Ocenění

Spielbergův hon na velikonoční vajíčka (recenze)

Autor | Aktuality | Pondělí 9 dubna 2018 10.00

Fanoušci osmdesátkové popkultury se konečně dočkali. Koncem minulého měsíce přišlo do kin filmové zpracování oblíbené knihy Ernesta Clina, Ready Player One. Filmovou verzi si nevzal na starost nikdo jiný než samotný mistr nejen osmdesátkové kinematografie, Steven Spielberg. A přestože se filmová adaptace svou knižní předlouhou pouze lehce inspirovala a vytknout se jí dá leccos, rozhodně se jedná o podařený blockbuster, který divák může vidět víc než jednou a pokaždé v něm najde něco nového. Příběh je docela jednoduchý a dnes už se nedá nazvat ani příliš originálním, stejně jako předloha je ovšem plný „easter eggů“, které tu mnohdy hrají patřičně důležitou roli. Některé jsou na první pohled očividné, jiné zase důmyslně ukryté a najít je na první dobrou všechny je v podstatě nemožné.

Ready-Player-One-poster

Ready Player One: Hra začíná nás zavede do neutěšené blízké budoucnosti. Do doby, kdy je všední realita nahrazována virtuálním světem OASIS, výtvorem poněkud podivínského Jamese Hallidaye. Ten před svou smrtí kamsi do hlubin svého nekonečného virtuálního vesmíru, kde může být každý čímkoliv chce, ukryl poklad, jenž nálezci slibuje nekonečné bohatství a plnou vládu nad virtuálním světem. Odměna je to natolik lákavá, že se i po letech bezvýsledného hledání najde pár jedinců, takzvaných gunterů, kteří hledání stále nevzdávají. Mezi nimi je i hlavní hrdina příběhu Wade Watts, ale i korporát IOI, který v případě svého úspěchu hodlá OASIS zpoplatnit a zaplavit reklamou. Děj se dá do dramatického pohybu ve chvíli, kdy Wadovo virtuální alter ego Parzival objeví první ze tří klíčů vedoucích k tolik vytoužené odměně.

Zápletka sice takřka věrně kopíruje předlohu, fanoušci se ale musí připravit na diametrálně jiný příběh, přestože výsledný zážitek je hodně podobný. Tam, kde si čtenář užívá nervy drásající herní seance, divák se bude kochat monstrózním závodem. A podobných změn oproti předloze najdeme nespočet. Záludné hádanky, školní lavice a hraní počítačových her ve virtuální realitě nahradil Spielberg spolu se scenáristy Clinem a Zakem Pennem (X-Men: Poslední vzdor, Neuvěřitelný Hulk) zběsilou akcí a možná i vcelku prvoplánovým divadlem tak, aby se divák v kině ani na okamžik nenudil. Film je nacpaný digitálními efekty, které oproti traileru vyhlížejí celkem přirozeně.

I když jde o film zábavný a povedený, je těžké předvídat, že by se stal podobným kultem jako díla, na která s chutí odkazuje. Na to jde málo pod povrch a soustředí se více na atraktivitu jednotlivých scén, než na hlubší popis postav a vztahů mezi nimi. Tu a tam se sice pokouší maličko filozofovat o tom, jak je špatné naši realitu vyměnit za tu virtuální, bohužel to ale působí spíše jako nucené ponaučování. Ready Player One: Hra začíná je ódou, kterou si užije fanoušek předlohy, stejně jako náhodný sci-fi nadšenec, musíte mu ale odpustit pár nedokonalostí, což v přehršli narážek na milovaná díla není vůbec problém.

Ready Player One: Hra začíná

USA, 2018, 140 min

režie Steven Spielberg

scénář Zak Penn a Ernest Cline

hrají Tye Sheridan, Olivia Cooke, Ben Mendelsohn, Mark Rylance, Simon Pegg aj.

Warner_Bros-logo

1 355 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.