechtěném hmyzu, který se vymkne kontrole, vyvíjí se a ohrožuje obyvatelstvo, sice ani nezahlédneme Rona Perlmana, ovšem i tak se rukopis Guillerma del Tora nikterak nezapře. Ačkoliv mu studio nepovolilo původně zamýšlený poměrně bezútěšný konec a množství připomínek, které vznášeli, režiséra donutilo rozvázat s nimi spolupráci, snímek za zhlédnutí stojí. I z velmi ohrané předlohy totiž dokáže udělat zajímavou podívanou a to není málo.

Natáčení snímku Mimic Guillerma del Tora odradilo od další spolupráce s americkými producenty, a tak se vrátil zpět do Mexika a spojil se se španělskými tvůrci, konkrétně uznávaným Pedro Almódovarem. Jeho hororový příběh Princ bez království (El espinazo del diablo, 2001) ohromil nejen fanoušky audiovizuální fantastiky. Zajímavostí je rozhodně fakt, že tento u nás nepříliš známý film patří podle vlastních slov k režisérovým nejoblíbenějším počinům. Scénář k němu napsal ještě na univerzitě a inspiraci čerpal od slavného španělského komiksového tvůrce Carlose Gimeneze, který posléze na podobě snímku spolupracoval. Guillermo del Toro označil tento horor za předchůdce slavného Faunova labyrintu, ovšem ten byl natočen až o pět let později. Princ bez království, snímek údajně inspirovaný rovněž duchem zemřelého režisérova strýce, by neměl ujít pozornosti žádnému z fanoušků audiovizuální fantastiky.

O rok později bylo Guillermo del Torovi svěřeno pokračování upírobijeckého snímku Blade, které poprvé zavedlo mexického režiséra k nám do Prahy. Blade II byl ovšem příležitostí i pro české herce, z nichž slavil úspěch především Karel Roden v roli advokáta upírů. Del Toro obsadil i svého přítele Rona Perlmana a pod režisérovou taktovkou Day-Walker nejen ožije ostrým tempem akčních scén, neotřelým příběhem i triky, které jsou na mnohem vyšší úrovni než u prvního dílu. Celkově se pak druhý díl dočkal mezi fanoušky většího uznání i kasovního úspěchu a tradičně i žánrových festivalových cen. Cesta k vysokým rozpočtům producentů byla pro Guillerma del Tora otevřena…