Ocenění

Spider-Man ve skutečně komiksovém filmu (recenze)

Autor | Aktuality | Pondělí 7 Leden 2019 12.15

Konec filmového roku 2018 se nesl ve velkém stylu na vlnách fantastiky. Závan nostalgie přivál zpátky Mary Poppins v rytmu původního filmu a bez jediné zapamatovatelné melodie. Bumblebee vrátil transformeří sérii zpět ke kořenům jako mnohem přehlednější a svižnější film, než na jaký se Michael Bay zmohl v posledních deseti letech. Studio Warner Bros se snad s Aquamanem konečně naladilo na správnou komiksovou notu a místo osudových dramat láká diváky především na učesanou trikovou podívanou ve výpravných sólovkách. A pak je tu Zlatým glóbem aktuálně odměněný animák Spider-Man: Paralelní světy. Do neustále se rozšiřující řady filmů inspirovaných komiksem vstoupil snímek natolik svěží a v mnoha ohledech revoluční, že všechny zmíněné filmy zanechal daleko za sebou…

Spider-man-paralelni-svety-poster

Příčinou výjimečnosti filmu překvapivě není originální, neotřelý a osudový příběh. Peter Parker zemřel, ale Spider-Man žije v srdcích obyvatel New Yorku dál a je jen otázkou času, kdy na sebe někdo navlékne superhrdinský kostým a vydá se do ulic bojovat proti zločinu a hájit slabé a bezbranné. Miles Morales je pro tuto roli přímo ideální, stejně jako by byl ideální takřka kdokoli jiný, koho by zrovna kousl kouzelný pavouk. Navíc se Miles náhodou připlete k experimentu s urychlovačem částic, na jehož konci se do jeho světa dostanou další inkarnace Spider-Manů z paralelních dimenzí. Nebudeme se zde zabývat původem postav a příběhu z komiksového prostředí, které obnáší znalosti pojmů jako Ultimate Marvel, Ultimate Comics a zejména Ultimate Comics: Spider-Man. Stejně jako ostatní filmy podle komiksů si Paralelní světy z těchto sešitových řad berou především postavy a je zbytečné pátrat po tom, zda je film dobrou či špatnou adaptací. S tím už se snad komiksoví nadšenci dávno smířili.

To, co činí Paralelní světy unikátní a díky čemu se film řadí k nejlepším snímkům roku s jistou nominací na Oscara, je zpracování jdoucí ruku v ruce s komiksovým vypravěčským stylem. Na neustále se zvyšující kvalitu 3D animace jsme si od časů prvního Příběhu hraček zvykli, zde je však v neobvyklé míře doplněna o dvourozměrné prvky počínaje rozmazaným pohybem přes kreslené zvukové efekty až po ztvárnění některých postav. Díky odstranění efektu motion blur při přechodu mezi snímky, přidáním typických komiksových teček, šrafování a linek s výrazným stínováním je sledování filmu zcela ojedinělým zážitkem. To ovšem tvůrcům nestačilo. Pro dotvoření celistvého obrazu města použili zářivé neonové barvy doplněné silnou chromatickou aberací a pro každou verzi Spider-Mana zvolili odlišnou animační techniku, která vystihuje její charakter a původ.

Pro úžas nad technickou stránkou by ovšem postačil trailer nebo krátký film, kde bychom se mohli rozplývat nad všemožnými filtry a odlesky. V případě Paralelních světů je obdivuhodné, jak je technologie podřízená komiksovému vyprávění. Obraz se rozděluje do panelů a přidává tím scénám na dynamice, myšlenky hrdiny se objevují vypsané v obdélníčcích po stranách obrazu, postavy se na scénu uvádí listováním v komiksu, zvuky jsou doplněny kresleným vizuálním efektem atd. Vtipné momenty mnohem častěji vycházejí z obrazových gagů než z těch dialogových. Paralelní světy obecně nelze považovat za nahláškované, což je koneckonců velmi příjemná vlastnost a nikoli nevýhoda. Film si může dovolit dotahovat obrazovou stránku do extrémů, použitý formát to unese a díky tomu působí animovaný Spider-Man uvolněně a zároveň srší energií. Příkladem je akční finále plné psychedelických koláží a abstraktních obrazů, které by byly při podobném zpracování u hraného filmu označovány za přespříliš digitalizované.

Občas se v médiích vyskytne slovní spojení „komiksový film“, aniž by byla někde zmíněna jeho definice. Filmy od Marvelu, případně od Warner Bros, si s sebou nesou pouze komiksový základ, často jen superhrdiny a záporáka, jejich schopnosti a kostýmy, vším ostatním se snaží své komiksové předloze vzdálit a působit pokud možno realisticky a civilně. Zřejmě posledním hraným filmem, kde se obraz při střihu rozděloval do panelů, byl Hulk režiséra Anga Lee z roku 2003. Logan a Deadpool zase využívají komiksové sešity k provázání fikčního světa se svým kresleným předobrazem. Ale teprve Spider-Man: Paralelní světy lze skutečně nazvat komiksovým filmem a použít jej jako jako definici onoho termínu. Propojuje svět komiksových nadšenců hledajících všemožné odkazy a vtípky v každém záběru s diváky, kteří se přišli do kina bavit (jíst, brebtat, vrtět se), případně sledovat dobrý film přímo vycházející z komiksového média. V hrané podobě by nefungoval a rozhodně by se nedočkal tak vřelého přijetí.

Animovaný Spider-Man přišel do kin ve správné době. Do kin se na filmy podle komiksů naučili chodit i diváci, které komiksy vůbec nezajímají. Mnozí jsou už dnes unavení neustálým přísunem podobných a zaměnitelných snímků z marvelovského nebo DC univerza a hledají něco jiného. Spider-Man: Paralelní světy něco takového nabízí, a to opravdu působivě, zejména ve 3D. Je samozřejmě otázkou, jak bude jednoho dne přijato pokračování, které i kdyby mělo ústřední postavy ještě sympatičtější, záporáka ještě podlejšího a akční scény ještě živelnější, bude vždy až druhé. Na to je teď ale ještě příliš brzy. Tento film je stále jako čerstvě napadaný sníh, do kterého je radost se zabořit.

Spider-Man: Paralelní světy

USA, 2018, 117 min

režie Bob Persichetti, Peter Ramsey, Rodney Rothman

scénář Phil Lord, Rodney Rothman

hrají Shameik Moore, Jake Johnson, Hailee Steinfeldová, Mahershala Ali aj.

marvel-logo

416 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.