Ocenění

Tajné průchody městem (recenze)

Autor Eva Skálová | Aktuality | Pondělí 29 Květen 2017 22.05

Pasi Ilmari Jääskeläinen je dle propagačních textů považován za „jedno z nejlépe střežených finských literárních tajemství“. Je pravda, že zahraniční čtenáři si donedávna mohli přečíst pouze jediný z jeho románů, Literární spolek Laury Sněžné, ten se už ale dočkal vydání ve čtrnácti různých zemích, takže zmiňované utajení pomalu bere zasvé. Příběh, ve kterém figurovaly mimo jiné knihy svévolně měnící svůj obsah, si své čtenáře nepochybně našel i u nás. České vydání nám v roce 2015 přineslo nakladatelství Paseka a letos na něj navázalo druhou knihou stejného autora. Magický průvodce městem pod pahorkem vychází opět v osvědčeném překladu Vladimíra Piskoře. Obě knihy se pak dají zařadit do žánru „finské podivno“, což je severský příbuzný magického realismu, jenž vychází z letité finské tradice realistické prózy, kterou tu a tam ozvláštňují nadpřirozené prvky, ať už pocházející z mytologie či ze současnějších trendů fantastické literatury…

magicky-pruvodce

Fantastických prvků zde ale v porovnání s Laurou Sněžnou patrně ještě ubylo. Magický průvodce městem pod pahorkem nás, jak název slibuje, zavede do kouzelných průchodů, které křižují město a jejichž ústí dokáže odhalit jen málokdo. Jinak se ale příběh zvláště zpočátku drží spíše všední skutečnosti a spouštěčem událostí je něco, co dnešní člověk dobře zná: sociální síť. Dokonce i titulní město, rozkládající se pod pahorkem Harju, je reálné – jde o středofinské Jyväskylä. Olli Suominen zde žije usedlý život, jehož nejpozoruhodnějším faktem je asi to, že neustále ztrácí deštníky. Má manželku a malé dítě, pracuje jako šéfredaktor v nakladatelství a ve městě zastává několik vážených funkcí. Ani rodině, ani práci se však v poslední době nevěnuje tolik, kolik by si zasloužily. Když Olli díky Facebooku po letech naváže kontakt se svou první láskou, situaci to pochopitelně vůbec nevylepší. Kromě dávných vášní se mu začnou postupně vybavovat i zasuté vzpomínky na řadu letních prázdnin, které v Jyväskylä trávíval s partou kamarádů. Tehdy pro ně město bylo magické a prožili spoustu úžasných chvil, ale i takových, na které by raději nevzpomínal.

I v současnosti se ovšem začínají dít věci, které Olliho krůček za krůčkem odvádějí od všednosti. Jedním z těchto vlivů jsou filmy – a knihy, které čtenáře pobízejí dívat se na svět pohledem filmové estetiky. Nepodléhejte obyčejnosti, chovejte se cinematicky, nabádá publikace, která zrovna učarovala celému světu, a Olli ji jako správný nakladatel čte také. Všímejte si neobvyklých věcí, těch, které by vypadaly zajímavě ve filmu, a užívejte si výjimečnosti života i v banálních situacích, radí kniha, a Olli se nechává strhnout cinematičností i vlastními vzpomínkami. Spolu s ním se celé vyprávění poznenáhlu posunuje od všednosti k filmovému dramatu. Olli už najednou nemá kam couvnout – a pokud vůbec dostane na výběr, rozhoduje se jen mezi dvěma špatnými volbami.

Ve filmovém duchu si příběh v závěru pohraje i se čtenářem, kniha totiž vychází ve dvou variantách se dvěma různými konci. Nemá ale smysl se ptát, který je ten „režisérský“, oba jsou totiž rovnocenné a dopředu se nedozvíte, který z nich se nachází právě ve vašem výtisku. Druhý si pak můžete pro srovnání přečíst na webových stránkách nakladatele. Magický průvodce městem pod pahorkem možná neobsahuje tak působivé motivy jako Literární klub Laury Sněžné – koneckonců zdejší knihy se chovají způsobně a ponechávají si svůj původní obsah – ale bude se líbit stejnému okruhu čtenářů. Můžou se do něj pustit bez obav ti, kteří fantastice příliš neholdují, ale i žánroví fanoušci, pokud vysloveně netrvají na přítomnosti vesmírných letů či magických soubojů. Zvláštní kouzlo pak může mít pro filmové znalce, kteří v knize najdou množství drobných odkazů na klasiky filmových klubů.

Jääskeläinen Pasi Ilmari:

Magický průvodce městem pod pahorkem

vázaná, překlad Vladimír Piskoř, 336 stran, 299 Kč

paseka-logo

269 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 1 »

  1. Comment by Cloudy — 30.5.2017 @ 9.18

    Švédsko má Jonassona, Finsko zase Jääskeläinena. Magického průvodce jsem sice ještě nečetl, ale čekám od něj román moderního střihu, který by se měl vyrovnat aktuálním trendům v kinematografii a popkultuře obecně (kde literatura dost nestíhá, i když mě v tomhle směru víc než potěšili NeObyčejní). Literární spolek byla parádička, v níž si autor čtenáře pěkně povodil a předvedl zároveň smysl pro gradaci, timing, pointu a kouzlo posledního odstavce (čteného s otevřenou pusou, znáte to). Tyhle věci se zas tak často nesejdou pohromadě.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 2 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.