Ocenění

Co se skrývá pod Rudým štítem? (recenze)

Autor | Aktuality | Pátek 17 Srpen 2018 11.00

Fantasy Tomáše Pospíšila vydanou pod názvem Rudý štít byste v běžné distribuci hledali marně, alespoň prozatím. Její tisk si autor zajistil vlastním přičiněním, přestože o skutečném „vydání“ nemůže být díky absenci ISBN vlastně ani řeč. Na stránkách projektu je příběh ve formě e-knihy dokonce volně dostupný. Autor však jako mnozí jiní neodolal touze vychutnat si reálnou tíhu vlastního díla v rukách a podělit se o něj s ostatními. Výsledek se kupodivu obešel bez vážnějších stylistických přešlapů a ke čtení nemusí čtenář sbírat odvahu moc dlouho, jak tomu u podobných publikací často bývá. Přesto je zde jasně znát, že si text neprošel mnohdy útrpnou a náročnou redakční cestou skrze klasické nakladatelství…

Rudy-stit-obalka

Příběh zpočátku sleduje putování hrdiny z pohodlného sídla a vyhřátého lože napříč hlubokým lesem do odlehlých končin, kde si vesměs zaostalí obyvatelé nelámou zbytečně hlavu s tím, kdo je právě jejich pánem a která armáda jim v dané chvíli pochoduje za okny. V tomto nepříliš civilizovaném kraji došlo k záhadnému vyvraždění celé vesnice a náš hrdina je povolán případ vyšetřit, případně se původci zla postavit. Všeobecné podezření na přítomnost temných sil stav věci a atmosféru strachu jen zhoršuje. Detektivní zápletka je vetkána do typicky cestovatelské fantasy, jakou v rámci žánru zastupuje kupříkladu Tolkienův Hobit. Předobraz mrzutého hlavního hrdiny, který se díky výsostnému postavení strážce království s ničím příliš nemaže, bychom pro změnu nalezli nejspíš v postavě Geralda z Rivie.

Začátečnické nešvary hodné zamyšlení…

První polovina útlé knihy je z hlediska vyprávění přinejmenším únavná, neboť jejím jediným účelem je přemístit hrdinu z jednoho místa na druhé. Překážky, jež jsou mu v průběhu cesty kladeny pod nohy, mají izolovaný epizodický charakter a s čistým svědomím bych je označil za nadbytečnou a snadno postradatelnou výplň. Měla-li tato část sloužit k lepšímu vykreslení charakteru hrdiny, je k tomu v pozdějších kapitolách stále dostatek příležitostí. Hlavní hrdina je i tak největší slabinou Rudého štítu. Jedná se o zdaleka nejotravnější postavu, k níž si čtenář bude hledat cestu jen s krajními obtížemi. Podle všeho býval kdysi statečný, spravedlivý a podobně, ale v současnosti se s mírnou nadsázkou chová jako zpovykané dítě, které nic pořádně nebaví a nejraději by se na všechno vykašlalo a vrátilo se domů. Nepředvede žádné zvláštní bojové ani organizační schopnosti, ve vyšetřování samotném značně selhává a navíc postrádá nadhled a smysl pro sarkasmus, který by jeho otrávenosti tak slušel. Naštěstí se kolem něj pohybují postavy, jež jeho autorsky zjevně nechtěnou neschopnost vyvažují, nicméně u hrdinské fantasy jsou v podobných případech schopni mnozí čtenáři nad knihou okamžitě zlomit hůl.

Konstrukce hlavní zápletky je vcelku neotřelá a touha po odhalení záhady stojící za brutálním vražděním je bezesporu hnacím motorem Rudého štítu, což svědčí především o nevhodném rozsahu díla. Kdyby šlo o povídku, v literárních soutěžích by měla slušný potenciál zabodovat. Namísto toho se díky značnému rozsahu občas dostává do nepříjemných vypravěčských pastí. Když hlavní hrdina projíždí podle všeho nebezpečným lesem, kromě pádu z koně jej nic vážnějšího neohrozí. Meč nazvaný Snílek přímo svádí k častému tasení a vítězným šarvátkám, přesto zbytečně zahálí. A ze světa zatíženého magií a zabydleného bájnými bytostmi, k nimž nechybí zdařilý teoretický výklad, si toho čtenář také příliš neužije, vše se omezí na dvě tři setkání a s kouzlením to rovněž není příliš slavné. Často mi při četbě přišla na mysl Čechovova zbraň, z níž se v Rudém štítu sice nakonec vystřelí, ale kulka, místo aby prudce vyrazila vpřed, se pouze líně vykutálí a stěží přepadne přes ústí hlavně.

Stojí Rudý štít za pozornost?

Výtku si zaslouží i závěr knihy, v němž se vedle slibovaného rozpletení záhady dočkají čtenáři také několika nepříjemných překvapení ze strany do té doby nelítostného protivníka. Pár posledních stránek před epilogem by si skutečně zasloužilo razantní přepracování, protože některá vysvětlení, jež doprovázejí finální konfrontaci mezi hrdinou a jeho sokem, k níž nejdříve dojde a poté vlastně nedojde, příběhu dobrou vizitku nedělají. Na část ze zmíněných nedostatků by zajisté upozornili betačtenáři, k jiným by byl zase nesmlouvavý odpovědný redaktor. Přes všechny výhrady a s vědomím toho, že se jedná o autorovu prvotinu, která neprošla standardním procesem, nabízí Rudý štít minimálně pro oddané fanoušky žánru pohled do nového fantasy světa s vlastními pravidly a strukturami, které může autor v budoucnu dále rozvíjet. Jen se, doufejme, poučí z vlastních nezdarů a posune se ve vlastní tvorbě o kus dál…

Tomáš Pospíšil: Rudý štít

vázaná, 270 stran, vlastní náklad 50 ks

rudy-stit-logo

1 129 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 1 »

  1. Comment by Miroslav Štrobl — 17.8.2018 @ 21.58

    Reakce na komentáře Míly Lince na Facebooku (skupina „Fantasy Literatura – tipy, sdílení, názory“). Jako problematická se ukázala být předposlední věta recenze, která podle (nejen) jeho názoru celkový negativní dojem z knihy zbytečně zjemňuje namísto jednoznačného a razantního odsouzení. Snad jsem tu sérii komentářů shrnul správně.

    Pro jistotu raději onu osudnou větu zopakuji, aby nedošlo k mýlce, o čem to tu vlastně píšu: „Přes všechny výhrady a s vědomím toho, že se jedná o autorovu prvotinu, která neprošla standardním procesem, nabízí Rudý štít minimálně pro oddané fanoušky žánru pohled do nového fantasy světa s vlastními pravidly a strukturami, které může autor v budoucnu dále rozvíjet.“

    Ponechme stranou, že té větě nyní chybí kontext. Jsem přesvědčený, že si každá rozumně napsaná kniha svého čtenáře nakonec najde, i kdyby to měl být jen samotný autor. Možná by to stálo za hlubší průzkum, ale domnívám se, že subžánr ťapacích fantasy je u nás vcelku populární. Je samozřejmě otázkou, zda je populární pouze pro autory, nebo jej vyhledávají i čtenáři, ale vezmu-li v potaz například fantasy povídky v soutěži CKČ, kde se na základě výběru porotců povídky tohoto typu často umisťují na předních příčkách (např. Mlok 2016), pravda bude asi někde uprostřed. Zpovzdálí se může jednat o zaměnitelné práce jedoucí už desítky let podle stejné šablony, ale když se podíváte zevnitř, stejně jako „oddaný fanoušek žánru“, pak se před vámi otevře celé spektrum různorodě vystavěných příběhů.

    Po přečtení knihy jsem neměl potřebu ji odsoudit jako brak. Na to jsem se textem prokousal s až příliš velkým zájmem. Zároveň ji nehodnotím jako veledílo, to je snad z recenze patrné. Tou problematickou větou pouze vyzdvihuji jednu ze světlých stránek knihy, např. vztahy mezi kraji v království, zákulisí význačné pozice „rudoštítníků“, popisy různých potvůrek, co se pohybují po okolí, atd. Rudý štít mě dokonce zaujal, nikoli odradil, i svými nedostatky. Klasická závěrečná věta mnoha knižních recenzí by se dala formulovat asi nějak takhle: „Tato kniha rozhodně není pro každého, ale své čtenáře si určitě najde.“ Je univerzální, obecně platná, ale v tomto případě jsem od ní vzhledem ke konkrétnímu směřování opatrné pochvaly doufám ještě hodně daleko. Ale třeba se pletu, i to je možné.

    Oblíbené. Líbí/nelíbí: Thumb up 5 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.