Magický Liberec v ohrožení (recenze)

Autor Michaela Šlapáková | Aktuality | Pátek 25 ledna 2019 19.40

Představa, že světem, tak jak ho známe, začne proudit magie, může být pro fanoušky fantasy skutečně vzrušující. A když navíc stavidla této energie otevře Liberečan a Českou republiku povýší na světovou velmoc, pocítí tuzemský čtenář lehké mravenčení kolem žaludku. Karolina Francová přitažlivosti příběhů z alternativních světů využila ve svém cyklu Purpurová noc, jenž vychází pod taktovkou nakladatelství Brokilon (příznačně v edici Alternativa). V prvním svazku série představila Liberec ve stínu Rudé věže, a po této „neklasicky klasické“ fantasy o dvou mázích bojujících o moc přichází s druhou knihou, která přímo navazuje na předešlé události a v níž se současný vládce Česka musí střetnout se silou zcela jiného druhu – s tisíciletým démonem.

Francová i ve druhé knize cyklu sází na osobitost svého světa, v němž dovedně mísí moderní realitu s pohádkovou magií. A tak mladý Jan Rener, který na „českém trůnu“ v Rudé věži vystřídal svého otce, upevňuje svou moc běžně známými prostředky – víc než svých magických schopností využívá kouzel mediálních poradců a veřejného mínění. Jenže jeho pracně budovaný obraz empatického vládce naruší nové události – podivná zmizení českých dívek. Ta už nelze svést na magické bestie, které pro obyvatele Česka, chráněného prokletím nepoctivých, až dosud znamenaly jediné možné ohrožení. Aby Jan zabránil panice, která by mohla vést až k revoluci, rozhodne se vypátrat, kdo a jak dokázal prolomit jeho magickou ochranu, zabraňující páchat na našem území jakoukoli trestnou činnost.

Do událostí, k nimž následně dochází, Francová zaplétá všechny postavy známé z předchozího dílu, i když potenciálu některých jako by nevyužila tak, jak by si snad zasloužily. K prostředí Česka ovládaného magií navíc přidává i zahraničí, kam magické proudy nedosahují, což příběhu přidává na dramatičnosti. Nejde však o žádnou detektivku – viník je brzy odhalen a Francová díky němu svůj svět obohatí o další skutečnosti zaviněné nově objevenou magií. Titulní tisíciletý démon má však s děním v Purpurové noci mnohem užší propojení než „běžný“ nadpozemský záporák, který se v mnoha žánrových příbězích objeví jaksi zčistajasna a jen proto, aby terorizoval svět. Tady jde – stejně jako v prvním svazku – především o rodinné vazby a také rozkoly mezi přáteli, jejichž vzájemné vztahy dostávají pořádně na frak.

Druhá kniha série využívá strategií známých z shakespearovských dramat – je plná převleků a kamufláží, postavy nosí masky, díky nimž dochází k jejich pomíšení, takže nejsou tím, kým se zdají být, objevují se tu i dvojníci. Avšak žádná z těchto kliček není provedena násilně nebo jen proto, aby pohnula příběhem tam, kde si autorka nevěděla rady. Naopak. Téma identity tu jde ruku v ruce s věčnou touhou po lidské svobodě, kterou lze ztratit na mnoha různých úrovních – a jak se ukáže, obvykle ji nemají ani ti nejmocnější. Ke spletitosti vztahů mezi postavami přispívá i pohyblivá hranice mezi dobrem a zlem, kterou tu Francová smazává docela, když ve jménu svobody a spravedlnosti nechává postavy páchat věci, jež nemají s morálkou pranic společného (buďme i trochu konkrétnější – k jedné z nich je třeba nutná krev malých dětí, a s dětskými životy se tu vlastně hazarduje celkem běžně).

K předchozímu dílu kniha odkazuje i svou vizuální podobou. Stejně temná obálka však při bližším ohledání mnohem lépe sedí k příběhu, protože „mimočasový“ obraz s dívkou v dlouhém hávu jdoucí obilím nahradil byznysmen v černém obleku, který zajímavým způsobem kontrastuje s titulkem. I přes čistě fantastický název má totiž Tisíciletý démon mnohem větší ambice. Rozehrává příběh o snaze po upevnění nově nabyté moci (který je pro druhé díly koneckonců celkem typický), avšak kromě zaříkadel, obětování a vymítání využívá i zcela nefantastických triků – vydírání, výhrůžek, podplácení a překrucování reality. Kvůli častým odkazům na předchozí události je přitom určen čtenářům obeznámeným s prvním dílem. Ti budou za svou věrnost sérii odměněni příběhově sevřeným vyprávěním o krásných a předčasně dospělých mladých lidech, kteří se s ničím moc nes… nepatlají, a o zvrácenosti světa, ve kterém žijeme (nebo bychom žít mohli).