Každé vydání starší literatury pokládá legitimní otázku, zda zůstala nadčasová. Obzvlášť duchařské povídky bývají označovány jako opakující se a vyčerpané, vždyť zlaté období „ghost story“ skončilo s vypuknutím první světové války. Někteří spisovatelé ale dokazují, že z nich lze vytěžit něco víc než jen zábavné historky. Henry James se jim sice věnoval jen okrajově, ale možná právě proto dokázal přijít s originálními náměty. V jeho příbězích se tudíž nesetkáme s duchy v klasickém hávu, kteří straší v prokletých domech nebo pronásledují každého, kdo se k nim shodou okolností přiblíží. Záběr má mnohem širší, tajemné přízraky u něj fungují jako katalyzátor, skrze který podává podrobné psychologické studie hlavních aktérů. Uchovaly si své kouzlo a fungují i dnes?

Sbírka Strašidelné příběhy je průřezem Jamesovy tvorby za čtyřicet let (1876-1916). Na výběru lze pozorovat, jakým vývojem autorovo psaní prošlo: zatímco první povídka má přímočarý vývoj a tradiční duchařské schéma, poslední naopak ukazuje, kam až se jeho projev posunul, jak si vypěstoval schopnost zachytit nejjemnější nuance lidské mysli a povahy. Často ani nepotřebuje dramatické události, které vysvětlují existenci přízraků, protože klade čím dál větší důraz na psychologii postav. Mezi lidmi a zjeveními fungují velice osobní, až intimní vztahy. Nejde ani o duchy, kteří bývají obvykle zobrazeni coby zlověstní poslové špatných zpráv. Spíše se objevují v roli tichých společníků, jako dvojníci nebo odrazy paralelního života, jako přízraky, které povstávají z pochyb hrdinů o sobě samých.

James byl sice rodilým Američanem, několik desetiletí ale strávil cestováním po Evropě, usadil se v Anglii a nakonec získal britské občanství. Tyto zkušenosti se promítly i do povídek, v nichž nabízí geografickou pestrost – jednou se čtenář ocitne v bublajícím kotli New Yorku, podruhé v turistických oblastech Alp. Vztahy Evropanů a Američanů, případně pohled na Spojené státy zvenku, jsou jednou z nejdůležitějších součástí Jamesovi tvorby a nevyhnul se jim ani ve své povídkové činnosti, silné autobiografické prvky má například poslední příběh antologie nazvaný Veselé nároží.

Tam, kde by dnešní spisovatelé možná zklamali, je James nejsilnější, tedy v charakteristice postav a v rozměrných popisných pasážích. Kdo by dnes dokázal na několika stranách přesvědčivě vystihnout všechny zákruty chaotického hnutí mysli, která se dostala do kontaktu s nadpřirozenem? Vhled do duše postav se skládá z vnitřních monologů a také z častého vyprávění v první osobě. Subjektivní podání povídek umožňuje hluboký rozbor, ale také otevírá prostor spektru názorů a úhlů pohledu na zachycené události. Pro Jamese je zásadní snaha o realistické vykreslení charakterů, což úspěšně zachovalo příběhům svěžest dodnes.

O knihu by se mohly zajímat především dvě skupiny čtenářů. Za prvé ti, kteří se chtějí seznámit s tvorbou Henryho Jamese, který není u nás příliš známý, což je i vina chybějících překladů (z obsažených povídek byla dříve v češtině vydána pouze jedna). A za druhé čtenáři, které zajímá, jak vypadala anglicky psaná hororová literatura v období mezi jejími dvěma mistry, E. A. Poem a H. P. Lovecraftem.

Vydavatelskému týmu se podařil výběr neotřelých a nápaditých povídek, které patří mezi to nejlepší z duchařského ranku. Překladatelka Stanislava Menšíková má dlouhodobé zkušenosti s fantastikou (J. R. R. Tolkien, H. P. Lovecraft) a jazyk, který použila, je barevný a vytříbený. Kniha má vloženou obrazovou přílohu od Ladislavy Gažiové, která sice není přímo ilustrací příběhů, ale jde o zajímavý doplněk hrající si s neurčitými náznaky a s mrazením nejednoznačnosti. V doslovu Alena Dvořáková stručně přibližuje spisovatele a naznačuje, co jeho duchové vyprávějí i nám: „Snad hlavně to, že lidská duše i v moderní době podléhá duševním hnutím, zvlášť touhám, jež nejsou jednoduše pojmenovatelné a sdělitelné, natož zvládnutelné rozumem.“

Henry James: Strašidelné příběhy

vázaná, překlad Stanislava Menšíková, obálka Ladislava Gažiová, 288 stran, 269 Kč, vydalo nakladatelství Albatros Media – Plus