Uplynulý týden s sebou přinesl každoroční fandomovou událost jarních prázdnin: PragoFFest. Nadopovaná prášky proti nachlazení jsem se trochu obávala, že si con tolik neužiji, ale opak byl pravdou. Po krátkém procházení lákavou hernou, kolem stánků s knihami, tričky či hrami i skrze chodby plné skvělých cosplayů a po pár zastávkách u dlouho neviděných přátel jsem zamířila na přednášku Petra Tomka o fandomu a crowdfundingu. Petr už delší dobu pracuje pro portál Startovač a pomáhá zlepšovat tamní crowdfundingové projekty. Možná by vás překvapilo, kolik fantastických projektů už u nás vzniklo, ať už se jedná o romány, antologie, komiksy, filmy či jiná díla. Loni jsme koneckonců mohli sledovat například úspěšnou kampaň antologie Žena se lvem.

Petr Tomek – když nemáte ukazovátko, použijte kouzelnou hůlku

(foto Grit Du Alatriste Neumann)

Petr zábavnou formou představil rozdíly mezi různými typy crowdfundingu, našimi končinami a zahraničím, a ukázal, že vedení kampaně není jen záležitostí patnácti až šedesáti dní jejího průběhu na portálu, ale jde o náročnou práci začínající oslovením a budováním širší komunity, pečlivým formulováním cíle a přípravou projektu, a v podstatě nikdy nekončící. Prozradil i různé tipy a triky, některé z nich napohled zjevné, ale i tak mnoha začínajícími autory projektů opomíjené (Jednejte se startéry jako sobě rovnými – nedělejte ze sebe před nimi žebráka, ale ani se nad ně nepovyšujte. Včas komunikujte. Nezapomínejte zveřejňovat novinky.), jiné mnohem méně očividné (Třicetidenní kampaně mají v průměru nejvyšší úspěšnost. Dávejte si opravdu pozor na cenu poštovného. I v úvodním obrázku či videu se dá šikovně pracovat s textem… a mnoho dalších). Případné opakování přednášky doporučuji navštívit každému, kdo i vzdáleně uvažuje o vedení či zapojení se do nějakého crowdfundingového projektu. Pořad si užili i ti, kdo podobnou kampaň neplánují – Petr přednáší dobře a vtipně a téma je zajímavé i pro „outsidery“ ve světě crowdfundingu.

Přednášky jsou pro mnoho návštěvníků conů až druhotné po potkávání přátel, hraní her či focení cosplayů, ale tradičně stály za návštěvu, přinejmenším na mé oblíbené futureconové linii, kam patřil i Petrův pořad o crowdfundingu. Tomáš Petrásek ve své přednášce položil otázku: „Porozumíme mimozemšťanům?“ a pokusil se ji zodpovědět přes naše zkušenosti s porozuměním inteligenci a komunikaci zvířat, zejména těch méně příbuzných lidem (lidoopy zmínil spíše okrajově), a luštěním záznamů zaniklých civilizací jako starých Egypťanů, Chetitů či Mayů. Poukázal na výhody, které jsme měli u luštění písem (záznamy přítomné ve více jazycích zároveň, slova se společným základem, vlastní jména…) a které rozhodně nemůžeme u vzkazů mimozemských civilizací očekávat. A tím možné komunikační problémy zdaleka nekončí – co všechno může způsobit i „pouhá“ nesouměřitelnost smyslového vnímání, i když odhlédneme od všech možných „kulturně-společenských“ odlišností?

Deskoherna byla tradičně plná (foto Vilém Maršík)

Na FutureConu se návštěvníci mohli setkat také s průzkumem Marsu, planetární ochranou (v podání mé maličkosti), ale i s pivem nebo monogamií. Na strategickém místě nad schody po cestě k přednáškovým místnostem měl MatFyz Expo stánek se svými videohrami. Ty spolu s dřívějším představením studia Warhorse ukazují, že u nás v tomto ohledu rozhodně vznikají zajímavé kousky. Zavítala jsem i do linie Knihovna, kde se Tereza Matoušková ve své přednáško-besedě snažila rozpoutat diskusi o „ženské fantastice“. Diskuse se ale rozběhla směrem apriorních předpokladů a anekdotických osobních zkušeností osazenstva a poněkud rozplizla do ztracena. Chyběly mi relevantní statistiky ze zahraničí i od nás. Možná vinou svého přírodovědného vzdělání mám ráda čísla, zřetelná data nasbíraná jasně popsanou metodikou. Rozhodně na ně není absolutní spolehnutí a metodika může odrážet mnohá apriorní zkreslení, ale pořád je podle mě lepší čísla pro snazší orientaci mít než nemít.

Shodou okolností jsem den nato narazila na web psychometrické laboratoře University of Cambridge, kde jsem vyzkoušela jejich nástroj k předpovídání vlastností pisatele na základě delšího textu (který vznikl na základě analýzy textů a osobnostních dotazníků téměř 70 000 dobrovolníků) a nakrmila ho svými dvaceti sedmi anglicky psanými povídkami, převážně science fiction s několika fantasy a jednou detektivkou. Výsledek byl vtipný: dle odhadů jsem v průměru na 90 % muž (min. 72 %, max. 99 %) starý 30 let (min. 27 let, max. 33 let). Aby nešlo o artefakt psaní beletrie, na kterou přece jen nástroj nebyl kalibrovaný, vyzkoušela jsem i pár tweetů, statusů, e-mailů, CV a webových stránek: v průměru s 95% pravděpodobností muž, věk 27 let. V žádném případě nejde ani vzdáleně o vědecká data, je to ovšem vtipná kratochvíle, která by při vyzkoušení větším počtem autorů a autorek mohla říci přinejmenším to, že opravdu není stavěná na vstupy v podobě beletrie.

Účastníci conu si mohli vyzkoušet i virtuální realitu (foto Vilém Maršík)

Možná se o tom pobavíme na některém z příštích conů. Na PragoFFestu se naše diskuse v čajovně mezi přednáškami točila spíše kolem dlouhodobého hvězdného vývoje červených trpaslíků a jejich planetárních soustav, osidlování Iapetu, epigenetiky a (ne)výhod stěhování (aneb i scifisté se zraky upřenými do dálav vesmíru a předaleké budoucnosti mají občas dosti přízemní starosti). Uvidíme, co nám ona předaleká budoucnost přinese. V té nejbližší se určitě můžeme těšit ještě na spoustu podobně zábavných conů, jako byl i letošní PragoFFest.

Související články:

21. PragoFFest – velký festival popkultury