Ocenění

Střípky ze světa fantastické literatury 01

Autor | Aktuality | Pátek 10 června 2016 14.55

Nová nepravidelná rubrika spisovatelky Julie Novákové je tu pro čtenáře se zájmem nejen o česky přeložené zahraniční romány, ale výhledově také o knihy, které přeloženy ani nemusejí být, přestože u některých tu nemalá šance je a jiné se už českého překladu třeba i dočkaly. V první části si posvítíme na (relativně) nové romány od Williama Gibsona, Madeline Ashbyové a Gartha Nixe – jehož Clariel, v níž se vrací do světa Starého království známého z „abhorsenské trilogie“ už u nás stihla vyjít. Nečekejte ovšem klasický formát recenzí, jde spíš o krátká zamyšlení a upozornění na pestré a zajímavé tituly, které byste si nemuseli nechat ujít, ať už v anglickém originále, anebo s trochou štěstí v českém překladu…

the-peripheral

William Gibson: The Peripheral

Co kdybychom mohli komunikovat s minulostí, respektive minulostí v jiné časové linii? Možná se vám to zdá jako klasická premisa, ale nebojte se, že byste v podání Williama Gibsona mohli čekat cokoli jiného než promyšlený příběh opepřený originálními myšlenkami. Čtenář ovšem nedostane nic zadarmo. Gibson si nepotrpí na přílišné vysvětlování a raději člověka vrhne do světa tak, jak je; na začátku je proto nelehké se zorientovat.

Nikdy jsem s tím neměla problém u jeho kyberpunku nebo bigendovské trilogie, ale kyberpunkové rekvizity – do značné míry představené právě Gibsonem – i současný svět jsou něčím, co už znám. Svět Wilfa Nethertona je jiný a na letmé zmínky o postlidech, projevy všudypřítomné nanotechnologie, „perifery“ i zvláštní způsob komunikace si musíme zvyknout. Co jsou zač klepts či stubs, to nám nikdo natvrdo neřekne. Svět Flynne Fisherové je nám bližší: jsou tu chytré telefony, rozvinutý 3D tisk, telemetrie a imerzivní počítačové hry.

Ač jsem se na román chystala už od jeho vydání na podzim 2014, dostala jsem se k němu až letos na jaře, kdy jsem ho dostala darem. Okamžitě jsem se pustila do čtení (kdo by chtěl další výmluvu?), aniž jsem si pamatovala synopsi nebo četla nějaké recenze. Možná i proto byla zhruba první desetina náročnější na sledování (ale pokud si přečtete anotaci nebo čtete tuto minirecenzi, už tím pro vás bude snazší), ale bohatě se za to odměnila.

Oba světy jsou precizně propracované a jejich kontakt dovedený do dokonalosti. Tady se nebavíme o „hele, můžu si měnit informace s minulostí, tak se zeptám na něco zajímavého a na oplátku jim pošlu řešení na problémy světa“, ale o využití „cizí“ minulosti jako levné pracovní síly, nenápadné pronikání rychle eskalující do ničivé ekonomické války světových rozměrů, pohled do úžasné a hrozné budoucnosti zároveň a do lehce depresivní minulosti, kterou si stejně lze nepokrytě idealizovat.

Nebudu se víc rozepisovat; zkrátka to absolutně stojí za přečtení! Rýpavá otázka nakonec: Budeme v češtině říkat Gibsonovým peripherals stejně jako Leckieové ancillaries, kteří byli přeloženi jako periferové? (Což stojí na optimistickém předpokladu, že nový Gibson u nás vyjde. Držím mu palce; rozhodně za to stojí.)

Company-Town

Madeline Ashby: Company Town

Jaké to je být prakticky jediným „organickým“ člověkem ve společnosti, kde jsou všichni alespoň mírně augmentovaní, a díky své tváři být v očích lidí se základními obraz vyhodnocujícími implantáty jen rozmazanou skvrnou? Go-jung Hwa právě takový život vede. Město New Arcadia, vznešený název pro rozsáhlou vrtnou plošinu se vší infrastrukturou okolo, neskýtá moc příležitostí k uživení, ale Hwa si své místo našla jako instruktorka sebeobrany a bodyguardka. Když město koupí nová korporace, Hwa po jednom rychlém zásahu dostane nabídku, jaká se neodmítá: Dělat ochranku mladému dědici firmy, jemuž někdo vyhrožuje smrtí. Pak ale začne docházet k sérii brutálních vražd a samotné Hwa zřejmě někdo usiluje o život…

Ashbyová v akční napínavé sci-fi z blízké budoucnosti spojuje motivy kyborgizace a augmentace reality, blížící se singularity, společenských problémů spojených s nejen vznešeným využitím technických zdokonalení, detektivky i časovky. Důsledkem je, že i když skvěle vybudovala popsaný svět a zaplnila jej uvěřitelnými postavami a spoustou akce, občas se zdá, že honí moc zajíců najednou. Zápletka obsahuje pár logických děr, ale žádná naštěstí není taková, aby se celek rozpadl. Navzdory nim jsem si čtení užívala a zejména protagonistka Hwa se svou prořízlou pusou, rychlými reakcemi, odvahou a tvrdohlavostí je obrovským kladem knihy.

Musím dodat, že na Company Town jsem ve skutečnosti celou recenzi napsala, ale anglicky pro Fantasy Scroll, kde zanedlouho vyjde. Tam si můžete přečíst podrobnosti, máte-li zájem. A dočkáte se i letmé zmínky o The Peripheral. Tak to dopadá, když jsou i zde použity prvky cesty časem…

Nix_Clariel

Garth Nix: Clariel

Zajímá vás, jak to vypadalo ve Starém království staletí před příchodem Sabriel a Lírael? V tom případě vás román o „ztracené abhorsence“ Clariel potěší dvojnásob. Vzhledem k tomu, jak sám Nix o románu hovořil už před vydáním, nepůjde o spoiler, když dodám, že mě kromě klasicky povedeného příběhu, zajímavého světa i postav potěšil také autorův nelehký a bravurně zvládnutý úděl zpracovat v knize určené primárně pro mládež negativní vývoj hlavní hrdinky. Clariel má dobré úmysly, ale právě v jejím případě je jimi dlážděná cesta do pekel. Její impulzivní povaha a instinkt berserka, jejž zdědila po matce, ji na této cestě pohánějí tím rychleji.

Pokud máte rádi předchozí příběhy ze Starého království, neváhejte a po Clariel sáhněte. Pokud jste je ještě nečetli, můžete klidně začít s Clariel; znalost dříve vydaných příběhů, odehrávajících se chronologicky až dlouho po Clariel, není nutná, stejně tak vám znalost Clariel nebude vyzrazovat jejich příběh. Tak či tak vám mohu román upřímně doporučit. Nixe považuji za jednoho z nejlepších autorů románů pro mládež. Aniž by sahal po zjednodušování, poučování, povrchních až stupidních zápletkách, bezobsažné akci či sladkobolné romanci, napíše příběh, který je prostě nejvíce ze všeho dobrým příběhem, a ačkoli má dospívající hrdinku, bude bavit čtenáře od dětí po dospělé. Vážným tématům se nevyhýbá ani je nezlehčuje, nechá postavy umírat a jiné truchlit.

Už ze samotné podstaty abhorsenů a nekromantické magie se kolem smrti točí velká část děje. Magii samotnou navíc Nix umí popsat tak, že je zároveň pochopitelná pro čtenáře a dávající smysl v kontextu světa, ale stále opředená tajemstvím. Nakonec, navzdory v zásadě negativnímu vývoji Clariel autor neuvrhne čtenáře do deprese a příběh uzavře tak, že se dočkáte katarze. Smekám a těším se na román Goldenhand (odkazující na Lírael Zlatorukou), s nímž se do Starého království opět podíváme letos na podzim.

777 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

komentáře 4 »

  1. Comment od sicco — 12.6.2016 @ 0.17

    Moc fajn článek, budu se těšit na další.

  2. Comment od Julianne — 12.6.2016 @ 22.34

    Díky! Už mám rozmyšleno, o čem napíšu příště, takže další se tu objeví snad v blízké době :).

  3. Comment od Slavo — 13.6.2016 @ 8.50

    Pekný článok, aspoň my lenivší nemusíme hľadať v kope balastu po zahraničných weboch 🙂 a vieme čo stojí za pozornosť. Btw PLAV s ázijskou SF už vyšiel? Nech si ho nechám zohnať, na Slovensku sa údajne nedá dostať.

  4. Comment od Julianne — 14.6.2016 @ 9.00

    Podle „připravujeme“ na webu Plavu měl vyjít 8. června, ale jelikož hlavní strana mlčí a sama o tom zatím nemám informaci, asi se to lehce zdrželo. Každopádně to bude brzy!

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.