Ocenění

Pozoruhodné počiny audiovizuální fantastiky 69 – Lars von Trier

Autor Petra Kubátová | Aktuality | Neděle 20 Říjen 2013 7.45

Pokud byste měli přemýšlet o tom, kdo je pro evropský film největší provokatér a enfant terrible, rozhodně byste si vzpomněli na dánského režiséra Larse von Triera, který vtrhl do Evropy velmi svěžím a energickým stylem. Tento tvůrce, který si nedávno vysloužil obrovskou vlnu negativní publicity kvůli svým nešťastným výrokům o Adolfu Hitlerovi, patří rozhodně mezi režiséry šokující i provokující. Upoutal na sebe pozornost nejen díky skvělým filmům, ale i televizním seriálům, z nichž jeden rozhodně mezi klenoty audiovizuální fantastiky patří. V dnešní části Pozoruhodných počinů si připomeneme nejen jeho pojetí audiovizuální fantastiky, tedy snímky s hororovou a apokalyptickou tématikou, ale i filmařský manifest Dogme 95 či jiné úspěšné projekty.

Epidemie (Epidemic, 1987) byla hned druhý celovečerní snímek Larse von Triera. Nesla nejen hororové prvky, ale i způsob vyprávění, kterým tento kontroverzní režisér později proslul. Na scénáři o morové epidemii, která z fikce proniká do reality, spolupracoval s Nielsem Vørselem a jejich společný výrazný rukopis projevující se naplno v pozdějším televizním seriálu Království je tu výrazně patrný. Epidemie ovšem tolik pozornosti nevyvolala. Byla sice nominována na hlavní cenu na Fantasportu, ovšem svou šanci neproměnila. Styl Larse von Triera tmelící množství odkazů a narážek byl přeci jen pro část publika příliš nečitelný. Ovšem další z jeho snímků už natrvalo potvrdily, že se na evropské scéně objevila osobnost, která se nebude bát zobrazit tu nejsyrovější realitu.

Aby se mohl plně věnovat tvorbě, založil v roce 1992 s producentem Peterem Aalbak Jensenem produkční společnost Zentropa Entertainment a dalším ze svých projektů se rozhodl ji finančně zastřešit. Televizní seriál Království (Riget, 1995) tak měl být vlastně jen podpůrnou položkou, která pomůže na svět dalším snímkům. Společná práce Larse von Triera a Nielse Vørsela na scénáři, špičkové výkony herců i mrazivá mistrně budovaná atmosféra ovšem diváky uchvátily a seriál se stal doslova hitem. Bodoval na festivalech po celém světě, cenu za režii a herecký výkon si odnesli tvůrci i z MFF Karlovy Vary. A nejen díky tomuto úspěchu mohli čeští diváci zhlédnout toto pozoruhodné vyprávění z prostředí nemocnice i na našich televizních obrazovkách. Zentropa Entertainment, která je také známa faktem, že je jedinou mainstreamovou produkční společností s otevřeně snímanými sexuálními scénami, si připsala první veliký úspěch. Druhou část Království potom tvůrci uvedli na obrazovky o dva roky později. Ačkoliv diváci vyžadovali další pokračování, třetí série, která již byla naplánovaná, se kvůli úmrtí Ernst-Huga Järegarda, představitele jedné z hlavních rolí, točit nezačala. Na druhém břehu Atlantiku se ale příběhů ujali američtí tvůrci a vytvořili podle scénáře Stephena Kinga remake Královská nemocnice (Kingdom Hospital, 2004).

Rok 1995 znamenal pro Larse von Triera v mnohém obrovský životní zlom. Pod tíhou odhaleného rodinného tajemství zcela přehodnotil svou tvorbu a sepsal filmařský manifest Dogme 95. Následující snímky potom točil podle těchto pravidel a dal tak vzniknout neopakovatelnému a výraznému stylu filmového vyprávění, které ovlivnilo další mladou generaci severských filmařů. Ve svém manifestu odmítl stylizované prvky, používá výhradně ruční kameru, kulisy ani exteriéry nejsou nijak upravovány. Po dlouhé řadě filmů, která by se dala označit jako dramata, a která byla věrná těmto pravidlům, měl premiéru opět snímek s hororovou tématikou Antikrist (Antichrist, 2009). Poprask, jaký vyvolala tato syrová výpověď o manželském páru, jenž se snaží o nový začátek v odlehlém srubu uprostřed přírody, vynesl tomuto snímku nejen publicitu a zájem diváků, ale i mnohá ocenění. Zároveň s tím se ovšem zvedla vlna kritiky, která odsuzovala Trierovo syrové zobrazování sexu a násilí. Antikrist sice slavil úspěchy na festivalech, ovšem nálepka kontroverzního filmu mu u diváků příliš neprospěla.


Dalším snímkem ovšem fanoušky audiovizuální fantastiky skutečně potěšil. Úspěch filmu, který v sobě mísí žánr sci-fi a dramatu a který předkládá konec světa v režii Larse von Triera, sice nebyl tak omračující jako u hollywoodských blockbusterů, ovšem množství cen na jeho kontě je skutečně obdivuhodné. Pro většinové publikum je Melancholia (Melancholia, 2011) mnohem stravitelnější než předchozí hororově laděný Antikrist, a tak se setkala u diváků i s vřelejším přijetím. Podivně a velmi esteticky snímaný příběh o konci světa na jedné svatbě je rozhodně nejzajímavějším zpracováním tohoto tradičního tématu audiovizuální fantastiky a neměl by být opomenut. Ačkoliv se do jedné z rolí uvažovalo o obsazení Bruce Willise (to není žert, roli Johna nakonec dostal Kiefer Sutherland), nečekejte žádnou efektní trikovou podívanou. Absolvent dánské Národní filmové školy Lars von Trier uvedl v tomto roce do evropských kinosálů další kontroverzní snímek Nymph()maniac, který ovšem žánrových prvků nevyužívá. Na další z jeho hororových vizí si tedy budeme muset počkat.

180 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.