Ocenění

Třicet let neznámé filmové fantastiky, díl desátý

Autor Michaela Buriánková | Aktuality | Středa 2 Listopad 2011 9.00

Když nejslavnější japonská příšerka Godzilla oslavila před časem padesáté narozeniny, byla to neobyčejná příležitost pro oslavu půl století natáčení tzv. kaiju filmů. Japonské Studio Magara přišlo se slavnostním dortem v podobě nezávislého „kraťasu“ o zabijáckém monstru z Marsu a jen o rok později se prvky žánru objevily v celkem úspěšném snímku z Jižní Koreje The Host. Kaiju (původně v japonštině znamená divné nebo neznámé monstrum) je obecné označení pro filmy, ve kterých jde především o obrovitá, podivná, masožravá (a latexová) zvířata. V klasickém pojetí samozřejmě způsobují masovou paniku a vyhlazení celých měst, ale v pozdějších sériích se někteří z nich postaví na tu „správnou“ stranu, a místo vraždění jednohubkových Japonců brání jejich zemi před novými vetřelci.

Negadon: The Monster from Mars (2005)

V roce 2025 lidé bez problémů vysílají expedice k Marsu. Jedna z nich objeví velkou strukturu, která připomíná kámen, a pokusí se ji dopravit zpátky na Zem. Co se však nestane – kosmická loď ze záhadných důvodů exploduje a havaruje přímo v Tokyu. Ztráty na životech jsou již tak obrovské, ale situace se ještě zhorší, když se z místa dopadu vynoří neznámá mimozemská forma vybavená zničujícími zbraněmi a vydá se na potulku po zbytku města.

Plně počítačově animovaný film je jedním z mála soudobých počinů, které se vracejí ke starým sériím o Godzille, Gameře a dalších obludách. Autoři se snaží navázat na ducha snímků z 50. a 60. let minulého století, a to jak vizuální stránkou, tak jasným a stručným obsahem. Na časově omezené ploše (kolem 25 minut) režisér Jun Awazu použil dějové prostředky, které bychom mohli nazvat minimalistickými. Daří se mu v několika větách vystihnout jasně vztahy mezi protagonisty příběhu a dokazuje, jak často je zbytečné zaplácnout film desítkami vět, když diváci zavedené vzorce znají a hned se zorientují. Snímek je dovednou kombinací klasických témat, ale je třeba u něj počítat s tím, že ztratil něco z kouzla nedokonalosti, „špíny“ a nadsázky starých předloh a může se zdát až příliš nablýskaný. Stejně tak je ale možné, že ukazuje budoucí cestu, kterou by se mohly kaiju filmy, jejichž produkce v poslední době stagnuje, vydat.

The Host (Mutant) (2006)

Jak chytré je vylévat toxické chemikálie do odpadu? Když se jeden obstarožní a zatvrzelý vědec na americké základně v Jižní Koreji rozhodne ze směšného důvodu zamořit místní řeku, jeho posedlost zaviní, že se o pár let později z vody vynoří zmutovaná potvora, která má opravdu velký hlad. Příhodné, že je zrovna na břehu řeky ideální místo k piknikům, a tak se odsud může rozehrát příběh, který zúročuje tradici asijských filmů o gigantických potvorách, ale zároveň k ní zaujímá poměrně svérázný přístup.

Ten se projevuje třeba v promíchání žánrů tak, jak to umí snad jen asijské filmy: akce je přiměřeně okořeněna humorem, který nijak nesnižuje napětí filmu, ale eskaluje jen ve vybraných momentech. Místy horor, místy akční bitka, místy komedie (ironicky naladěné diváky navíc potěší rýpavé narážky na americký přístup k řešení problémů) a nechybí ani rodinné drama. Ztráta nejmladšího člena rodiny stmelí v dramatických zákrutách rozpolcené sourozence. Pevné pouto sice nic nezmění na tom, že jeden je budižkničemu, druhý frustrovaný nezaměstnaný mladík po vysoké škole a že jejich sestra právě kvůli vlastní chybě prohrála souboj o zlatou medaili na mistrovství v lukostřelbě, ale jak to bývá, až v kritické situaci najdou svoji sílu a jednotu. Kang-ho Song v hlavní roli hodně pomalého trouby, diametrálně odlišné od jeho známých postav, například kněze v upírské Žízni, a v době premiéry čtrnáctiletá Ah-sung Ko jako jeho dcera jsou hlavními hvězdami filmu.

 

 

105 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.