Ocenění

Pomoc posedlým přichází z Marylandu (recenze)

Autor Jiří Kelbl | Aktuality | Úterý 1 Srpen 2017 8.00

S tvorbou amerického autora Johna Searlese se sice český čtenář mohl seznámit už v roce 2001, tenkrát šlo o překlad románového debutu Chlapec stále nezvěstný, po jeho vydání však následovalo více než patnáctileté ticho. To nyní přerušilo až nakladatelství Mystery Press, které letos přišlo se Searlesovým třetím románovým počinem. Nebudete se bát ničeho zlého (orig. 2013) slibuje dramatický příběh jedné nepříliš obvyklé americké rodiny, otec s matkou se totiž na plný úvazek věnují jakémusi vymítání duchů a zejména přednáškové činnosti s touto oblastí spojené. Rodinnou sestavu doplňují dvě dcery, čtrnáctiletá vypravěčka, vzorná Sylvie, a roli rebelky plnící zhruba osmnáctiletá Rose.

Nebudete-se-bat

Běžný život rodiny Masonových vypadá jako více či méně přerušovaný sled jednotlivých výletů na místa placených přednášek, případně za nešťastníky, přesvědčené o nutnosti povolat je na pomoc. Dcery zprvu po dobu těchto cest zůstávají doma v Marylandu v péči najatých chův, později však tento model poměrně jednoznačně odmítnou. Vzhledem k tomu, že je rodiče nemohou nechat několik dní zcela bez dozoru, se tak stávají nevyhnutelně dalšími členy těchto výprav. V roli doprovodu se tak zúčastní jak řady přednášek, tak i dramatických návštěv u domněle posedlých. Zde ovšem vždy v bezpečném odstupu od centra dění, v roli jakýchsi vzdálených pozorovatelů, kteří se ve skutečnosti mohou jen dohadovat, co se vlastně v domech „klientů“ opravdu odehrávalo. Pochybný věhlas Masonových vzroste ve chvíli, kdy o nich místní žurnalista napíše knihu, jejíž vyznění je pro ně spíše záporné a která naznačuje, že jde ve skutečnosti o podvodníky. Masonovi se sice stanou terčem posměšků i jiných útoků, ten však dopadá především na jejich dcery ve školním prostředí, naopak poptávka po službách zvláštního páru paradoxně vzroste.

V různých časových rovinách vyprávěný román otevírá hned v úvodu násilná smrt obou rodičů, vylákaných uprostřed noční sněhové bouře do prázdného kostela. Sem jedou na základě telefonátu momentálně odloučené starší dcery, doufají v urovnání napjatých vztahů a v návrat Rose domů. Svědkem jejich vraždy, ovšem opět jen vzdáleným a nespolehlivým, je Sylvie, která byla příliš mladá na to, aby zůstala v noci sama doma. V kostele postupně zmizí otec i matka, Sylvie původně čeká venku v autě. Znepokojená absencí rodičů nakonec také přichází na místo činu, skryta pod lavicí sice vraha zahlédne, ale není si vlastně jistá, koho opravdu viděla. Vrahova totožnost je tedy tajemstvím, kolem kterého je zápletka románu vystavěna. Prvním podezřelým, kterého Sylvie dokonce při úvodním výslechu označila, je potulný pastor Lynch, o jehož posedlou dceru Abigail se Masonovi v létě neúspěšně starali. Když se však objeví svědectví, které jej očistí, začne pochybovat i Sylvie.

Je to právě zmíněné střídání chronologických vrstev, které je hlavním a úspěšně použitým nástrojem budování napětí. Pokud by si dal čtenář tu práci a jednotlivé kapitoly roztřídil podle data, kdy se skutečně udály a přečetl je tak za sebou, zjistí, že čte poměrně neurovnanou a nepříliš vypointovanou historii, vrcholící spíše náhodně než nějakým promyšleným způsobem. Většina volných konců jednotlivých zápletek skutečně vyšumí do ztracena nebo se uzavře nepřesvědčivou cestou, vrah se naopak objeví víceméně ze vzduchu a ne zrovna věrohodně. Ovšem Searles naštěstí nepíše jen detektivku, Nebudete se bát ničeho zlého nabízí daleko víc rovin, většinou nakonec daleko zajímavějších než ústřední zápletka. Především jde o studii fungování konkrétní rodiny, opřenou o věrohodné psychologické modelování jednotlivých postav. Searles servíruje opravdové figury, nikoliv šablonovité postavičky.

Vše se navíc, což je ostatně pro celý román typické, odkrývá jen postupně a v náznacích, hlavní práce leží na čtenáři. Dlouho skutečně není jasné, zda se Masonovi opravdu potýkají s nadpřirozenem či nikoliv, a konečně definitivní verdikt si musí každý určit sám, předložené důkazy jsou nakonec spíš nepřímé a ne zcela jasné, než cokoliv jiného. Na jedné straně stojí poněkud manipulativní otec, hrající v rodinné sestavě vůdčí roli. Jsou to jeho ambice a touha po slávě, které Masonovy postupně posouvají od příležitostných svědků nadpřirozena k profesionální dráze lovců duchů. Je to on, kdo v roli manažera manželského dua drží pevně v rukou opratě jejich kariéry a konečně i domácího života, když pevně určuje pravidla a mantinely vzájemného soužití. Vždycky chtěl mít vzornou rodinu a je ochoten ji bránit proti okolnímu světu za každou cenu.

Pokud máme v Masonově rodině najít skutečný talent, půjde nejspíš o intuici jeho ženy. Ta se drží ve stínu dominantního manžela, nicméně je to právě ona, kdo dokáže na základě tušení v některých chvílích poznat, kde se skutečně skrývá pravda. Ke kritickému konfliktu dochází ve chvíli, kdy dvojice z jedné výpravy za posedlým přiváží „prokletou“ panenku. Na první pohled jde pouze o nosič traumatických vzpomínek na zesnulou dceru původních majitelů, přičemž pomoc Masonových spočívá v tom, že tento předmět odvezou a původním vlastníkům tak umožní zkusit znovu žít. Ovšem s příchodem panenky do domu Masonů se začínají dít nejrůznější podivnosti jako ulámané nohy Sylviiných hraček nebo opakující se nemoc matky. Panenka nakonec po různých peripetiích končí uzavřená ve sklepě, kde se otec neúspěšně snaží vybudovat cosi jako centrum pro pomoc posedlým. Je opět na čtenáři, jakou váhu jí a konečně i celému sklepení v popisovaných událostech přisoudí.

Třetím členem rodiny je vzpurná Rose, její místo je v trvalé opozici vůči rodičům, zejména otci, jemuž je ovšem jinak povahově hodně podobná. Rose vede domácí odboj proti příliš rigidním rodičům a je své mladší sestře vzorem i postrachem současně. Během příběhu je z rodiny na nějaký čas vytržena, když ji otec po sérii půtek odveze do zvláštního internátu pro mladé dámy s problematickou mravností. Po smrti rodičů je už plnoletá Rose ustanovena Sylviinou opatrovnicí, vzájemný vztah se ovšem dále vyostřuje a je to právě nerovnoměrná dualita Rose a Sylvie, která patří mezi nosné prvky románu. Samotná Sylvie je pak typickou nevěrohodnou vypravěčkou, snažící se především splnit očekávání a nároky svých rodičů i učitelů. Jelikož jsou veškeré události filtrovány jejíma očima, je čtenář nucen neustále její tvrzení zpochybňovat. Ať už z důvodů, že některé věci prostě nemůže vědět nebo chápat, tak také proto, že se snaží stále být onou vzornou dcerou a vycházet představám svých rodičů vstříc. To je konečně důvod, proč v úvodu románu stačí jen drobný nátlak vyšetřovatelů a ona hned označí za pachatele Alberta Lynche, vždyť rodiče by to tak přece chtěli. Rodinné uspořádání (a konečně i některé další aspekty zápletky jako moc médií) silně připomínají nedávno vydanou Hlavu plnou přízraků od Paula Tremblaye, s touto knihou ostatně Searlese spojuje i přešlapování po okraji duchařského žánru.

Postavení Masonových v marylandském domově symbolizuje především samota a izolovanost. A to platí především v rámci místní komunity, kdy se vydáním knihy upevnila jejich pozice podivínů natolik, že museli přestat navštěvovat místní kostel. Právě tento krok definitivně stvrdil jejich odlišnost, děti ve škole musí čelit narůstající šikaně a i samotný dům Masonových není ušetřen různých vandalských kousků. Ovšem najdeme i izolovanost v přísně fyzickém smyslu. Stavení, ve kterém Masonovi žijí, se nakonec ukázalo být jediným dokončeným projektem z celého plánovaného sídliště, z ostatních domů stihly vzniknout pouze základy, než se investor stáhl. V prázdných parcelách i opuštěných základech staveb můžeme vidět ozvěnu Ztraceného přístavu Tany Frenchové, která do podobného města duchů situovala celý děj svého románu.

Nebudete se bát ničeho zlého je především zručně napsaným thrillerem, jehož kriminální složka představuje poněkud slabší stranu mince.  Většinu svého vypravěčského talentu Searles dává do práce s psychologií postav, roztříštěná časová souslednost mu zase umožňuje vynikající práci s postupně zvyšovaným napětím. Právě to jsou důvody, proč je tento počin hodný pozornosti, románů s takovou zručností balancujících na tenké žánrové hranici není nikdy dost…

John Searles: Nebudete se bát ničeho zlého

vázaná, překlad Dominika Moulíková, 432 stran, 349 Kč

mystery-press

83 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.