Ocenění

Červí dírou s Georgem R. R. Martinem (recenze)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Středa 11 Říjen 2017 10.20

Slovutného amerického spisovatele George R. R. Martina jistě není třeba fanouškům fantastiky představovat. Jeho jméno se za poslední roky skloňovalo především díky románové fantasy sérii Píseň ledu a ohně, která se dočkala nebývale úspěšné seriálové adaptace pod názvem Hra o trůny. Martin však není pouze mužem jedné ságy a mezi zkušenými čtenáři a odbornou veřejností je ceněná rovněž jeho rozsáhlá povídková tvorba. Povídka Sídlo červa z roku 1976 se v českém překladu poprvé objevila ve sbírce Písečníci (Triton 2002 a 2007) a nedávno se díky péči nakladatelství Argo objevila také jako samostatná kniha, která by měla potěšit především ty, kteří dnes téměř sedmdesátiletého literáta objevili až díky seriálovému zpracování z dílny televizní společnosti HBO.

Sidlo_cerva_obalka

Pojetí příběhu lze definovat jako temnou fantasy s psychologickým náhledem do mysli hlavního hrdiny. Tím je Annelyn, zprvu blaženě pohlcený naivitou života privilegovaných, jehož postoj ke světu i k sobě samému se v průběhu děje dramaticky mění. V samotném závěru je zasažen jakousi obhroublou dekadencí poznání, které nalezl v ponurých podzemních štolách. Ona ponurost je tu ostatně doslova všudypřítomná a neotočíme bez ní jediný list. Příběh se ostatně odehrává v rozpadajícím se podzemním městě skrytém pod povrchem umírající planety, nad níž krouží vyhasínající slunce. Apokalyptická zkáza prostupuje vším, co je čtenáři nabízeno. Temnota zde ovšem není jen zdáním potřebným pro vyvolaní emotivní atmosféry, zároveň slouží jako varovný prst zdvižený směrem k postupnému zániku jakékoli civilizace.

Aby hlavní postava dosáhla výsledného poznání, musí být nejprve ponížena, čímž se v ní rozdmýchá touha po odplatě, která ji zavádí do nižších pater prazvláštní podzemní říše. Do míst, kde vládne věčná tma. Tvorem, který Annelyna popudí a rozpoutá v něm odhodlání k činům, je Masonoš – zručný lovec opovrhovaných. Právě za ním se spolu s přáteli na rádoby trestné výpravě vydává do míst, kde žijí dolňáci – vesměs slepí obyvatelé spodních pater. Čím hlouběji se však postavy noří, tím jasnější je, jak byly jejich úvahy scestné a následuje nevyhnutelné zjištění, že v bludišti podzemních chodeb naleznou něco zcela jiného, než bylo původně cílem. V nekonečných chodbách pod ruinami kdysi mocného sídla se tak cesta hrdosti a pýchy mění v boj o holý život. A pravda ukrývající se na konci pouti je až příliš krutá.

Při čtení Sídla červa je nutné brát v potaz dobu, kdy toto dílo vzniklo. Jinak se neubráníte myšlenkám, že vše vyřčené už bylo překonáno, přestože pravda (jak u ní bývá často zvykem) je někde jinde a je mnohem pravděpodobnější, že naopak právě toto dílo bylo inspirací pro množství následovníků. Určité paralely můžeme najít kupříkladu v jednom z nejlepších britských hororových snímků posledních let Pád do tmy (2005). Byť je kniha George R. R. Martina prošpikována temnou a depresivní atmosférou, stěží ji lze z dnešního pohledu označil za horor. Stále jde o fantasy, byť s žánrovými překrytím směrem k hororu a science fiction, o čemž svědčí i klasicky vystavěná žánrová kostra – někdo odněkud kamsi pro cosi jde a cestou potkává ty, kteří mu buď pomáhají nebo, jako v tomto případě mnohem častěji, škodí. Naštěstí zde není mapa a vše se odehrává v podzemní říši absolutní tmy. Navíc to, co hlavního hrdinu pohání, není nic konkrétního, ale vlastní touha po poznání, která ovšem ve výsledku není nikterak radostná.

sidlo-cerva-ilustrace

Je pozoruhodné, jak autor před více než čtyřiceti lety dokázal inovovat zaběhlá stylová klišé a nezbývá než poněkud cynicky poznamenat, že se ještě dnes najde množství takových, kteří toho nejsou schopni. Nelze se tedy divit, že Martinova spisovatelská legenda spolu s množstvím obdržených literárních cen dodnes neztratila nic na svém lesku. Temnota, potutelný cynismus, melancholie, tušená předvěst absolutního konce i klasické prvky tragédie dávají jasně na vědomí, jakou nadčasovostí dílo disponuje. Kniha z velké části potěší rovněž milovníky postapokalytického žánru, neboť nabízí motivy, které jsou i v současnosti nadmíru populární. Ocenit je nutno také práci s psychologií hlavní postavy, s jejími ambicemi a motivací a v závěru rovněž s proměnou, kterou si projde – tady by měli pro změnu plesat milovníci aktuálně oblíbených temných psychotických thrillerů.

I přes jasně patrné nadčasové prvky, kterými se Sídlo červa pyšní, se nelze ubránit pocitu, že jde o cosi archaického, dávno vyřčeného. O čerpání ze zlatého fondu fantastiky, o takřka čítankový příklad, jenž v porovnání s aktuální světovou tvorbou zastaral. Doporučení k četbě je tak určeno spíše pro čtenáře s konzervativnějším vztahem k žánru, badatele v jeho historii a ty, kteří si myslí, že vše podstatné už bylo napsáno. Kniha je jakousi předzvěstí obsáhlé, dvoudílné retrospektivní sbírky Snové písně, v níž je Martinova povídková tvorba chronologicky seřazena a opatřena obsáhlými autobiografickými dodatky. A ještě jednu věc je nutno závěrem zmínit – pod obálkou Johna Picacia, která v rámci žánru působí snad až příliš stereotypně, se skrývají výtvarníkovy mnohem osobitější a nekonvenčnější ilustrace, jež mnohem lépe dokreslují ponurou atmosféru skrývající se v napsaných řádcích a dávají všemu trochu jiný rozměr.

George R. R. Martin: Sídlo červa

vázaná, překlad Jana a Jan Oščádalovi, obálka John Picacio, 116 stran, 178 Kč

Související článek:

Temnými chodbami do Sídla červa… (ukázka)

argo-logo

429 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.