Audiovizuální fantastika nabízí v posledních letech množství žánrových blockbusterů i nových zpracování dříve osvědčených témat. Dalo by se říci, že v boomu Marvelovského universa, nově objevené 3D projekce i spolehlivých postupů méně známá režisérská jména zapadnou, ovšem opak je pravdou. Bylo by samozřejmě naivní a krátkozraké tvrdit, že se všem talentům dostane rovných šancí, ale svět devadesátých let rozhodně přeje vytrvalým a odvážným tvůrcům. A zatímco léta osmdesátá rozvíjela okrajové žánry a plnila trh s VHS, rostly i díky internetu osobní a profesní vazby napříč světem. Fenomén celosvětové sítě zasáhl audiovizuální umění v mnoha ohledech. Šance se zvětšovaly, výměna informací se zrychlila. Otevřené příležitosti pak přály všem. Jak je využil Andrew Niccol?

Ač rodák z Nového Zélandu, začal Andrew Niccol svou kariéru v Londýně jako režisér krátkých reklamních spotů. Svět reklamy, který má svá pravidla, mu sice tvůrčím způsobem nevyhovoval, inspiroval ho ovšem k prvnímu scénáři celovečerního snímku, který nabídl studiu na druhé straně oceánu. Scénář k snímku Truman Show (1998) byl v Hollywoodu přijat, ale režie byla svěřena někomu jinému. To už byl ale Andrew Niccol zabydlen v Los Angeles, kde se rozhodl znovu začít svou kariéru. Truman Show je sice označován také jako science fiction, ale žánrovými prvky rozhodně neplýtvá. Scénář jen balancuje na lehce posunuté skutečnosti reality show a v perfektním sledu střídá pohled na svět inscenovaný pro hlavního hrdinu i samotné televizní diváky. Ačkoliv mu režie nebyla svěřena, jeho scénář získal nominaci na Oscara i Zlatý Globus. Ještě před uvedením snímku do kin však debutoval i na režisérském postu.

Střídmost ve využití žánrových prvků Andrewa Niccola neopustilo ani v jeho celovečerním debutu Gattaca (1997). Genetika, jedna z velikých a trvalých hvězd fantastiky, je ústředním motivem jeho úspěšného celovečerního režisérského debutu. Hned druhým scénářem si získal srdce fanoušků i kritiky. Nominace na Oscara za výpravu, britskou kritikou oceněný scénář či řada festivalových nominací i cen otevřely Andrewu Niccolovi dveře do kanceláří producentů a jeho jméno se dostalo do povědomí žánrových diváků. Ovšem není to jen ústřední motiv, kterým si Niccol získává pozornost. Jeho pojetí žánru tu není jen působivým popisem vyšinuté společnosti, příběh (stejně jako u Truman Show) naplňuje civilní hrdina, se kterým není složité se ztotožnit a prožít pak podivný příběh v podivné realitě. Hlavní postavy jsou potom se svým prostředím natolik sžité, že diváka ani nenapadne přemýšlet o zákonitostech předkládaného sci-fi světa.

Stejně jako u svého prvního scénáře se Andrew Niccol dál věnoval tématu pokřiveného vnímání reality skrze mediální zrcadlo a pro postavu režiséra (Al Pacino) stvořil virtuální a dokonalou herečku Simone (S1m0ne, 2005). A opět stejně jako u Truman Show perfektně vystihl mediální šílenství kolem uměle tvořených hvězd a satiricky se otřel o společnost, která jejich kult pěstuje. Ačkoliv je obdivuhodné, že se toto téma podařilo vůbec v Hollywoodu natočit, faktem zůstává, že tentokrát se úspěch neopakoval, a tak se Andrew Niccol vrátil znovu k psaní scénářů. Trvalo další tři roky, než si znovu sedl na židli režiséra, ovšem mezitím se mu na sebe podařilo upozornit námětem k nežánrovému snímku Terminál, který slavil veliký úspěch.

Po úspěšném nežánrovém dramatu Obchodník se smrtí (The Lord of War, 2005) se Andrew Niccol k audiovizuální fantastice vrátil ve velkém stylu s originálním příběhem Vyměřený čas (In Time, 2011). Společnost budoucnosti, kde se čas dá koupit a kde je možné žít věčně, předkládá vizi pokřiveného vnímání hodnot zabalenou do civilních kulis i uvěřitelné akce. Originálností myšlenky Niccol rozhodně opět překvapil, úspěch dřívějšího nežánrového snímku se mu ovšem zopakovat nepodařilo. Posledním počinem, který měl premiéru, je Niccolova adaptace románu Stephenie Mayerové Hostitel (The Host, 2013). Je ovšem třeba zdůraznit, že se nejedná o jeho vlastní scénář a že díky předloze Hostitel pochopitelně boduje především u náctiletých. Doufejme tedy, že Andrew Niccol brzy přijde s další vlastní neotřelou myšlenkou, která nás tak jako u těch předcházejících přinutí říci Jak to, že tohle ještě nikoho nenapadlo…