Že se Neil Gaiman jednou vrátí ke svému Sandmanovi, se dalo očekávat. Jedná se přece jen o jedno z nejzásadnějších děl v historii moderního komiksu a zástupy fanoušků z celého světa se kýženého pokračovaní dožadovaly s velkou vervou. Nic na tom nemění ani fakt, že si všichni museli vcelku dlouho počkat. Jeden z nejuznávanějších autorů fantastiky se rozhodl, že v novém příběhu začne pěkně od začátku. Respektive ještě před startem legendární série, jejíž kompletní vydání jsme si mohli vychutnat i u nás. Předehra nás tak zavádí do doby před vším, co jsme dosud poznali, a příběh končí ve chvíli, kdy se teprve začínají rozvíjet události prvního sandmanovského sešitu…

Gaiman nosil počátek svého eposu v hlavě už léta, možná jen nevěděl, jak ho přesně uchopit, a jistě uvažoval i nad tím, jak a kdo by měl příběh ztvárnit. V tomhle ohledu si může odškrtnout splněný úkol tou nejtlustší a nejvýraznější fajfkou v historii celé série. Na to, jak se nového sandmanovského vyprávění zhostili držitelé mnoha prestižních ocenění, výtvarník J. H. Williams III. a kolorista Dave Steward, nezapomenete asi nikdy. Předehra je vizuální explozí, která jen těžko hledá v rámci komiksu svého konkurenta. Z většiny stran budete jako u vytržení a nebudete se stačit podivovat nejen nad samotnou kresbou, ale i nad rozvržením jednotlivých panelů, celkovou vizualizací stránek, jež se dají na několika místech dokonce rozkládat, nepřeberným množstvím barev, výtvarných stylů, použitých fontů či koncepčního ztvárnění bublin pro jednotlivé postavy. Pokud komiks Sandman představuje neohraničený vesmír snů, pak je Předehra velkým třeskem, z něhož jakoby zpětně vznikl.

V samotném příběhu navštívíme rodiče Pána snů i jeho sourozence. Věční jsou nám představeni nejen jako nedotknutelné božstvo a prazáklad všeho, ale i jako dysfunkční rodina s poněkud bizarními vztahy a pouty. Pokud jsme znali hlavní postavu především jako sebevědomého pozorovatele, který tu a tam události popostrčí, aby nabraly chtěný spád, zde je presentován jako unavený, možná i zhrzený cestovatel. Tvor, který kdesi udělal chybu a pokouší se ji stůj co stůj napravit. Vydává se na pouť odčinění, jež vede nejroztodivnějšími světy a nejneobvyklejšími místy. A není tím, kdo by pevně držel kormidlo příběhu pevně v rukou. Často je vláčen od místa k místu osudem, nad nímž nemá přílišnou moc. Více než bájemi a legendami zavání jeho svět metafyzickou fantasy z nekonečného vesmíru neomezených možností. Na spadnutí je totiž konec úplně všeho a Sandman musí napravit svou chybu, aby se k vládě nedostala nicota.

Předehra je úplně jiným Sandmanem, než na jakého jsme dosud byli zvyklí. Poprvé dostáváme příběh, v němž Morfeus není hybatelem, ale pouhou postavou. Gaiman má dokonale promyšlený každý detail, každou stránku, každou bublinu… jenže v návalu toho všeho předkládá průměrný příběh, jenž kdyby nepocházel ze sandmanovského univerza, byl by bohužel jen jedním z mnoha. V holé podstatě jde o pouhý popis poutě po rozmanitých místech, ovšem hrdina vyprávění není udatný rek, jenž by na jednotlivých zastávkách prožíval bujará dobrodružství, ale zádumčivý introvert, který výzvu přijímá pokrčením ramen. Přidejme k tomu ještě skutečnost, že už dopředu víme, kde to všechno skončí. Vytoužená kniha tak působí jako existencionální fantasy zkřížená s rodinným melodramatem, odehrávající se v kulisách vizuálního obžerství. Jedna věc je však po přečtení komiksu stále zřejmá, i tentokrát má Sandman moc čtenářům zcela zamotat hlavy.

Sandman – Předehra

scénář Neil Gaiman, kresba J. H. Williams III. a Dave Stewart

vázaná, překlad Viktor Janiš, obálka J. H. Williams III., 232 stran, 799 Kč

Související odkazy:

Sandman se vrací v Lovcích snů… (ukázka)

Sen vycházejícího slunce (recenze)