Ocenění

Sivokova literární daktyloskopie (02)

Autor | Aktuality | Středa 10 srpna 2016 8.30

Podle všech dostupných ukazatelů soudím, že se vám pátrání po pachatelích, kteří zanechali své otisky prstů na filmových perlách, zalíbilo, a tak tedy přichází druhý díl literární daktyloskopie. Dnes odhalíme jednu hmyzí záležitost a stejně jako v předchozím díle půjde o horor, který máte jistě všichni nakoukaný. Přesto doufám, že vás některými informacemi překvapím a třeba i vyvedu z míry. Takže dejte Raid proti hmyzu do zásuvky a vyhrabte starou VHSku Moucha. Mám návrh, milí čtenáři. Pojďte si sednout na sedadlo smrti do mého DeLoreanu a sjedeme si spolu do roku 1957 koupit Playboye. No tak, nebuďte hned takoví puritáni, jde mi přece o literaturu. Právě v tomto pánském časopisu z období studené války vyšla totiž poprvé stejnojmenná povídka francouzského autora George Lengelaana.

the-fly

Povídka okouzlila především postupným gradováním a přeměnou z detektivního příběhu do bahna hororu a také, což bylo v daném období tichého konfliktu aktuální, svým varováním před novými technologiemi. Jako třešničku na atomovém hřibu berte navíc fakt, že Lengelaan nebyl nějakým obyčejným autorem krátkých příběhů. Jednalo se o záhadného muže (dokonce záhadnějšího, než je náš Franta Kotleta), který za druhé světové války pracoval jako špion. Přesněji byl speciálním agentem pro britskou tajnou službu. Jelikož byl navíc pro svou práci zapálen víc než mistr Jan Hus, nechal si změnit plastickou operací obličej. Poté se padákem nechal vysadit v okupované Francii, aby kontaktoval místní odboj, kde jej ovšem pánové z tehdy prosperující organizace SS chytili a v zajateckém táboře odsoudili k smrti. Avšak jelikož George ještě musel napsat Mouchu, vzal raději roha, aby se následně v Anglii polehoučku připravoval na vylodění v Normandii. Jeden by řekl, že náš život je poněkud všední, že?

Povídka, která formou psaní mírně připomíná Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda, tehdy udělala na čtenáře značný dojem. Ať už se jednalo o popsání teleportačních jednotek, nebo samotnou nehodu, která zkřížila mouchu s člověkem. Nikdo se tedy nemohl divit, že na Lengelaanovy dveře zaťukal strýček Hollywood a hned po roce od vydání šla Moucha do kin. Oproti luxusnímu Cronenbergově snímku z roku 1986 se film značně lišil, ovšem to bylo dáno hlavně faktem, že se první filmová adaptace úzkostlivě držela předlohy, kterou český čtenář zná z vynikající antologie Lupiči mrtvol sestavené Janem Zábranou či z později vydané antologie Strašidla na dobrou noc samotného Alfreda Hitchcocka.

David Cronenberg ve své filmové adaptaci zcela vynechal detektivní zápletku a film postavil přímo na mladém ambiciózním vědci Sethu Brundleovi (Jeff Goldblum) a jeho teleportačním výtvoru (to je ta kadibudka, co uvnitř smažila paviány). A páni, byla to jízda. Hlavní rozdíl je v podání přeměny. Zatímco v povídce i filmu z roku 1958 k přeměně v „lidskou mouchu“ dojde okamžitě po použití teleportačního zařízení, v Cronenbergově hororu je kladen důraz právě na proměnu samotnou, a tak si jí užíváme desítky minut filmu. Zdá se ale, že Cronenberg čerpal rovněž z látky pocházející z české kotliny (odkud si myslíte, že se vzala citace: „Jsem brouk, kterému se zdálo, že je člověk a miloval to, ale pak sen skončil a hmyz se probral.“ – Pokud jste odpověděli Franz Kafka a jeho Proměna, máte zlatého bludišťáka).

Hrůzná fakta na konec:

*Věděli jste, že Jeff Glodblum byl do role Brundelmouchy vybrán až po odmítnutí Michaela Keatona? Harakiri se odehrávalo i na režisérské židli. Původně měl totiž film natáčet Tim Burton!

*Chris Walas a Stephan Dupuis získali za Mouchu Oscara v kategorii nejlepší masky. Tvůrci pracovali s latexem, barvami a umělým slizem. No a teď tip pro domácí kutily. Pokud si chcete vyrobit vlastní „blitinky“, zde jsou suroviny: med lesní, vajíčka a čerstvé plnotučné mléko.

*Cronenberg se k Mouše vrátil ještě jednou v roce 2008, a to v muzikálu spolu se slavným Howardem Shorem, který stál i za soundtrackem k filmu.

*Bylo rovněž natočeno příšerné pokračování, takže pokud vám Cronenbergova Moucha nestačila, sáhněte raději po první adaptaci z roku 1958, která ani po letech neztrácí své kouzlo, anebo si na internetu vyhledejte vystřižené scény. Obzvláště výživná je ta, kdy je Seth už v pokročilé fázi proměny a zkříží paviána s kočkou, čímž stvoří šíleného mutanta, kterého následně ubije trubkou.

549 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 1 »

  1. Comment od Jana Dvořáčková — 16.8.2016 @ 18.08

    Ha, to se mu to psalo, když měl takových zážitků 🙂 . Díky za připomenutí. Jestlipak námětem nebylo přímo to, že mu změnili obličej a byl odsouzen k smrti.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.