Únikové hry se v poslední době těší vzrůstající popularitě. Různě početné týmy hráčů jsou v nich zpravidla uzavřeny na určitém místě, kde plní úkoly a zároveň prožívají zajímavý příběh. Únikovky jsou plné dobrodružství a rozmanitých úkolů, hlavolamů či logických hádanek. Můžete v nich naplno využít své schopnosti, ať už fyzické, nebo inteligenční. Sami si většinou neporadíte, naopak musíte spolupracovat a vytvořit funkční tým. Pokud vás už nudí počítačové a konzolové hry a rádi byste si vyzkoušeli něco na vlastní kůži, pak je úniková hra ideální volbou. První únikovka vznikla v roce 2007 v Japonsku, záhy se však rozšířily po celém světě. I u nás jejich počet neustále vzrůstá, zvláště ve větších městech…

Jak funguje pozadí takového projektu? Jak těžké je místnosti vybavit a sestrojit hlavolamy? Co je třeba umět k vytvoření příběhu, zajištění funkčnosti, a hlavně ke spokojenosti odvážlivců? Přinášíme rozhovor na téma brněnské, steampunkově laděné únikové hry Steampunk laboratory, kterou vytvořil tvůrčí tým Tobiáš Janík a Markéta Piechowiczová (mimo jiné rovněž tvůrci hry Kryt Bohumín).

Steampunk laboratory má na starosti tvůrčí tým Tobiáš Janík a Markéta Piechowiczová, kteří jsou zároveň tvůrci hry Kryt Bohumín. Mohli byste se nám představit a říct, proč vás únikové hry tak zaujaly?

Oba nás únikovky uchvátily, sami jsme jich spoustu vyzkoušeli u nás i v zahraničí. Po pár hrách jsme si řekli, že bychom mohli udělat vlastní. Když jsme zjistili, že to jde, začali jsme se snažit návrh vždy posouvat dál a přinášet něco nového. Sám jsem vymyslel všechny hlavolamy, sestrojil a propojil je tak, aby vše dávalo smysl. Mám čerstvě vystudovanou architekturu, což mi v návrhu místností dost pomáhá, mám také přehled o technologiích, které můžu k výrobě místnosti použít. Na škole jsem navíc získal kontakty na spoustu zajímavých lidí z oboru umění, designu a techniky, se kterými spolupracujeme.

Markéta měla hlavní slovo u příběhu hry, grafiky a rekvizit. Příběh je opravdu slušně propracovaný. Přiblíží vám, proč jste tam, kde jste, co je vašim úkolem a proč, seznámí vás ale také s životy lidí, kteří se v naší hře objevují. Rekvizity jsme převážně vyráběli sami, a pro představu: třeba obrazy i etikety jsou tištěné na dvě stě let starý papír. Nyní se Markéta stará hlavně o komunikaci s lidmi, propagaci, web a sociální sítě. V neposlední řadě nesmíme zapomenout na dva naše skvělé brigádníky, kteří jsou rovněž součástí našeho týmu. Jejich úkolem je přivítat návštěvníky, seznámit je s příběhem, dohlížet na průběh hry a po ní dát všechno do původního stavu, což není úplně nejlehčí práce.

O čem tedy je úniková hra Steampunk laboratory? V jakém prostředí se hráči pohybují a na co se mohou těšit?

I když podstatu únikových her tvoří hlavolamy, nemělo by se zapomínat na příběh, který by měl hráče vtáhnout. V naší hře se vžijete do role soukromých detektivů, kteří byli vysláni do nejzapadlejší části Brna, kde běžné smrtelníky žijící klasickým rodinným životem rozhodně nenajdete. Místo nich se setkáte převážně s umělci, vědci, vynálezci a bohémy, ti tam mají své ateliéry, laboratoře či pracovny.

A právě v takové pracovně začíná náš příběh, v pracovně plné páry a vynálezů, v pracovně slavného prof. Konráda Kunsta, jenž ji už v sedmnácti letech dostal od svého otce, jenž už byl otráven z hluku a špíny, kterou jeho syn dokázal při svém vynalézání a zkoumání vyprodukovat. Od té doby v ní Konrád dokázal sestrojit nespočet vynálezů. V poslední době však sklízí úspěchy převážně v oboru anatomie.

Ale jak už to tak bývá, vždy se najde někdo, kdo druhému úspěch závidí. V profesorově případě je to jeho soused Henry Holtz, starý vdovec a závistivec. A právě on si vás, soukromé detektivy, najal, abyste profesorovu pracovnu prohledali a získali veškeré informace o jeho výzkumu. Rozluštíte, co stojí za Konrádovým úspěchem?

Není to váš první projekt, jak moc jste se od tvorby první únikové hry posunuli? V čem je Steampunk laboratory jiná?

Na první hře Kryt Bohumín jsme dělali společně s Martinem Knýbelem. Zaměřili jsme se hlavně na autentickou atmosféru hry. Je zařízena v protiatomovém krytu z 60. let, v celé místnosti a potažmo ve všech prostorách, kam mohou hráči vejít, není nic, co by nesedělo do doby, v níž se příběh odehrává. Stejný přístup jsme uplatnili i ve Steampunk laboratory. Jakmile jste v místnosti, jste vtáhnuti do jiného světa plného páry a fantaskních vynálezů. Zároveň jsme se ale podstatně víc zaměřili na provedení úkolů a postup příběhem. Steampunkové téma nám v tom vyloženě nahrává. Místo číselných zámků tady máme různé vyjíždějící platformy, táhla, ozubená kola a kolečka, která vás posouvají hrou dále bez potřeby zapisování a zadávání číselných kódů do číselných zámků, se kterými bývá občas víc problémů než s mechanismy na míru.

Jak těžké bylo sehnat prostory a vybavení? Co jste si na hráče nachystali a co pro vás bylo nejtěžší?

Abychom řekli pravdu, bylo to složitější, než jsme si mysleli. I když jsme už za sebou měli jednu hru, tahle byla nesrovnatelně náročnější na výrobu. Všechny hlavolamy a drtivou většinu rekvizit jsme vyráběli sami. Do krytu jsme spoustu věcí sehnali z bazarů, válečná tématika je u nás docela oblíbená, takže s tím nebyl takový problém. Do „Spunkeru“ se rekvizity sháněly tak obtížně, že jsme většinu raději vyrobili. Použili jsme k tomu laserové řezání dřeva, plexi i kovu, zapřáhli jsme známé ze strojařiny, kteří nám pomohli se složitějšími mechanismy. Spolupracovali jsme třeba i s instalatérem, který nám svařoval trubky do hlavolamu, který musí být vodotěsný.

Také úprava místnosti byla docela náročná, dělali jsme novou podlahu, příčky, malovali stěny, stropy, topení, v celé místnosti není ani centimetr stejný, jak byl, když jsme do prostor poprvé vstoupili. Původně jsme chtěli místnost otevřít na začátku zimního semestru 2016. Toto datum se několikrát posouvalo, až jsme nakonec otevřeli až na začátku letních prázdnin. Hlavní zdržení byla kvůli nutnosti přepracovávat hlavolamy na funkčnější verze. Většina z hlavolamů, které v místnosti jsou, má za sebou vývoj několika prototypů a leckdy i nepovedených verzí, které měly být konečné, ale častějším používáním se musely vylepšit nebo nahradit.

Pro koho je hra určená? Je nějaká ideální cílová skupina nebo počet hráčů?

Za mě je to hra pro všechny, které to zajímá dost na to, aby se dočetli až sem. Cílová skupina je opravdu pestrá, chodí k nám mladí i hráči v důchodu. Nejsilnější skupinou jsou ale přece jenom lidé ve věku 18 až 30 let. Minimální věk pro vstup stanovený nemáme, byla u nás i skupina s dítětem v kočárku, ale to je opravdu extrémní případ. Malé děti si můžou užít prostředí, od takových 12 let už se zapojí i do řešení některých úkolů. Každopádně do 15 let silně doporučujeme starší doprovod. Hra není fyzicky nijak náročná.

Hráčů by mělo být od dvou do šesti s tím, že čím je vás víc, tím máte lepší šanci na dobrý čas, potažmo úspěšné vyřešení místnosti. Na druhou stranu se ve více hráčích může stát, že někdo bude stát bokem a příliš se do řešení nezapojí. My chodíme nejraději ve 3-4 hráčích, kdy je dost rukou a hlav na řešení úkolů a zároveň si nepřekážíme.

A co plány do budoucna?

Jestli to půjde stejně dobře jako dosud, tak máme plány na další místnosti, s tím, že jeden už se pomalu rozpracovává. Téma bude o dost abstraktnější, než byly obě předchozí místnosti. Ale jak jsem už říkal, docela nám výroba těch místností trvá, takže to určitě nebude v následujícím dejme tomu půl roku.

Kde mohou zájemci hru najít? Popřípadě se na ni objednat?

Hru máme na Svitavské 17, v Brně Husovicích. Pokud k nám chcete zajít, musíte si nejdříve objednat termín buď na našich stránkách (stačí tradičně poklepat na logo pod článkem, pozn. redakce), nebo na telefonu 733 516 160. Samotná hra je na hodinu, ale je tam nějaké povídání před i po hře, takže počítejte, že se u nás zdržíte aspoň 90 minut. Těšíme se na vás!