Ať už patříte mezi fanoušky audiovizuálních adaptací komiksů či ne, jméno dalšího tvůrce, jehož výrazný styl je nepřehlédnutelný, jste v kinosálech rozhodně zahlédli. Cestu k celovečerním žánrovým filmům si totiž vyšlapával jako režisér reklamních spotů a je třeba poznamenat, že byl velmi úspěšný. Když klapla první klapka jeho debutu, měl za sebou významné kampaně pro světoznámé značky a lehkost, s jakou se pustil do tvorby, dávala tušit, že jde nejen o zkušeného rutinéra, ale i o veliký talent. Ať už tedy máte Zacka Snydera rádi či vám vadí drsně a syrově vyznívající vizuální stránka jeho snímků, je neoddiskutovatelné, že své místo už si mezi žánrovou režisérskou elitou vydobyl a několikrát také velmi úspěšně obhájil.

Ačkoliv chtěl debutovat akčním snímkem, vycházejícím z televizního seriálu S.W.A.T., v té době mu ještě štěstí u producentů nepřálo. Jeho úderný a syrový styl se jim zdál až příliš drsný, a tak bylo jeho pojetí adaptace tohoto námětu odmítnuto. Krátkých spotů už měl ale dost, a tak ho tento neúspěch neodradil. Jako další projekt si vybral remake klasického zombie hororu z roku 1978 Úsvit mrtvých (Dawn of the Dead) George A. Romera. Ve stejnojmenném snímku, který neměl nijak závratný rozpočet, se mohl blýsknout hned jedněmi z nejsyrovějších scén žánru a je třeba podotknout, že i jeho pracovní postupy by se daly nazvat tvrdými. K předloze ho pojí nejen příběh, ale i někteří herci, kteří se objevili na plátně i v tomto takřka o třicet let mladším snímku. Na druhou stranu se Zack Snyder důsledně snažil pojmout zombie horor i trochu novátorsky, a tak například uvidíme nemrtvé, kteří nejen, že se neplouží, ale jsou schopni i mrštných a rychlých pohybů a překvapují svou akčností nejen hrdiny snímku.

Nízkorozpočtová pocta jednomu z opomíjených žánrů Hollywoodu byla překvapením nejen pro diváky, ale také pro producenty. Fanoušci hororové podívané ověnčili film žánrovými cenami a návštěvnost byla pro mnohé šokující. Zack Snyder svůj vstup do světa celovečerní audiovizuální fantastiky rozhodně neodbyl. Asi nejvytíženějším mužem na place byl maskér David LeRoye Anderson (oceněný za svou práci na jiných projektech i Oscarem), který vytvořil tři druhy mejkapu pro různá zombie-stádia, věrohodnost a syrovost obrazům dodával například i fakt, že nemrtvé, kterým chybí končetiny, ztvárnili kaskadéři se skutečným handicapem. Po vítězném debutovém tažení si tedy mohl Zack Snyder svobodně zvolit svou další bitvu. Zvolil tu legendární – u Thermopyl.

Silná a významná historická osobnost, jakou byl spartský král Leonidas, dala vzniknout nejen legendám, ale i mnoha uměleckým zpracováním jeho činů. Ať už se pohybujeme v oblasti výtvarného umění či literatury, v průběhu historie inspiroval mnoho tvůrčích osobností. Nejinak tomu je i v současnosti, která se sice vyznačuje velmi rozvolněným přístupem k historickým událostem v příbězích, ovšem také nabízí nové možnosti zpracování a předávání silných okamžiků lidských dějin. A právě příběh Leonida a jeho 300 bojovníků zpracovaný do komiksové podoby Frankem Millerem si vybral Zack Snyder jako svůj další projekt. Věren svým metodám, trval na tvrdém fyzickém tréninku všech herců, kterého se dokonce i sám zúčastnil.

Snímek nabídl divákům nejen díky tomu nesmírně působivou vizuální atmosféru vycházející z osobitého stylu své předlohy. Patřil k prvním, které byly natáčeny kompletně na zeleném a modrém pozadí, a byl natočen za pouhých 60 dní. Úspěch slavil opět nečekaný, na žánrových festivalech znovu sesbíral řadu ocenění. Bylo by zbytečné rozebírat, nakolik se film rozchází se skutečnými historickými událostmi, na vášnivé diskuze na toto téma není problém narazit, důležitým je ovšem v širším náhledu na další práci Zacka Snydera. Stylizace 300 totiž výrazně ovlivnila i další tvůrce (zmiňme například seriál Spartacus), snímek pro filmaře znovuobjevil krásu starého Řecka a sám Zack Snyder produkoval i volné pokračování, tentokrát už bez Geralda Butlera jako Leonida, 300: Vzestup říše (300: Rise of the Empire, 2014). Premiéry bychom se měli dočkat v příštím roce.

Komiksový svět Snyderovi rozhodně svědčil, a tak v něm zůstal i nadále a chopil se skutečné výzvy, jakou je příběh Alana Moorea Watchmen – jediného komiksu, který získal prestižní literární cenu Hugo, opus, který je považovaný za nejlepšího zástupce tohoto žánru. Výzvy, jakou rozhodně bylo adaptování tak rozsáhlé látky, se zhostil bez většího váhání a nahradil tak předtím zvažovaného Darrena Aronofskyho. Původní plány hovořily dokonce o tříhodinové podívané, výsledek nakonec zůstal u skromnější stopáže. Jak už to u tak bedlivě sledovaných předloh bývá, audiovizuální zpracování rozdělilo fanoušky na dva nesmiřitelné tábory. I přes to (a také přes fakt, že Alan Moore opět nechal vymazat své jméno z titulků a odmítl s ním být jakkoliv spojován) si film svou cestu k divákům našel a katapultoval komiksovou předlohu mezi bestsellery. Ocenění pochopitelně sbíral především na žánrových festivalech za vizuální a efektovou stránku, která ovšem Watchmenům podle Zacka Snydera vyloženě slušela. Watchmen se s neotřesitelnou jistotou zařadili do čela seznamů nejzajímavějších snímků roku 2009.

Příští týden si připomeneme nejen další Snyderovy snímky, ale pozastavíme se i nad chystaným projektem, který už teď nese velmi zajímavé žánrové prvenství.