Ve sbírce povídek s příhodným názvem Rej stínů vzpomíná dvacet šest spisovatelů na muže, jenž ovlivnil jejich dospívání i výběr budoucího zaměstnání. Ray Bradbury zemřel v červnu minulého roku, zrovna když do nakladatelství Plus dorazila smlouva na vydání této sbírky. Svou nezapomenutelnou tvorbou ovlivnil řadu životů a v příbězích, jež na jeho počest napsali takoví autoři jako kupříkladu Neil Gaiman, Margaret Atwoodová, Harlan Ellison či David Morrell, je jeho vliv takřka hmatatelný. Předmluvu ke knize s názvem Druhá rodinná sešlost pak napsal Bradbury sám a autory, kteří do knihy svou povídkou přispěli, v ní nazývá svými dětmi, stejně jako například E. A. Poa, H. G. Wellse a Julese Verna svými Papá.

Láska k člověku, jenž ovlivnil dětství i celý následující život řady (nejen) spisovatelů, je cítit už z úvodního slova, které sepsali editoři antologie Sam Weller a Mort Castle, ovšem jako první zavede čtenáře do světa fantastiky a neskutečna dobře známý a téměř všemi oblíbený Neil Gaiman v krátké povídce Muž, který zapomněl Raye Bradburyho. Při jejím čtení mi párkrát i mráz po zádech přeběhl – úplně nejvíc u Gaimanova doslovu, kde autor popisuje, jak přišel k nápadu na svůj příběh. Komu se totiž v životě nestalo, že by zapomněl na někoho pro něj kdysi tak důležitého? Ostatně právě autorské doslovy, v nichž spisovatelé popisují nejen svůj vztah k Bradburymu, ale také okolnosti, jež je dovedly k napsání konkrétního příběhu na počest svého mentora, pro mě i přes nepochybnou kvalitu povídek byly nejsilnější částí celé sbírky. Dozvíme se v nich mnohé nejen o Bradburym, ale i o jednotlivých autorech, a řekla bych, že příběhům dodávají další rozměr. Některé z dodatků jsou ve výsledku dokonce dojemnější než povídky samotné.

Příběhy se na Bradburyho odkazují mnoha způsoby. Občas – například v Tetování od Bonnie Jo Campbellové – jde o povídku inspirovanou některou z Bradburyho prací, jindy autoři na velmistra či na jeho knihy a postavy spíše vzpomínají, nebo se snaží o navození velmi podobné atmosféry. Všechny příběhy spojuje styl vyprávění, který je tím Bradburyho silně inspirován. Celá antologie se pak soustředí na osudy obyčejných lidí, kteří zažívají tu neobyčejné situace a jindy zase naopak až příliš běžné momenty a neštěstí, které mohou potkat každého z nás. A stejně tak jako u Bradburyho jsou i povídky jeho následovníků často značně metaforické a mnohé z nich určitě stojí za to přečíst si více než jednou. Některé kolem vás naopak jen tak prošumí, aniž by po sobě zanechaly hlubší dojem nebo vzpomínku. Vše uzavírá povídka Vyčerpání, kterou napsal Bradburyho přítel Harlan Ellison, jenž ve svém dojemném dodatku píše o bratrském vztahu k Bradburymu a vypráví o společných příhodách, jež oba muže spojovaly i o rozdílech, které je nijak nerozdělovaly.

Antologii sestavenou k poctě Raye Bradburyho by si měl přečíst nejen každý, kdo na jeho příbězích vyrůstal a nedá na ně dopustit, ale také všichni, kdo dovedou ocenit dobré vyprávění i přesto, že se k povídkám velmistra třeba zatím nedostali. K Reji stínů se ale nesmí přistupovat s příliš velkým očekáváním, jde o poctu oblíbenému autorovi plnou velkých jmen, avšak pokud po knize člověk sáhne s očekáváním toho, že se na stránkách setká s příběhy, u nichž se bude cítit stejně jak při prvním čtení Bradburyho, bude nevyhnutelně zklamán. Jestli si ale chcete ve společnosti těch nejlepších současných spisovatelů na Bradburyho pouze hezky zavzpomínat, nebo si snad jen dobře počíst, kniha vás bezesporu potěší.

Sam Weller a Mort Castle sest. Rej stínů: Povídky k poctě Raye Bradburyho

vázaná, překlad kolektiv, obálka Milan Malík, 424 stran, 399 Kč, vydal Albatros Media – Plus

Související článek:

Odešel kouzelník a snílek Ray Bradbury…