Vítejte ve Frankensteinově! Nechvalně proslulý rod po sobě zanechává stopu i na počátku dvacátého století. Věrný odkazu slavného předka přikládá Henry Frankenstein poslední dílek nutný ke stvoření člověka – čerstvý mozek expresně doručený upírem Drákulou. Když je vše na svém místě, zbývá už jen zapnout zip na hlavě a vdechnout výtvoru život silným elektrickým výbojem, o nějž se postará právě probíhající bouřka. Lidem v městečku se dění na zámku nijak nezamlouvá a svůj nesouhlas dávají hlasitě a výbušně najevo. Jenže Albert už otevřel oči a čekají ho velké věci. O jeho budoucnost a o dobrou pověst zámku se ale nepostará roztržitý vědec, nýbrž jeho teta, která spolu s malým Maxem srovná všechna strašidla do latě…

Československá seriálová tvorba se v minulosti takřka výhradně soustředila na příběhy jako ze života, které ovšem s opravdovým životem neměly nic společného. Tento trend trvá díky divácké a tvůrčí setrvačnosti dodnes, desítky let po vstupu komerčních subjektů na televizní trh. Zoufalost tohoto stavu nejlépe ilustruje úspěch seriálu Pustina, jenž působí ve skutečně pusté nabídce žánrových seriálů jako blesk z čistého nebe, na který diváci čekali pouhé čtvrt století. Že jsou k tomu zapotřebí peníze? Bezpochyby ano. Také to ale vyžaduje vymanit se z potřeby sérií čítajících dvaapadesát dílů do roka, jalových scénářů a čerstvě vybaleného vybavení z nabídky švédského nábytkového řetězce. Možná nám k opravdu skvělému seriálu čistě fantastického žánru ještě jedna dvě dekády chybí, v té době už ale nemusí televize jako taková vůbec existovat.

Fantastika se v naší historii na poli hrané seriálové tvorby výrazněji prosadila pouze dvakrát. Tvůrčí dvojice Jindřich Polák – Ota Hofman přivedla začátkem osmdesátých let na svět Návštěvníky a Juraj Jakubisko natočil v roce 1987 sedmidílný seriál Teta. Předlohou seriálu je kniha švédského autora A.R. Pettersona Frankensteins faster, v níž na pohled vetchá stařenka obklopená skupinou strašidel urovnává zmatky způsobené svým synovcem. S dílem Juraje Jakubiska je spojena osobitá filmařská poetika doprovázená výrazným výtvarným řešením. Prostředí rakouského hradu Hohenwerfen a hradu v moravských Boskovicích spolu s nadpřirozenými tvory z klasických hororů je pro režiséra takového typu přímo ideální kombinací. Seriál začíná téměř jako komediální, přemění se po pár dílech v čistě romantický a skončí se slzou v oku s pocity melancholie. Teta nemá žádný problém vyvolat dojem úsvitu dvacátého století s počínající érou automobilů a končící érou pohádkových postav v pavučinami potažených a chátrajících kulisách.

Herecké obsazení je výsledkem koprodukce sedmi evropských televizních stanic. Tetu ztvárnila charismatická švédská herečka Viveca Lindforsová, hraběte Drákulu s vybranými způsoby zase Ferdy Mayne německo-anglického původu a krásnou Kláru italská herečka Barbara De Rossiová. Tím národnostní rozmanitost zdaleka nekončí. Mezinárodní casting neuspokojil jen televizní producenty, kteří si mohli s klidem odškrtnout účast, Jakubisko navíc dosáhl, jako mnohokrát předtím i potom, trefného vystižení jednotlivých postav, kterých se herci dobrali nejen díky svému nadání, ale i díky své podobě, čehož je nejlepším příkladem jeden z nejlepších Igorů vůbec v podání Francouze Jacquese Herlina. Závěrečné titulky pak kromě uječeného zpěvu Dariny Rolinsové nabízí zábavný pohled na představitele jednotlivých rolí, kteří byli ve většině případů předabováni slovenskými herci. Přestože není dabing v mnoha případech dokonalý, stále je smutným důkazem skutečnosti, že porevoluční postsynchrony se těm předrevolučním vyrovnají jen stěží.

Jsou dvě věci, které si v souvislosti s Tetou dokážu jen těžko představit. Tou první je sestřih do podoby celovečerního filmu Pehavý Max a strašidlá. Postav je totiž nejen na hradě, ale i v městečku pod ním, víc než dost a zkrácení obsahu o více než dvě třetiny jim musí v jejich hloubce a vzájemných vztazích nutně uškodit. Druhou věcí je český dabing, s nímž se seriál vyskytl na českých obrazovkách. Je mi jasné, že se dnes jedná o jedinou možnost, jak překlenout dříve zcela nicotnou jazykovou bariéru. Nicméně dětem bude dnes asi Teta stejně připadat příliš syrová, neuhlazená a odtažitá. Ve spojení se slovenštinou byla ale vždy působivá a unikátní, vzpomínáte?

Teta

režie Juraj Jakubisko

scénář Juraj Jakubisko a Joachim Hammann

Rakousko / Západní Německo / Francie /

Československo / Španělsko / Itálie, 1987, 7×51 min

Související články:

Jekyll ♦ Gravity Falls ♦ Spider-Man