Jsou postavičky, které se objeví jakoby náhodou a pak začnou žít svým vlastním životem. Z rozmarnosti kreslíře, který chtěl pouze zaplácnout prázdné místo na stránkách, se zrodí antihrdina, kterého čtenáři časem začnou vyžadovat a milovat jej. Přesně takto se v roce 1957 objevil na stránkách časopisu Spirou pomocný pracovník redakce a antitalent na všechno jménem Gaston. Z původně nevinné legrácky se tak časem stal regulérní komiks, který si získal velké množství fanoušků. Z humorné postavičky obrázkových vtípků, jež měly původně posloužit jako pouhá vycpávka, se Gaston postupem času vyvinul v regulérního komiksového hrdinu, který se může pochlubit množstvím vlastních sebraných spisů.

Nakladatelství Albatros / CooBoo má evidentně pro strach uděláno a nebojí se šlápnout do neznámých komiksových vod a to ještě v rámci u nás stále ještě tolik neprobadaného a minimem fanoušků trpícího frankofonního komiksu. Rahan, Thorgal, Tintin či Leonardo si své tuzemské fanoušky pravděpodobně už našli. Pravda, některým z nich to trvalo dlouho a vystřídalo se na nich více nakladatelů, ale nyní přichází nečekán a nezván týpek, který nemá v našich luzích a hájích žádnou tradici a kterého pravděpodobně až na pár opravdových fajnšmekrů nikdo nezná. A navíc se může zdát, že je tenhle popleta a amatérský vynálezce určen nejmenším komiksovým čtenářům, i když pravda je někde jinde. Neformální retko zapálené v koutku, zarputilý výraz a totálně nestandardní metody, dělají z tohohle frajera spíše hrdinu dospívající a odrostlé generace.

Pokud se občas říká, že v novinách či časopisech řádil tiskařský šotek, tak Gaston je prototypem redakčního šotka, který svými neotřelými metodami útočí nejen na chystaný výtisk, ale zároveň i na zdraví a nervy všech členů redakčního týmu. Kreslíř André Franquin (1924 – 1997) svého (anti)hrdinu také nejprve pojal jako takového tiskařského šotka, který svými vylomeninami zaplňoval prázdná místa stránek. Po pár číslech ale na tuto hru přistoupili i samotní čtenáři a začali si postavičku zvanou „lageffe“ (blboun, trouba) sami vyžadovat. Tak se stalo, že od prvotních vtípků na stránkách časopisu se zrodila regulérní komiksová postavička, která tady je již přes padesát let.

Nikdo neví jak se vlastně v redakci Spirou ocitl, kdo ho přijal, či co přesně je náplní jeho práce. Jisté je jen to, že jeho zápal pro práci je obrovský, ovšem způsoby, jakými požadovanou práci řeší, jsou mírně řečeno nestandardní. Pokud bych měl podat nějaký příměr, tak Gaston evokuje Pierra Richarda v legendární komedii Roztržitý. Ochotný popleta, který s nadšením udělá vše, ale po jeho zásahu na daném místě tráva sto let neroste. K čemu je největší kancelářská sponka na světě? Velikonoční atomium z bonbónů? Nebo proč Gaston ve své kanceláři vyrábí raketu? Tohle jsou jen některé příklady střípků otázek, které si budete muset položit při čtení Gastonových příhod. Nebo spíše než položit si na ně budete muset bez možnosti volby zvyknout!

Tuzemský nakladatel se nebál vydat Gastonovy příhody pěkně od začátku, takže v prvním sebraném spisu Z packalských archívů se dočkáme i oněch jednohubek, kterými Gaston začal častovat čtenáře magazínu Spirou. Než dojdeme k samostatným příběhům, které jsou často jen půl stránkovými stripy či krátkými příhodami, si projdeme jednotlivými obrázky, které jsou doplněny popisky o jejich vzniku. Dostaneme tak komplexní pohled na vývoj tohohle redakčního tajtrlíka, který si ovšem během pár stránek plně získá vaše sympatie. I po tak dlouhé době zůstává gastonovský humor poměrně svěží a dokáže svou absurditou rozesmát. Pravda, některé kulisy příběhu působí poněkud archaicky, ale ne takovým způsobem, že by samotné pointy vtípků nějak degenerovaly. Navíc síla příběhu a vtípky mohou útočit na čtenáře bez rozdílu věku. Gaston byl ve své době klasickým příkladem mladé generace, kterou nic moc nezajímá a jejíž členové se stávají klasickými rebely bez příčiny. Starší, konzervativní generace se pak na ně dívá trochu skrz prsty a nerozumí jim. I díky těmto vlastnostem si kultovní budižkničemu brzy získal takovou popularitu.

První sebrané Gastonovy příběhy vyšly původně v nestandardním formátu, který byl vlastně určen velikostí odřezků papíru při tisku časopisu. Nikdo vlastně neví, v jakém nákladu toto prvotní číslo vyšlo. Na jeho obalu navíc nebyla uvedena cena, což způsobilo, že ani knihkupci nevěděli co si s tímto produktem počít a tak jej rozdávali zdarma. V dnešní době má tahle prvotina nedozírnou cenu, která na sběratelských aukcích dosahuje výše několika tisíců eur a patří k jedněm z nejvzácnějších belgických komiksů vůbec. Po svém prvním setkání s nonšalantním packalem musím konstatovat, že i přes jeho věk je to celkem svěží vítr na tuzemský komiksový trh. V CooBoo odvedli dobrou práci a také projevili velký kus vydavatelské odvahy, když se pustili na tenký a pořád ještě dostatečně neprobádaný led. Nejen díky tomu jim patří vzdát hold a přát si, že si i u nás roztržitý Gaston získá své pravidelné čtenáře.