Ocenění

O hrůzných podobách smrti (recenze)

Autor | Aktuality | Pondělí 16 listopadu 2020 15.00

Jiří Sivok, rodák kraje Jihočeského, rozhodně není spisovatelský novic. Jde o autora, který se může chlubit několika úspěšnými zářezy vybojovanými na české povídkové scéně v literárních soutěžích, kde se jeho texty umístily na nejvyšších příčkách. Jak už to bývá, publikování díla většího rozsahu bývá často už jen otázkou času. Žánrový čtenář se tak prostřednictvím nakladatelství Golden Dog může s chutí pustit do autorova knižního debutu, který nese poetický název Smrt bývá nehezká inspirovaný známou písní Karla Kryla.

Na začátku se sluší říci, že vyšší počet stránek Sivokovi prospívá a jeho novela nabízí víc než prostou duchařinu zaměřenou na lekačky, nebo lacinou brutalitu či hnus (a co si budeme povídat, v rámci českého hororu najdeme převážně spíš béčková pojetí). Příběh se točí kolem spisovatele Daniela Hejtmana, který by možná byl za jiných okolností sympatickým chlapíkem. Milující žena, krásná dcerka, úspěchy na spisovatelské dráze. Prostě pohoda. Jenže to by rodinu nesměla zasáhnout tragédie. Spokojený život je obrácený vzhůru nohama a mění se v nekončící noční můru. Člověk by předpokládal, že incident, který vykolejil nejen Danův život, má nadpřirozenou příčinu, nakonec se pohybujeme v žánru fantaskního hororu, jenže autor jde na celou věc jinak. Chytřeji. Dramatičtěji. A pro mnohé čtenáře bezpochyby děsivěji. Nejhorší momenty, při nichž tuhne krev v žilách, zde nemají podobu démonů, čarodějnic nebo zlých duchů. Sivokovi stačí jeden vyšinutý mozek s pistolí v ruce…

Z vyprávění nebudu prozrazovat víc. Postačí vědět, že Dan se stal chodící troskou. S manželkou se rozešli, a přestože zůstává jiskřička naděje pokusit se dát věci do pořádku, odvahu, vůli, ani slov nenacházejí. Práce Dana už nezajímá. Topí se v alkoholu, výčitkách a beznaději, které autor přenáší na čtenáře velice věrně. Popravdě jde o nejsilnější stránku novely. Postavy. Jejich myšlenky a rozvrácená nitra. Snaha napravit něco, co není v lidských silách. Nebo snad ano?

Smrt bývá nehezká rozehrává dospělý příběh charakterů, jejichž vnitřní pochody mají mnoho prostoru. A je to dobře! Bezútěšná atmosféra funguje a v osobním náhledu do postav knížka trochu připomíná motivy některých děl Krále hororu. Sivokovi hrdinové se potýkají nejen s bolestí srdcí, ale také závislostmi. Drogy jsou součástí nejen Danova života, ale i dalších významných postav včetně mladého Rošty, bývalého feťáka a nadšeného fanouška Danových knih. Právě kontakt těchto dvou rozjede „detektivní zápletku“, která se začne nořit pod povrch běžných věcí, do temných míst, která by možná měla zůstat smrtelníkům skrytá. Mají podobu automobilu, který Dan dříve vlastnil, a jeho starých fotek, na nichž objeví něco velice podivného…

Sivok užívá brutalitu i explicitní násilí, ovšem nikoli prvoplánově. Nechybí mrazivé duchařské scény a nepříjemné situace ve prospěch příběhu a postav. Smrt bývá nehezká je komorní záležitostí, která stojí na postavách a dialozích. Občas se najde nějaký neduh, avšak nejedná se o nic, kvůli čemu by krvácely oči, což platí obecně o celé knížce. Vyprávění plyne pozvolna, klidnějším tempem a zúročí se ve finále, kde jsou všechny linie a motivy smysluplně spojeny. Přesto se najdou nějaké mouchy, např.: mysteriózní rovina by zasloužila funkčnější práci s napětím (pocity nejistoty, hnusu nebo ohrožení najdeme, ale postrádal jsem onen zlověstně plíživý strach, který se u podobných knih pomalu ale jistě zažírá čtenáři pod kůži a nikdy zcela neustupuje). Zde se napětí dostavuje v malých funkčních balíčcích, ale nemá efekt, jaký by tak hluboký příběh zasloužil. Některé pasáže působí dojmem rozvleklosti, zatímco jiné, velice zajímavé momenty, jsou trestuhodně zkratkovité. Jako celek je ale příběh Dana Hejtmana smysluplný a funkční, a to nejen ve své dramatické rovině, ale především v té emoční.

Jiří Sivok napsal mnohem dospělejší horor, než jak se podle anotace tváří. Staví primárně na postavách, jejich traumatech, vnitřních pochodech, těžkých životních situacích, rozhodnutích a postupném sbližování. Šikovně přitom balancuje mezi osobním dramatem a duchařským hororem. Příběh o bolestech života a hledání cesty k jejich překonání pojímá citlivě a uvěřitelně. Smrt bývá nehezká je možná malý horor, ale rozhodně ukazuje autorův velký potenciál. Doufejme, že ho Jiří Sivok v budoucnu zužitkuje i v dalších textech, rozsahem už plnohodnotně románových. Závěrem pochválím pěknou obálku i ilustrace uvnitř (Josef „Pepe“ Svoboda) a fakt, že kniha obsahuje bonusovou povídku s názvem Zelený závoj, ten nenávistně zelený. O čem je, už budete muset zjistit sami.

Jiří Sivok: Smrt bývá nehezká

brožovaná, obálka a ilustrace Josef „Pepe“ Svoboda, 208 stran, 199Kč

golden-dog-logo

886 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.