Ocenění

Bojuj zlem proti zlu (recenze)

Autor Sabina Dudová | Aktuality | Pátek 3 Březen 2017 11.15

Dříve tak zoufale populárním upírům už dávno odzvonilo. A přestože se od nich ghúlové ve své podstatě příliš neliší – i oni si kvůli přežití musí z lidí tu a tam uždíbnout nějaký ten kousek – probojovali se do japonského komiksového mainstreamu milovaného po celém světě v silně hororové podobě, o jaké si nějaké Stmívání (nebo jeho japonská originální verze Vampire Knight) mohlo nechat jen zdát. Ghúlové jsou krvelačné bestie bez emocí, které se krmí lidským masem. Alespoň takhle je Sui Išida v prvním svazku představil… Jenže kde je jim konec? Ve druhém svazku se totiž skoro zdá, že ghúlové jsou z těch monster, která se po Tokiu potulují, tím menším zlem, přestože se nově představeným postavám říká holubice, jsou to lidé a teoreticky vzato kopou za spravedlnost.

Tokijsky-ghul-2

Ken Kaneki se snaží najít vhodný kompromis mezi svým lidským a ghúlím já, ale zatím se mu to příliš nedaří. Pracuje v kavárně Anteiku, útočišti ghúlů z 20. okrsku, a zvyká si na nové lidi ve svém okolí i odlišnosti, kterým se musí přizpůsobit. Do jeho zaškolování do nového života se navíc připletou oficiální složky, které mají za úkol ghúly beze zbytku vyhladit. V prvním i druhém svazku nastaly kratičké chvíle, kdy to už už vypadalo, že se v Kanekim probouzí síla a rysy vlastní hlavním postavám podobně laděných příběhů. Zatím je to ale vždy jen záblesk a příslib, čeho že se čtenáři jednou (snad brzy) dočkají. Prozatím si budou muset vystačit s děsivou maskou, kterou dostane, aby se mohl skrývat před nově nastalou hrozbou.

Kdo jsou tedy ti špatní?

Tokijský ghúl se odehrává ve světě, který s ghúly počítá. Jejich přítomnost není hlídaným státním tajemstvím a společnost o jejich útocích čte i v novinách, což je poměrně vítaná změna oproti příběhům s podobnými monstry, která se nějakým způsobem živí na lidech. Proto také existují i speciální zákony posvěcující jejich bezprostřední likvidaci – osoby identifikované podle rudých očí či drápů totiž žádné zákony nechrání. V jejich mezích operují speciálně vycvičení policejní inspektoři, kteří vyhledávají ghúly a bez ohledu na jejich dobré či špatné chování je zabíjejí.

Do této chvíle měl čtenář možnost nahlížet na Išidovo univerzum jen ze dvou stran, přičemž Kaneki Ken je do jisté míry představuje obě. Z pohledu obyčejných lidí a z pohledu ghúlů – s tím, že někteří nemilosrdně loví a jiní se pokouší žít s lidmi v harmonii a neubližovat jim (nyní Sui Išida navíc odhalil, jakým způsobem si mírumilovní ghúlové obstarávají potravu, aniž by museli někoho zabít). Tendence ukázat, že ghúlové mají i humánní stránku, přestože jsou popisováni jako bytosti, které se lidskému chování musí učit, jsou zde velmi silné. Ať už kvůli vyvolání sympatií s hlavními postavami z kavárny Anteiku (což je trochu škoda, proč si konečně neužít pořádné bestie v hlavních rolích?), nebo kvůli ukázání různorodosti těchto tvorů, ovšem jedna věc je nyní jistá – ghúlové zdaleka nejsou jedinými antagonisty série.

Zatím představení inspektoři totiž nejsou jen nějací policajti ze školy. Nejen, že pro smrtící ránu nejdou daleko, jejich výrazy jasně naznačují, jak moc si to užívají. Jsou rychlí, trénovaní a chladnokrevnými průpovídkami dávají najevo neotřesitelnou víru ve své poslání. Sui Išida se zcela evidentně vyžívá v kreslení tváří šílenců, maniaků a patologických případů. A jde mu to tak dobře, že někdy jsou tito inspektoři i děsivější než samotní lidožraví ghúlové. Po výtvarné stránce zkrátka horor jak má být – i s úžasně rychlými změnami scén z hlediska jejích atmosféry. Nyní si ale musí čtenář zvolit, komu fandit. Išida mu srdceryvnými (a bohužel na hranici klišé balancujícími) událostmi z druhého svazku sice napovídá, to ale nic nemění na tom, že vykreslení celé problematiky zdaleka není černobílé a v tuto chvíli se lze přiklonit s čistým svědomím na jakoukoli stranu. Nezbývá, než čekat, jak se příběh bude dál vyvíjet.

Sui Išida: Tokijský Ghúl 2

brožovaná, překlad Anna Křivánková, obálka Sui Išida, 210 stran, 199 Kč

Související články:

Rande s holkou nikdy nedopadlo hůř (recenze)

crew-logo

108 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.