Pozoruhodné počiny audiovizuální fantastiky 51 – W. Petersen
V minulém článku jsme zmínili legendárního tvůrce loutek Franka Oze, dnešní část Pozoruhodných počinů věnujeme režisérovi, jehož nejznámější žánrový snímek loutkami i modely přímo přetéká. Ovšem ačkoliv by se mohlo zdát, že je Wolfgang Petersen jen další z tvůrců, kteří se vypracovali z evropských poměrů k hollywoodským trhákům, faktem zůstává, že u nás je znám především touto svou žánrovou prvotinou, kterou točil právě v Německu. Pojďme si tedy připomenout, co natáčení předcházelo, jak adaptace knihy Michaela Endeho Nekonečný příběh vznikala i jaké úspěchy přinesla všem členům štábu. Fantasy příběh pro celou rodinu v osmdesátých letech totiž navzdory ostré konkurenci v kinosálech oslovil nejen žánrové publikum, ale i širší diváctvo.
Než natočil svůj žánrový debut, jehož úspěch mu otevřel brány Hollywoodu, dlouhá léta pracoval jen jako asistent režie a později jako režisér u nás dobře známého televizního seriálu Místo činu. První větší úspěch zaznamenal v sedmdesátých letech, kdy vzbudilo zájem jeho drama Consequence (1977). Ovšem mnohem větší pozornost vzbudilo jeho válečné drama Ponorka (Das Boot, 1981). Snímek, ve kterém hraje obrovskou roli dokonale vytvořená atmosféra stísněných prostor ponorky, si vysloužil šest nominací na Oscara a posbíral mnoho festivalových cen. Umožnil také vznik adaptace knihy Michaela Endeho, která byla pro Wolfganga Petersena prvním žánrovým snímkem. Samotné natáčení svého času nejdražšího snímku v německé produkci nebylo vůbec jednoduché. Asi nejhoršími útrapami prošel představitel hlavní role indiánského chlapce Noah Hathaway.
Náročné natáčení v kulisách bažin, které skrývaly složité trikové mechanismy, i riskantní bojové scény kladlo na herce vysoké požadavky. Noah Hathaway se během práce na tomto snímku málem utopil, spadl z koně, který si na něj poté ještě stoupl, a také málem přišel o oko. Při náročných scénách v bažinách navíc zahynul jeden z koní, který představoval Artexe, což bylo pro mladého herce dalším velmi stresujícím zážitkem. Navzdory všemu byl snímek dokončen a slavil po uvedení do kin nebývalé úspěchy u malých i velkých diváků. Posbíral několik festivalových cen a nesmazatelně se zapsal do historie dětské kinematografie. Následná pokračování i televizní seriál už tolik úspěšné nebyly. Ohlášen je dokonce remake na rok 2014, ovšem prozatím není známo nic určitého. Wolfgang Petersen v dalších pokračováních ovšem nebyl nijak zainteresován, připravoval totiž další žánrový snímek.
Komorně laděný sci-fi příběh Můj nepřítel (Enemy Mine, 1985) o pilotovi bojového stroje, který ztroskotal stejně jako jeho nepřítel na opuštěné planetě, neoslovil tolik diváků, ovšem žánroví fanoušci si snímek neskutečně pochvalovali. Wolfgang Petersen dokázal za použití minimálních prostředků nejen vykouzlit pozoruhodnou atmosféru nehostinné planety, ale neopominul i příběh dvou trosečníků, kteří k sobě musí nalézt cestu, aby přežili. Ačkoliv snímek nepatřil mezi trháky, své obdivovatele si našel a znovu poukázal na kvalitní režijní zpracování. Za zmínku stojí rovněž značný úspěch, jejž slavila povídková předloha Barryho Brookse Longyeara na stránkách úvodního ročníku časopisu Ikarie v roce 1990. K audiovizuální fantastice (bohužel jen okrajové) se ovšem Wolfgang Petersen vrátil až o deset let později.
Ačkoliv se nejedná o čistě žánrový snímek (i když by odborníci jistě namítli něco jiného), thriller Smrtící epidemie (Outbreak, 1995), ve kterém rozehrají herecký koncert taková jména jako Dustin Hoffman, Morgan Freeman, Rene Russo či Donald Sutherland, je opět skvěle vyváženou podívanou plnou napětí. Práci Wolfganga Petersena ocenili nejen festivaloví fanoušci a diváci v kinosálech, ale i kritika. Ačkoliv snímek není nijak objevný v námětu či zpracování, patří mezi to kvalitnější, co v posledních letech hollywoodská studia vyprodukovala.
Adaptace Homérova eposu rozdělila fanoušky Wolfganga Petersena na dva tábory. Navzdory slavným jménům, bohaté výpravě a monumentalitě scén, Troja (Troi, 2004) diváky nenadchla, mnozí si nostalgicky vzpomněli na Wylerova Bena Hura. I když se režisér snažil dodat příběhu autenticitu vynecháním božstev či použitím autentických předmětů, které zapůjčilo Britské muzeum v Londýně, odklon od předlohy se zdál spíše jako nešťastný. Nakolik potom překonal starou adaptaci z roku 1956 už zůstává otázkou do diskuze, každopádně se Petersen i tentokrát obešel bez prvků fantastiky, i když jsou ve formě božských zásahů do probíhajících bitev s eposem nerozlučně spjaty.
Wolfgang Petersen se v současné době jako tvůrce odmlčel, ovšem proslýchalo se, že se opět k žánru vrátí a uvede další válečné sci-fi drama. Navzdory tomu zůstane ale vždy zapsán jako režisér, který divákům představil Kamenožrouta, draka Falka, dětskou císařovnu Měsíčnici, statečného Atreje i chlapce Bastiena.
1 439 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora
Das Boot (vymažte někdo prosímvás to The Boat) je IMHO divácky nedoceněný film s naprosto geniálním soundtrackem. Jeden z nejlepších „válečných“ filmů vůbec. A navíc Jürgen Prochnow… ehm:)
Ono je spravne oboje, ale opravime 🙂
Díky:) Já to napoprvé viděla v němčině a takového imprintingu se už člověk těžko zbavuje:)
mambii: No, IMDB samo uvádí jako originální název Das Boot… Koukám na produkční firmy: Bavaria Film, Radiant Film GmbH, Süddeutscher Rundfunk (SDR), Westdeutscher Rundfunk (WDR) a teprve u Director’s Cutu se objevuje Twin Bros. Productions, což bude firma zřízená nejspíš a právě jen pro vznik Directors’s Cutu. Nevidím jiný důvod, proč považovat The Boat „správný“ originální název, než že to pod tímto názvem prodávala v USA Columbia. Ale to fakt reaguju jen na tvrzení, že je správně oboje.
squire: Existovala ještě verze v podobě televizní minisérie – jako kluk jsem ji viděl na ARD, mocně na mě zapůsobila. Některé scény mi pak prostě i v té prodloužené režisérské verzi chyběly… Doporučuju i knížku – románovou předlohu.