Ocenění

Punisher: Život a smrt Franka Castla, část 3.

Autor Martin Paytok | Aktuality | Úterý 7 Srpen 2012 7.30

Punisher zamířil na stříbrné plátno v celovečerním formátu hned třikrát a bohužel, u české kritiky neuspěl ani jednou. V zahraničí tedy také ne, ale větší fanouškovská základna přece jen byla schopna některé chyby tolerovat a hodnocení na filmových databázích vytáhnout do důstojnějších čísel. Ačkoli to samozřejmě neplatí pro vůbec první tematický snímek. Ve Mstiteli z roku 1989 se hlavní role zhostil Dolph Lundgren a přestože si musel přebarvit háro, překvapivě je asi tím jediným, co drží film nad vodou. Až na pár jmen a název nemá navíc tenhle počin s komiksovou předlohou zhola nic společného. Frank tady není bývalý voják, ale policista, jeho rodina nezemřela v křížové palbě, nýbrž při bombovém atentátu a co hůř, po celou dobu stopáže se ani jednou neobjeví ikonická lebka.

Punisher tu má svou „tajnou základnu“ v tunelech kanalizace, kde se prohání na motorce, v případě konfrontace s někým ze své minulosti apaticky hledí stranou a v zájmu zápletky se, místo aby ho na místě vykuchal, spolčí se šéfem mafiánské rodiny Francem (což je mimochodem ten chlápek, co nastražil onu zmíněnou bombu) a pomáhá mu zachránit unesené děti jemu podobných králů podsvětí. Tohle prostě není nám dobře známý komiksový drsňák bez výčitek, jenž se zrodil právě jako variace na filmové antihrdiny. Přitom osmdesátá léta akčnímu žánru přála, tak kde se stala chyba? Aspoň, že ten Lundgren postavu ztvárnil celkem obstojně a některé hlášky v jeho podání nepůsobí zrovna špatně.

Kat (2004) s charismatickým Thomasem Janem filmového Punishera resuscitoval. Film se sice také neřadí do žebříčků nejlepších akčnáků, ale aspoň zvládl oslovit i publikum mimo zarytých příznivců. Frank Castle je v něm sice ex-FBI agent, nicméně tenhle zádrhel vynahrazuje znatelná inspirace komiksy. Kupodivu těmi, které vyšly i v České republice, čili řadou Gartha Ennise a Steva Dillona a starší War Zone. Došlo na xichta Dava, pana Bumpu, Joan i Mickeyho, brutální mučení nanukem nebo vtipnou vložku prostřednictvím souboje tělo na tělo s téměř jedna ku jedné zpodobněným Rusákem. Záporák Howard Saint, jehož si střihnul John Travolta, je pak v předloze otec věhlasného Jigsawa.

Snímek podává celkem pěkný obraz o Punisherově zrodu a je poměrně dost zaměřený na Frankovu psychologickou stránku. To je ale zároveň kamenem úrazu. Kat byl prezentován jako čistě akční film se vším všudy, jenže než dojde na pořádné kydlení, divák si řádně dlouho počká. Závěrečná dvacetiminutovka, v níž se hrdina konečně rozhoupe, vymlátí všechny špatné a potrestá a popraví nejhoršího, je sice ultimátní, ale celková délka nějakých sto dvaceti minut neúprosná. Hluchých míst není málo a k tomu se děj mnohdy točí víc kolem Saintových rodinných problémů, než aby se soutředil na Franka.

Další čtyři roky Punisher odpočíval, aby se mohl vrátit v režii Lexi Alexander, která natočila povedené drama Hooligans (2005) s Elijahem Woodem. V Katovi: Válečné zóně (2008) se jako Frank Castle předvedl mohutný Ray Stevenson, jenž tělesnou stavbou z dosavadních představitelů nejvíce odpovídá předloze. A vůbec poprvé nosil punisherovský kostým. Nebo spíš jeho masivní kevlarovou variaci. Se stejnojmenným komiksem (The Punsiher: War Zone) má film ale společného akorát účast Micra. V žádné z předchozích adaptací se nevyskytovali superhrdinové nebo superpadouši a ani Válečná zóna není úplnou výjimkou – Frankovou Nemesis je zde zjizvený Jigsaw. V zásadě jde stále ještě o obyčejného protivníka, jen ne zrovna pohledného. Tak už to dopadá, když vás někdo hodí do drtiče skla…

V čem film naprosto exceluje, je skutečně bez servítek vykreslené násilí. Přestože i Kat s Janem dostal od MPAA rating R, zase tolik krve a vnitřností jsme v něm neviděli. Stevenson oproti tomu láme páteře, pěstí zaráží obličeje do lebek, dekapituje, řeže a trhá v přímém přenosu. Respektive v záběru. Jenže ani odstřelování parkouristů raketometem a bezvadná stylizace snímku nepomohla od utopení v béčkových vodách. Vzniknout tohle před třiceti lety místo Mstitele, nemohli bychom si stěžovat, ale doba už je trochu někde jinde. Na sobotní pozdní večer to ale ještě ujde.

Thomas Jane se k Punisherovi vracel neustále – nadaboval ho v počítačové hře The Punisher z roku 2005 a působil i jako vzor Bradstreetových obálek. Naposledy ukázal, že je Frank jeho srdcovou záležitostí, letos na sandiegském Comic-Conu, kde uvedl desetiminutový kraťas Dirty Laundry (Špinavé prádlo). I když jméno Punisher v něm nepadne ani jednou, jde o neskrývanou poctu Castlovi a ukázku, jakým směrem by se na velkých plátnech kin měl ubírat. Snímek se odehrává v době, kdy Frank už skončil s nájezdy na padouchy, jenže staré instinkty se vlivem okolností probudí k životu. Dirty Laundry je přesně ten Punisher, který by jako celovečerák rozhodně nezapadl. Pochmurný, temný, drsný, násilný, emotivní, akční a stylový, přesto civilní. Zkrátka umně kloubící pozitiva Kata a Válečné zóny. Ale takového nám Hollywood asi nikdy nevyplodí.

171 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.