Ocenění

Hledání klíče ke kolonizaci vesmíru (recenze)

Autor | Aktuality | Pondělí 2 března 2015 9.30

Julie Nováková patří bezesporu mezi nejprogresivnější mladé tváře české fantastiky, ať už díky několika samostatně vydaným románům, cennému a především nijak ojedinělému publikování v zahraničí, anebo kvůli často sbíraným vavřínům za její povídkovou tvorbu. Nemluvě o její publicistické činnosti či o připravované antologii, kterou si chystá vydobýt své místo v ostré tuzemské konkurenci. Bylo tak snad jen otázkou času, kdy si i ona najde cestu do slibně rozjeté edice Evropská space opera, kterou má pro letošek jako základní stavební kámen v edičním plánu nakladatelství Brokilon.

V daleké budoucnosti si lidé dokážou se svým organismem skutečně hrát až do krajních možností – ovlivňování metabolismu i mentálních reakcí je standardním doplňkem lidského života. A samozřejmě i cesty vesmírem, nicméně v tomto ohledu je lidstvo závislé na pozůstatcích transportní sítě, kterou u několika planet zanechali záhadní Hvězdoměnci. Prozatím ani ty největší kapacity nebyly schopny nalézt klíč k otevření dalších Calabiho-Yauových tunelů a rozšířit tak možnosti k dosažení nových obyvatelných destinací. Jsou tak všechny možnosti opravdu vyčerpány, nebo se ještě stále najdou lidé, kteří si neúspěch v tomto směru neumějí představit? V Prstenci prozření autorka hned zkraje rozehrává dvě dějové linie. První je příběhem kyberneuroložky, jež má za úkol prozkoumat zvláštní bytosti, nalezené v opuštěném bytě, druhá sleduje osudy trojice vědců, kteří se díky svému samaritánství dostanou do pořádného průšvihu. Každá z nich se liší nejen prostředím, ale i tempem vyprávění. Dění na planetě Argo je spíše komorní, zatímco cesta tří vědců napříč vesmírem je o mnoho akčnější. V prvním případě se tak čtenář dočká vcelku obsáhlé genetické latiny, ovšem podané takovým způsobem, že ani naprostého laika autorka neznudí, což je významné plus. Možná by se tím pádem dalo čekat, že v pasážích plných vesmírných střetů či útěků z místa činu, popřípadě při jednání se zelenými mozky na té či oné planetě bude román ztrácet dech, ale ani to se nestalo.

Vědecká i technická úroveň příběhu jsou ve vzácně vyrovnané shodě. Jenže příběh tvoří především postavy a ty v prvním díle pochopitelně teprve odhalují pouze část svých osobností. I tak už ty nejdůležitější čtenář dokáže bezpečně rozlišovat díky jejich výrazným charakterovým rysům, jako jsou umíněnost, zdravá rozhněvanost, chorobně tíživý pocit odpovědnosti nebo odzbrojující a drzý optimismus a i přes skromný rozsah úvodního dílu si na ně můžete utvořit alespoň dílčí názor. Kniha navíc končí klasickým, ale osvědčeným cliffhangerem, jenž čtenářovu zvědavost nabudí tím správným směrem. Pokud si však na podobné hrátky nepotrpíte, doporučuji pustit se do čtení až po vydání třetího svazku série. Zajímavý je rovněž planetární místopis – Nováková ve svém universu předpokládá, že každá planeta bude kolonií určitých národů, a tak se mezi tunely škorpí například Asiaté se Středoevropany. Názvy vesmírných těles jsou tedy odvozeny od určité mytologie či kultury a stejně tak nižší územní celky (hlavně města) bývají pojmenovány ve stejném duchu. Těžko říct, zdali by si takto pionýři budoucnosti opravdu počínali, ovšem pro čtenáře jsou tak imaginární skoky z místa na místo příjemně přehledné, k čemuž napomáhá i závěrečný rejstřík všech zmiňovaných planet.

Buď jak buď, první svazek z letošní plánované nálože středoevropské space opery nabízí čtivou směs akční zábavy i vědeckého bádání, hrdinů a hrdinek v opravdu vážných nesnázích, a opět dokazuje, že domácí autoři a autorky vědeckofantastické literatury mají právo směle se rovnat svým zahraničním kolegům i v tak oblíbeném subžánru, jakým vesmírná opera bezesporu je. Zdá se, že Brokilon na úvod sezóny vsadil na osvědčenou kartu a těšme se, co nám nabídne příště…

Julie Nováková: Prstenec prozření

brožovaná, obálka Jakub Javora, 240 stran, 248 Kč

Související články:

Brokilon zahajuje sezónu Prstencem prozření (ukázka)

S Robertem Pilchem o plánech Brokilonu (rozhovor)

1 040 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

komentářů 6 »

  1. Comment od Roman Štědronský — 2.3.2015 @ 19.56

    Ačkoliv s recenzí souhlasím, včetně hodnocení čtivosti, přijde mi, že text se decentně vyhýbá adresnější kritice. Dovolím si proto doplnit několik postřehů:

    1. Zatímco postavy vědců jsou vylíčeny velice plasticky a nebudete mít problém uvěřit jejich vnitřní motivaci, vojáci a politici dostali docela na frak a jsou to spíše karikatury, které od sebe navzájem poměrně těžko odlišíte.

    2. Dialogy místy drhnou a slovní obraty poněkdu šustí papírem, zejméne v případě těch méně prokreslených postav (to asi nebude náhoda).

    3. Postava bohatého a lehkovážného pašeráka, který se altruisticky ujme vědců v nesnázích, působí jako anachronismus (a to včetně jména). Něco, co by se mohlo objevit v románu Julese Vernea, kde by to jen podtrhlo kouzlo dobového koloritu, ale působí to nepatřičně v budoucnosti plné genetických manipulací a soupeření planetárních vlád.

    4. Určité nedostatky na straně fiction však bohatě vyvažuje strana science, což podle mě recenze dostatečně nevyzdvihla. Je zde vidět, že pro vědu má autorka vášeň a se sofistikovanými pojmy z genetiky i kosmologie operuje se zručností zkušeného chirurga. Poutavě a přesvědčivě.

  2. Comment od Martin Sust — 2.3.2015 @ 20.23

    Díky moc, pokud máš chuť recenzovat, velmi rádi tě uvítáme v našem týmu 🙂

  3. Comment od memnon666 — 2.3.2015 @ 23.01

    čte se to příjemně, vědecká část o řád lépe 

    (OT: Andromeda + Tvaroví tanečníci + Zafod Bíblbrox ? 🙂 )

  4. Comment od Vendula Brunhoferová — 3.3.2015 @ 8.50

    Roman Štědronský: Děkuji moc za reakci, určitě máte ve svých námitkách pravdu, pokusím se na to v mých budoucích textech myslet.

  5. Comment od Julianne — 3.3.2015 @ 14.29

    Díky! Jsem moc ráda za každou zpětnou vazbu a doufám, že případných nedostatků bude v následujících dvou dílech méně :). Díky za bod 4), a určitě ještě zapracuji na lepším pojetí 1) a 2). Ad 3) – tam je to asi subjektivnější. Lennox je zkrátka sci-fi (a zejména retro SF) fanoušek ve světě, kde je sci-fi realitou, když to tak řeknu. Nikdo, kdo si ve skutečné vesmírné lodi řídící se podle skutečných vesmírných zákonů (následuje drobný spoiler) zařídí kokpit v rámci možností podle můstku Enterprise, není úplně normální – v tom dobrém výstředním smyslu ;). (konec drobného spoileru) Mít spoustu peněz, určitě bych po investicích a charitě dala v rámci možností průchod scifistické vášni. V trochu jiném ohledu to dnes dělají techničtí vizionáři typu Bransona nebo Muska. Méně technicky nadaní, vizionářští a movití fanoušci si aspoň zařizují pokoje, bary nebo hotely podle svých oblíbených SF nebo žánru vzdávají hold jiným způsobem. Lennox není vynálezce, spíš znuděný výstřední boháč, kterého láká dobrodružství a který neváhá dělat věci, které jsou podle něj správné, i když jsou zároveň šílené a spoustu lidí naštvou – viz jeho ztřeštěný kousek ve válce. Možná je to až moc wish fulfillment, ale to už nechám na posouzení každého jednotlivce :).

  6. Comment od dva mraky — 4.3.2015 @ 0.27

    Lennox má jistě v knihovně první vydání románu Dvacet tisíc mil pod mořem :-). Taková postava není problém, pokud se ji povede správně uvést a „ospravedlnit“ její chování (zhlédl se ve starých příbězích a je idealista, také si rád hraje). Jak se povede to zvládnout je na autorovi, mně se Lennoxův vstup na scénu líbil. Ale doufám, že když už je vyfabulovaný, tak dostane prostor, kdy bude prezentovat jiné pohledy, bude extravagantní, bude dělat protiváhu. Protože jinak by to to byla samoúčelná odbočka  a to by spíš uškodilo. Tím se oklikou dostávám k tomu, co mi osobně na knížce vadí. Na to kolik má stránek do děje naskákalo až moc postav a stalo se až moc věcí. Tím prostě leccos trpí. Některé postavy mají málo prostoru, takže nejsou moc uchopitelné. Je málo místa pro odlehčení a oživení textu.  

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.