Původně měl nový seriál začít zvučným jménem, pod jehož vahou se dodnes otřásají dvorany science fiction. Ale jistý čtenář našeho webu (díky Stando Ertle) mě už před mnoha měsíci upozornil na malíře Simona Stålenhaga. Jeho obrazy, to jsou dokumenty alternativní historie venkovského Švédska na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Působí jako polaroidové snímky z dětství, napsal redaktor blogu známého časopisu American Scientific, když dělal se Stålenhagem rozhovor. Optimistická a nablýskaná technologie na jeho obrazech leží semletá a zohýbaná rytmem normálního života, což je sympatický a neotřelý přístup, na hony vzdálený mainstreamové fantastice.

Stålenhag pracuje jako ilustrátor a designér pro filmy, počítačové hry a reklamu, a jako polovina dvoučlenného týmu studia Pixeltruss dokonce vydal hru Ripple Dot Zero. Malířství tedy není jeho pracovní doménou, ale vychází z hlubší potřeby vyjádřit se a věnoval by se mu, i kdyby výsledky neměla veřejnost nikdy spatřit. Právě proto má naprostou svobodu a kontrolu nad svými obrazy, nepotřebuje se řadit do žádného hnutí, ani se necítí být součástí vysokého umění či soudobé umělecké scény, nemusí se zaobírat trendy, které právě letí. Nostalgickým, ústředním prvkem Stålenhagových obrazů je doba jeho dětství, kterou prožíval na švédském venkově kousek od Stockholmu. Dlouhé dny osamění, toulky v přírodě a fantazie, podpořená vědeckofantastickými snímky z televize – Vetřelcem, Terminátorem, Hvězdnými válkami, společně vykouzlily pod povrchem na první pohled nedotčené krajiny obrovskou výzkumnou stanici, v níž vláda provádí technologické experimenty. Jak už to však bývá, megalomanský projekt časem upadne v zapomnění a zbydou po něm pouze relikty, které se stanou součástí běžného života.

Tento základní příběh, který sjednocuje a vysvětluje obsah Stålenhagových obrazů, se rozvíjí s tím, jak do něj přidává další motivy a vynálezy. Bezpečnou indicií, která diváka vrátí o pár desetiletí zpět a kterou autor používá na bezpočtu obrazů, jsou dobové prvky, především pečlivě okoukané a zaznamenané typy aut, v jakých se před třiceti lety jezdilo (však se také jeho jméno už párkrát objevilo i v motoristických časopisech). Při pohledu na Stålenhagovy malby možná překvapí, že jsou všechny bez výjimky vytvořené digitálně, na tabletu Wacom. Jako by to byla další součást hry na to, co je realita a co není. Styl napodobující práci s olejovými barvami, včetně podkladu se strukturou imitující malířské plátno, je autorovým záměrem. Bohužel i z tohoto důvodu je těžké narazit na Stålenhaga jinde, než na internetu. S rostoucí popularitou se však snaží prolomit i toto omezení a v září loňského roku vydal první publikaci s názvem Ur Varselklotet. Kromě toho prodává tiskové reprodukce a dokonce i docela neobvyklé předměty, jako jsou tašky a polštáře s motivy z jeho obrazů. Vedle malířství má ale Stålenhag i další zálibu – film. Proto se zamýšlí nad příštím dlouhodobým projektem, který vlastně už trochu naznačil, když na obrazech oživil dinosaury ve stylu Jurského parku. Až si bude chtít od magické švédské krajiny a vědecké fantastiky chvíli oddechnout, pustí se do uměleckého zpracování pradávné historie přírody na planetě Zemi.