Ocenění

Svědectví psaná v temnotách (recenze)

Autor | Aktuality | Úterý 6 září 2016 21.15

Vedle pozoruhodné antologie Svědkyně zítřka, kterou jsme si v recenzi již představili, zůstává pozapomenutá, ale neméně pozoruhodná také antologie Svědkyně temnot, již nám nakladatelství Plus přineslo na pulty knihkupectví před dvěma roky. Tak jako se Svědkyně zítřka zaměřovaly na zprostředkování zajímavých děl z počátků vědecko-fantastické literatury období devatenáctého a začátku dvacátého století, tak se Svědkyně temnot odvažují vypovídat o vývoji strašidelné a duchařské literatury souborem povídek známých i méně známých prací angloamerických autorek, které do jednoho svazku shromáždil známý editor Mike Ashley. Historky plné hrůzy a nadpřirozena zde v podání jedenácti příběhů vyprávějí o vizích cestovatelek v temnotách…

Svedkyne-temnot-ukazka

Žánr gotické prózy, jenž se objevil na sklonku osmnáctého století, se v následující éře těšil nebývalé popularitě a mnoho autorek nejenže přispělo k jeho dalšímu rozvoji, ale rovněž došlo díky jejich charakteristickému přístupu k objevování nových cest, kudy se může následně vznikající hororový žánr dále ubírat. Od gotického románu se tedy dále dostáváme až k moderní ghost story či k počátkům science fiction. Viktoriánská a edvardiánská próza je dnes neprávem pozapomenutá, a proto je každá antologie soustřeďující se na tato období malým skvostem pro milovníky veškeré klasické literatury, neboť překladových děl, byť slavnějších světových autorů, u nás není zdaleka dostatek a na knižním trhu se vyskytují pouze okrajově. Vzpomenout lze antologie Viktoriánské duchařské příběhy, Přízraky, zázraky a spol. či masivní dvoudílnou antologii Z upířích archivů.

Zajímavým aspektem Ashleyho antologie je zaměření na autorky, které, přestože je jejich společenské postavení mnohdy znevýhodňovalo, byly v duchařských příbězích průkopnicemi, a přesto jejich tvorba zůstávala českému čtenáři dosud neznámá. Vedle mužských kolegů, kteří se tomuto zaměření věnovali, je ženský pohled na danou problematiku neméně zajímavý a mnohdy nadmíru specifický. Mike Ashley jakožto sběratel a znalec fantastiky (zvláště té pulpové) proto pečlivě vybral jedenáct nejzajímavějších příběhů, v nichž si každý najde to své.

Mnoho povídek v knize pracuje s nadpřirozenými motivy, které jsou dnes notoricky známé každému milovníkovi žánrové literatury. Objevují se zde duchové, nevinné oběti, jež se touží pomstít svým vrahům, i neklidné duše, kterým smrt nezabránila v tom, aby nadále ubližovaly živým. Není tu však ani jedna povídka, která by vyloženě stavěla na krvelačných scénách a brutálních masakrech, většina příběhů je koncipována do strašidelných vyprávění s nepříjemným dozvukem, které vyvolává mrazení v zádech. Několik textů, například povídka Zdvižený závoj Marian Evansové, se zaměřuje na filozofickou a místy až abstraktní rovinu, v níž jsou odkryty niterné pocity a myšlenkové pochody hlavního protagonisty.

svedkyne-albatros

Atmosféricky zajímavá a vypravěčsky propracovaná je povídka Co vyprávěla stará chůva Elisabeth Gaskellové, s níž se jako s jednou z mála mohli čtenáři setkat v českém překladu dokonce dvakrát. Příběh je líčen z pohledu chůvy, která se pečlivě stará o sirotka z bohaté rodiny a následuje holčičku až do strašidelného sídla jejich příbuzných. Propracovaný a působivý je i Statek pod ořešáky, který vypráví o muži, jenž si pronajal panství s odvážnými plány, ale za strašidelných okolností rozplétá místo vydělávání peněz příběh úkladné vraždy. O strašidelných místech, potažmo tajemných domech vypráví také povídka Marry E. Pennové Nájemnice chaty pod cedry. Nájemce chaty se zde musí potýkat s předchozí obyvatelkou, která ještě neřekla poslední slovo, ačkoliv už není mezi živými. Autorka Edith Nesbitová, u nás známá především dětskými příběhy jako Pět dětí a To, prokazuje své řemeslné dovednosti v povídce Třetí elixír, která si pohrává s vědecko-fantastickými motivy a tématem věčného života.

Mnoho spisovatelek, jejichž díla jsou nám v této knize představována, můžeme najít i v antologii Svědkyně zítřka, což poukazuje na to, jak moc se mezi sebou prolínaly hranice jednotlivých žánrů, i na to, že zdejší sestava patří k opravdu výrazným spisovatelkám tehdejší doby. Kniha je navíc ozdobena zajímavou obálkou a poutavými vnitřními ilustracemi Milana Malíka, které dokreslují temnou atmosféru příběhů. Vedle vypravěčsky zajímavých povídek jsou zde zdlouhavější a pro dnešního čtenáře nejspíše nudnější kusy, které však i přes jisté výtky přispívají svým charakterem k ucelenosti sborníku, jenž podává výpověď o ženských autorkách viktoriánské a edvardiánské éry a strašidelných příbězích v jejich dlouholetém vývoji.

Ke knize je nutno přistupovat s tím, že vybraná díla jsou mnohdy poplatná době svého vzniku. Nejde o konzumní texty určené běžnému čtenáři, jenž vyhledává spíše akční či moderně hororovou literaturu, avšak milovníci vypravěčských příběhů se strašidelným podtónem, kteří si opravdový strach z nadpřirozena vychutnávají v atmosféře a detailech místo v krvi a masovém vraždění, si jistě přijdou na své. Antologie Svědkyně temnot nám mimo jiné přináší i exkurzi k historickým kořenům duchařské literatury, což je na místě náležitě ocenit a užít si podobně vzácnou příležitost.

Svědkyně temnot

sestavil Mike Ashley

vázaná, překlad kolektiv, obálka Milan Malík, 288 stran, 349 Kč

Související odkazy:

Svědkyně zítřka přícházejí z minulosti (ukázka)

Odvážný projekt přibližující zapomenuté… (recenze)

plus-logo

503 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.