Ocenění

Druuna: Femme fatale z vlhkého snu (recenze)

Autor | Aktuality | Čtvrtek 17 Prosinec 2015 19.55

Nedávno se na našich knižních pultech objevila jedna z nejrajcovnějších komiksových hrdinek a všichni komiksu holdující pánové byli hned v pozoru. Druunu znají čeští čtenáři už z úvodního alba Morbus Gravis, které vyšlo v českém překladu před dlouhými čtrnácti lety, ovšem pokračování jsme se dosud nedočkali. Až nyní přichází nakladatelství Crew se souborným vydáním první trilogie a dopřává tak chtíčem ovíněným čtenářům ucelený příběh ze světa, v němž se postapokalyptická budoucnost prolíná s vědeckofantastickými prvky, ekologickými motivy a větším než malým množstvím necudné erotiky. Děj knihy se před námi odvíjí jako sen krásné dívky, která sní tak, jak tomu bývá spíše nemravným zvykem u mladíků pubertálního věku.

Druuna_obalka

Těžko říct, jaký magický klíč k vydávání evropských komiksů našlo nakladatelství Crew, ale jejich edici Mistrovská díla evropského komiksu se vede dobře a hlavně se prodává. Vzpomeňme, jak dopadla většina pokusů o vydávání komiksů starého kontinentu na našem trhu. A už tady máme desátou knihu pod hlavičkou MDEK, což je samo o sobě důvodem k oslavě. Navíc jsou první kulatiny oslaveny komiksem, který s sebou přináší závan zakázaného a vzrušujícího. Kompletní necenzurované vydání prvních tři knih Druuny odvážně pokračuje tam, kde Manarova a Jodorowského Borgia začala, ovšem s tím rozdílem, že tuhle po čertech lechtivou jízdu nebudeme prožívat v minulosti, ale v daleké budoucnosti.

Historie je odsunuta na vedlejší kolej a ke slovu přicházejí fantastické motivy zpustošené planety, zmutovaná monstra, hororové prvky a obskurní výjevy. To, že se lidstvo a s ním i celý svět řítí do záhuby, už není pouze námětem pro autory vědecké fantastiky, ale mnohdy krutou realitou všedních dnů. Pomalu se s tím smiřujeme a doufáme, že ještě pár generací bude žít v současném standardu. Drunna už se ale narodila do temné a bezútěšné budoucnosti a o tom, jak jsou rozdané karty ve světě, v němž žije, si uděláme obrázek už v úvodní části. Seznámíme se s hybateli děje i fiktivními či snovými světy, do nichž je spoře oděná femme fatale uvržena. Z její krásy jdou do kolen nejen lidé, ale i početná zmutovaná monstra či umělé inteligence. V dalších částech Delta a Tvor se pak mustr vyprávění pohybuje v podobné rovině.

druuna-ukazka

Druuna je v podstatě jen krásnou postavou, před niž jsou události a dějové zvraty předkládány, aniž by na ně měla takřka sebemenší vliv. Díky své přitažlivosti je žádána, a tak se žádný dějový posun neobejde bez toho, aby došlo ke kopulačnímu intermezzu. Zatímco dívka působí až příliš často bezradně, v lechtivých situacích vidíme, že je přece jen ženou činu a mnohdy si to přes počáteční odpor dokáže pořádně užít. Slast je u ní jednoduše až na prvním místě. Pokud se během četby dokážete odtrhnout od Druuniných vnad, mělo by vám dojít, že příběh není nikterak originální či snad dějově květnatý. Pokud ho něco drží nad hladinou nudného průměru, pak je to jen a pouze Serpieriho kresba.

Bravurně zvládnuté jsou jak romantické plážové radovánky, tak především vize umírajících technologických světů či architektura odkazující se na ponurou gotiku temného středověku. Ve třetí části Tvor pro změnu můžeme obdivovat čistokrevnou sci-fi vizualizaci evokující nejvýznamnější filmy žánru. Autor vměstnal do svého díla množství různorodých světů, kterými se mu (spolu s Druunou) daří hladce procházet a ve čtenáři nevzbudí ani náznak přeplácanosti. Stejně zachází i s jednotlivými postavami. Uzříte slizovitě mokvající chapadlovitá monstra, robotické kostry, kosmonauty, postapokalyptické lidské smečky, biomechanoidy… a právě kresební pestrost je nejlepším prodejním artiklem díla.

druuna-ukazka2

A Druuna? O její pasivitě už byla řeč. Není ani akční hrdinkou bez bázně a hany, ani vědátorkou s vysokým IQ. Je ženou opravdu vzrušujících tvarů, která je vláčena osudem. Je přitažlivým sexuálním symbolem, který jakoby se snažil zavděčit co největšímu procentu mužské populace. Při jejím uvažování a přístupu si vzpomenete na výstavní modelky, které pro svůj prospěch dokáží udělat cokoliv, ale kloudné věty aby u nich člověk pohledal. Druuna vesměs stojí někde v pozadí a čeká, jak se situace vyvine, a pak se oddá vítězům. Odvážné erotické scény jsou podstatou tohoto komiksu. Sarpieri má pro figurální kresbu dokonale vyvinutý cit a odhalených těl v různých polohách nám v tomto komiksu dopřeje opravdu hojně. Navíc si dává pozor, aby krom milenců nikým nezastínil krásu a vyzývavost hlavní hrdinky. Nejeden čtenář by si jistě bez váhání vyměnil místo s rozplizlým chapadlovitým monstrem, na kterém Druuna obkročmo náruživě sténá.

Pokud jste se dívali na Barbarellu hlavně díky spoře oděné Jane Fondové nebo jste v Kdo chce zabít Jessii? Mohli nechat oči na Olze Schoberové – je pro vás Druuna jasnou volbou. Pokud jste u čtení série Y: Poslední z mužů přemýšleli, proč si poslední chlap na zemi nedopřeje trochu víc pozemské rozkoše a jaké by to asi bylo, zde dostanete kýženou odpověď a rovnou od poslední krásky žijící na planetě. Nikoli, kosmonautka s vizáží Brigitte Nielsen jí opravdu konkurovat nemůže. Nebudeme si nic nalhávat, tohle dílo naprosto jasně táhne až nebezpečně realistická Serpieriho kresba v čele s její nejzářivější hvězdou – Druunou.

Po Milo Manarovi je nám tedy představen další hvězdný evropský kreslíř, který v nemalé míře koketuje s erotickými motivy a jehož kresba sklízí u čtenářů toužebné ovace. Tento typ komiksu bude jednoduše fungovat vždy, protože erotika a sex jsou jednou z nedílných součástí lidského naturelu. Nesetkáváme se s tím nejlepším, co zatím v rámci MDEK vyšlo, ale určitě s tím nejodvážnějším a nejsmyslnějším. A to taky není k zahození!

Paolo Eleuteri Serpieri: Druuna

brožovaná / vázaná, překlad Michaela Řezáčová, 196 stran, 589 / 849 Kč

crew-logo

1 498 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.