Ocenění

SF na malířském plátně: Simon Stålenhag

Autor | Aktuality | Středa 14 Leden 2015 17.25

Původně měl nový seriál začít zvučným jménem, pod jehož vahou se dodnes otřásají dvorany science fiction. Ale jistý čtenář našeho webu (díky Stando Ertle) mě už před mnoha měsíci upozornil na malíře Simona Stålenhaga. Jeho obrazy, to jsou dokumenty alternativní historie venkovského Švédska na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Působí jako polaroidové snímky z dětství, napsal redaktor blogu známého časopisu American Scientific, když dělal se Stålenhagem rozhovor. Optimistická a nablýskaná technologie na jeho obrazech leží semletá a zohýbaná rytmem normálního života, což je sympatický a neotřelý přístup, na hony vzdálený mainstreamové fantastice.

Stålenhag pracuje jako ilustrátor a designér pro filmy, počítačové hry a reklamu, a jako polovina dvoučlenného týmu studia Pixeltruss dokonce vydal hru Ripple Dot Zero. Malířství tedy není jeho pracovní doménou, ale vychází z hlubší potřeby vyjádřit se a věnoval by se mu, i kdyby výsledky neměla veřejnost nikdy spatřit. Právě proto má naprostou svobodu a kontrolu nad svými obrazy, nepotřebuje se řadit do žádného hnutí, ani se necítí být součástí vysokého umění či soudobé umělecké scény, nemusí se zaobírat trendy, které právě letí. Nostalgickým, ústředním prvkem Stålenhagových obrazů je doba jeho dětství, kterou prožíval na švédském venkově kousek od Stockholmu. Dlouhé dny osamění, toulky v přírodě a fantazie, podpořená vědeckofantastickými snímky z televize – Vetřelcem, Terminátorem, Hvězdnými válkami, společně vykouzlily pod povrchem na první pohled nedotčené krajiny obrovskou výzkumnou stanici, v níž vláda provádí technologické experimenty. Jak už to však bývá, megalomanský projekt časem upadne v zapomnění a zbydou po něm pouze relikty, které se stanou součástí běžného života.

Tento základní příběh, který sjednocuje a vysvětluje obsah Stålenhagových obrazů, se rozvíjí s tím, jak do něj přidává další motivy a vynálezy. Bezpečnou indicií, která diváka vrátí o pár desetiletí zpět a kterou autor používá na bezpočtu obrazů, jsou dobové prvky, především pečlivě okoukané a zaznamenané typy aut, v jakých se před třiceti lety jezdilo (však se také jeho jméno už párkrát objevilo i v motoristických časopisech). Při pohledu na Stålenhagovy malby možná překvapí, že jsou všechny bez výjimky vytvořené digitálně, na tabletu Wacom. Jako by to byla další součást hry na to, co je realita a co není. Styl napodobující práci s olejovými barvami, včetně podkladu se strukturou imitující malířské plátno, je autorovým záměrem. Bohužel i z tohoto důvodu je těžké narazit na Stålenhaga jinde, než na internetu. S rostoucí popularitou se však snaží prolomit i toto omezení a v září loňského roku vydal první publikaci s názvem Ur Varselklotet. Kromě toho prodává tiskové reprodukce a dokonce i docela neobvyklé předměty, jako jsou tašky a polštáře s motivy z jeho obrazů. Vedle malířství má ale Stålenhag i další zálibu – film. Proto se zamýšlí nad příštím dlouhodobým projektem, který vlastně už trochu naznačil, když na obrazech oživil dinosaury ve stylu Jurského parku. Až si bude chtít od magické švédské krajiny a vědecké fantastiky chvíli oddechnout, pustí se do uměleckého zpracování pradávné historie přírody na planetě Zemi.

820 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 3 »

  1. Comment by standa.e — 14.1.2015 @ 20.18

    Rádo se stalo ;-) Stále mne ty obrazy fascinují. I takovými drobnostmi, jako bezpečnostními prvky na dětských šatech – člověk si vzpomíná na vlastní dětství (a prolejzání odstavené MiG-15, starého opuštěného hasičského auta, naskládaných skruží někde na louce, průzkumy starých sklepů, rozpadajícího se skokanského můstku) a minimálně tímto se od švédského dost podstatně lišilo.
    Vlastně každá naše taková výprava k „artefaktům“ byla vesmírnou odyseou v malém, stále více se rozšiřujícím poznáním světa, Stalkerovým průchodem Zónou. Pravda, někdy notně nebezpečnou, o některých nesměli mít rodiče ani tušení (výprava do staré slepé štoly s motocyklovými helmami, provázkem a „zůstáváš venku a kdyby něco, utíkej pro pomoc!“ – dnes je vchod již zakrytý mříží, vstupy do starých domů a sklepů zazděny, šrot kdysi výkřiků techniky odvezen… Vše upraveno, zajištěno, zabezpečeno a odkouzleno – co potřebuješ si najdeš na Wiki a mapy.cz)
    A všechny tyto nostalgické emoce a vzpomínky ve mně dokáže Stålenhag spolehlivě evokovat. Vzpomínku na minulou budoucnost… Či budoucí minulost? Jsem skutečně rád, že jste začali tuto sérii právě jím.

  2. Comment by Gordy Free — 14.1.2015 @ 22.34

    Dokonalé!

  3. Comment by tomeek — 15.1.2015 @ 9.28

    Skvělý začátek série, děkujeme… Standa.e to vystihl naprosto perfektně, vzpomínky a pocity jím popsané sdílím a vybavuji si… U obrazů jsem myslel ještě na Pavla Čecha a jeho pohádkovou, tajemnou fantastiku zahrad, sklepů a rozpadajících se domů… Zpracování by u Čecha a Stalenhaga nemohlo být odlišnější, ale pocitově je to pro mě jedna rodina… Díky moc.:)

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.