Ocenění

Kingův revival tradičního hororu

Autor Jiří Kelbl | Aktuality | Pondělí 29 Červen 2015 8.45

Stephen King patří k nemnoha jistotám, na které se příznivec fantastického žánru může bez obav spolehnout. Přestože se jeho věk důrazně blíží k číslici sedmdesát, tvůrčí elán rozhodně neztrácí a daří se mu natěšeným čtenářům servírovat další nové tituly. V roce 2014 tak do mistrovy bohaté bibliografie přibyly hned dvě nové položky, vedle svižné krimi Pan Mercedes to byl na Kingovy poměry další poněkud útlý román Revival, kritiky označovaný za návrat ke klasickému hororu. Dlužno říct, že se k této nálepce sám autor hrdě hlásí hned v úvodním poděkování, kde jmenuje velikány strašidelného žánru. Očekávání vyvolané poctou H. P. Lovecraftovi nebo Mary Shelleyové je rozhodně naplněno, Revival nabízí zápletku tradičního střihu, ovšem prezentovanou pomocí moderních literárních prostředků.

King-Revival

Za vypravěče románu zvolil autor kytaristu Jamieho Mortona, popisované události tak sledujeme jeho očima. Hlavní a nejdůležitější postavou je ale reverend Charles Jacobs, zprvu mladý, nadšený a úspěšný kazatel, před kterým však stojí zkouška nejtěžší. Po tragické ztrátě svých nejbližších ztrácí víru, odvrací se od Boha a odpovědi na otázky věčnosti a smrti hledá jinde než v Písmu. Jacobsův životní příběh je vyprávěn zprostředkovaně skrze krátká setkání s Mortonem. První z nich celý román otevírá, scéna je situována do pro Kinga typického novoanglického městečka začátku šedesátých let dvacátého století. Nový metodistický reverend, který se teprve před pár dny se svou rodinou přistěhoval, si v ní snadno získává přátelství šestiletého Jamieho. Během příštích desetiletí následuje několik dalších, většinou už méně poklidných konfrontací obou hlavních charakterů, jejichž osudy autor sleduje až do vysokého věku.

Jak bylo řečeno, všechny události tvořící děj románu jsou čtenáři předávány ústy Jamieho Mortona, ten ale většinu času stojí mimo linii hlavní zápletky. Kingovi se tak podařilo dosáhnout zajímavého a zneklidňujícího efektu, kterým Revival působí. Hned na první stránce totiž hrdina zahajuje své vzpomínky příslibem strašných hrůz, o kterých bude vyprávět, tísnivou atmosféru navozuje i Lovecraftův citát zvolený za motto knihy. Čtenář je tak připraven na setkání s kosmickými děsy, místo nich však naslouchá Jamieho vzpomínkám na idylické dětství v mnohočetné a soudržné rodině. Vyprávění se zprvu točí hlavně kolem nového, dětmi oblíbeného pastora. Poté, co tento zanícený sluha Boží a milovník elektrické energie ve všech jejích podobách ztrácí víru a nuceně opouští městečko, mizí na čas i ze stránek románu. Ty se věnují Jamieho dospívání, začátkům jeho hudební kariéry i první lásce. V těchto pasážích King účinně používá oblíbenou část svého autorského repertoáru, totiž nostalgii.

Chuť uplynulého mládí je doslova cítit na jazyku, Mortonovo ohlížení se za zmizelým časem prvních cigaret a erotických zážitků probíhá za doprovodu řady soudobých hudebních hitů a dalších pop kulturních reálií, které navozují tu správnou míru autenticity i lehce smutného oparu, který nutně k podobným reminiscencím patří. Takový autorský postup není pro Kingovy čtenáře žádnou novinkou, přesto stále spolehlivě účinkuje. Vzpomínání na zlaté časy není v románu samoúčelné, slouží tezi, která patří k hlavním motivům celého díla – veškeré štěstí je jen pomíjivý stav, který netrvá věčně, nutně končí rozerván zlem či neštěstím. Tak jako Charles Jacobs, jehož krátká rodinná idyla vzala před lety mimořádně krutým způsobem za své, poznává nelítostnou ruku osudu i Jamie, propadající se postupně až na dno heroinové závislosti.

Revival-covers

Stěžejní postavou románu je ovšem Jacobs, vypravěč Jamie slouží pouze jako nositel leckdy notně vzdálené perspektivy, ze které odpadlého reverenda sledujeme. Podrobně vyprávěná životní historie Jamieho Mortona se s Jacobsovým osudem zejména v první polovině knihy protíná pouze příležitostně, každá zmínka o stále tajemnějším exkazateli však působí tísnivým dojmem. Nad příběhem se trvale vznáší neurčitá, zneklidňující atmosféra strachu či snad přesněji mrazivého napětí. Autor ji mistrovsky navodil hned v samotném úvodu, kdy čtenáři avizoval porci hrůzy, která však s postupem času stále nepřichází. Čtenář tak s vypravěčem znovu prožívá šťastné mládí i pozdější nepříliš úspěšnou dospělost a stále nervózněji očekává, kdy se události zvrtnou naznačeným směrem.

Nositelem tohoto napětí je právě záhadná a postupem času stále zlověstnější figura Charlese Jacobse, na kterou čtenář nahlíží striktně pouze zvenčí, odkázán jen na Jamieho pozorování a soudy. Jacobs je přiznanou a na některých místech dosti zjevnou citací Victora Frankensteina, prototypu šíleného vědce, klasického hrdiny hororových příběhů staré školy. Charlesův zájem o elektřinu se vlivem prožitého utrpení změnil v maniakální posedlost, život zasvětil pátrání po tajemné síle, pomocí které chce poodhalit závoj naší reality a nahlédnout do světa ukrytého za tím naším. Hnán a zároveň ničen sžíravou touhou ještě jednou se setkat s nenávratně ztracenými, nehraje o nic menšího než o problémy věčnosti a nesmrtelnosti lidské duše. Na tyto eschatologické otázky nedokázal Jacobsovi odpovědět Bůh, řešení tedy hledá ve vědě, či možná spíše magii. Zahrává si tak se samotným peklem a účet mu vystaví dramatické finále v lovecraftovském stylu, které jeho posedlost ukončí pro hororový žánr zcela typickým způsobem.

Přestože se tato skutečnost naplno projeví až v závěrečné části románu, je Revival temnou a bezútěšnou knihou, vypráví o ztrátě víry a strašných důsledcích, které tato skutečnost má. A nemusí jít nutně o víru v Boha reverenda Jacobse, v širším smyslu čteme o naději a víře ve své bližní, právě ta je bariérou mezi námi a zoufalstvím, lačnícím po našich duších. Kingův antihrdina ostatními lidmi pohrdá, na konci smutku na něj čeká jen samota. Účinek příběhu Charlese Jacobse rozhodně není oslaben tím, že je vyprávěn z pohledu vedlejší a de facto nepříliš důležité postavy. Tento zajímavý postup naopak Kingovi umožňuje, vedle rafinované hry se čtenářovým očekáváním, vystavět kontrast mezi naší běžnou realitou a Jacobsovým stále šílenějším světem, do něhož je nám umožněno nahlížet pouze z dálky. Linie Jacobsova pátrání po tajemné síle je plná odkazů na klasiky hororové literatury, kromě již zmíněných Lovecrafta a Shelleyové jmenujme alespoň Roberta Blocha a Arthura Machena. Název románu tak dostává další význam, vedle přímého odkazu na oživování, o které v románu opravdu jde, je i revivalem jednoho starého a polozapomenutého žánru plného kosmických hrůz, které číhají na hranicích našeho světa, připravené do něj vtrhnout, ničit a rozsévat děs.

Stephen King probudil k životu staré historky ze zažloutlých stránek pulpových magazínů, učinil tak s láskou a nepopiratelnou vypravěčskou zručností. Složil upřímný a uctivý hold autorům, kteří stáli u kolébky hrůzostrašné literatury a položili základní kameny, na kterých on později vystavěl svůj úspěch. Archetypální příběh naservíroval současnému čtenáři v moderním a atraktivním balení, výsledkem je napínavý a inteligentní román, který by neměl opomenout žádný příznivec temné fantastiky.

Stephen King: Revival

vázaná, překlad Linda Bartošková, 320 stran, 349 Kč

Související odkazy:

O knězi, jenž proklel boha… (ukázka)

Král přijíždí v Mercedesu… (recenze)

Koncem listopadu k nám zavítá Pan Mercedes (ukázka)

Beta-logo

165 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.