Ocenění

Tváře překladu 12: DOMINIKA KŘESŤANOVÁ

Autor | Aktuality | Pondělí 2 Září 2019 10.35

Tváře překladu aneb Rozhovory s překladateli je zajímavý cyklus článků, jenž se po úspěšném prvním kole znovu vrací na web XB-1 a bude se zde opět objevovat každých čtrnáct dnů. Jako dvanáctá nám rozhovor poskytla Dominika Křesťanová (nar. 1966), která vystudovala moderní filologii, obor angličtina-norština a překládá především irskou, anglickou a americkou beletrii. V minulosti pracovala též v redakci Readers‘ Digest a jako učitelka anglického jazyka na střední škole. Její překladatelské dílo je obsáhlé a do fantastického žánru zavítala například Peakovým Gormenghastem, Pullmanovou trilogií Jeho temné esence či obsáhlými romány Střet králů a Tanec s draky, které patří mezi nové překlady celosvětově oblíbené Písně ledu a ohně od George R. R. Martina.

012-Tvare-Dominika-Krestanova-01

Co bylo tím podnětem, který vás vedl k tomu převádět literaturu do češtiny?

Po pravdě řečeno, o žádném jednoznačném podnětu nevím. Prostě jsem jako dítě ráda četla, což byla skvělá průprava pro práci s jazykem, a abych se jím mohla zabývat i dál, šla jsem studovat anglistiku a nordistiku. Pak jsem ještě na škole měla dvě děti, a protože jsem studovala v příznivém souběhu se sametovou revolucí, kdy najednou nastal hlad po každém, kdo měl jakés takés předpoklady a byl ochotný zkusit to s překládáním, byla to celkem jednoznačná volba. Na mateřské jsem se rozhodně nenudila a i pak bylo fajn nestresovat se se zaměstnáním, když třeba děti stůňou. Dost rychle jsem se pak dostala od filmů pro dabing přes časopisy ke knížkám, a to mě asi baví pořád.

Jak se překladatel může vyhnout stresu, když děti stůňou? Míváte na překlad vždy dost času? A jak vlastně vypadá vaše pracoviště? Máte doma svůj kout, nebo chodíte překládat někam jinam?

Nevyhne, to je jasné. Ale naučí se bleskově přepínat do pracovního modu. Dneska mám času objektivně víc, ale přimět se k soustředění na práci vyžaduje mnohem víc kafí a umytých koupelen. S čímž souvisí odpověď na další otázku. Od nakladatele mívám někdy času víc než dost, ale jakmile je termín v nedohlednu, je najednou spousta věcí důležitějších. Vlastně mi vyhovuje pracovat pod tlakem, ideálně po večerech a nocích. A ano, mám doma dokonce vlastní komůrku.

Prozradíte nám, na čem právě pracujete?

Mám na stole volné pokračování knížky Dárce od Lois Lowryové, což je něco jako Orwell pro děti. Tahle se jmenuje Posel v temném lese a rozvíjí osudy některých postav z předchozích dílů. A hlavně se těším na podzim, kdy by měl vyjít druhý díl Knihy Prachu od Philipa Pullmana.

Už víte, jak se druhý díl Knihy Prachu bude česky jmenovat? A mám to chápat tak, že překládat začnete, teprve až vyjde v originále, nebo jste text dostala s předstihem?

Nevím. Nevím ještě nic, kromě toho, co zatím pustil Pullmanův vydavatel, a nevybavuju si, jestli byla o The Secret Commonwealth (jak zní titul v angličtině) zmínka v prvním dílu, ani jak jsem ji případně překládala. Obecně řečeno, stalo se mi už, že jsem překládala z pracovní, nevydané verze, a je to zkušenost, kterou bych nerada opakovala. Rozhodně si radši počkám na opravdovou papírovou knihu.

Často se mluví o tom, že překládání literatury je v mnoha ohledech náročné, a honoráře přitom nebývají vysoké. Dokážete se překládáním uživit?

Letos mám po třiceti letech překládání při pohledu na výpis z účtu poprvé dojem, že je to vlastně lukrativní záliba. Což je ovšem dáno tím, že se mi sešlo několik reedic plus doplatky za tlustoknihy, na kterých jsem dělala vloni. Jinak je to opravdu tak trochu charita. Já mám výhodu bydlení v domě po rodičích, takže nemusíme řešit nájem, ale i tak bych to bez redigování (což je charita na druhou) těžko zvládala.

012-Tvare-Dominika-Krestanova-02

Motivační pomůcky k překladu knihy o 72 kapitolách…

Překladatelé se redigování věnují poměrně často. Zkusila byste vysvětlit, proč to dělají, když po finanční stránce se to zjevně nevyplatí?

Zatímco literární překlady jsou zlatá žíla? Těžko říct, možná to nějak souvisí s tou naší umanutostí psaným slovem. Je v tom trocha zvědavosti – na autora, na řešení kolegy překladatele, to všechno může být inspirativní, když je překlad dobrý. A hlavně je to práce, která netrvá měsíce, v překlenovacích obdobích mezi zálohami přijdou „rychlé peníze“ celkem vhod.

Jak dlouho obvykle čekáte na honorář za překlad? Posílají vám nakladatelé zálohy, nebo musíte nejprve odevzdat celý text?

U knih běžného rozsahu (do 300 stran, řekněme) dostávám obvyklých 50 procent po odevzdání, zbytek po vydání. U delších opusů se s nakladatelem většinou dohodneme na průběžných zálohách. Nicméně pracuju v téhle branži už hodně dlouho a mám asi relativně výhodnou pozici při vyjednávání podmínek.

Překladatelé při práci řeší nejrozmanitější problémy, obzvlášť při překládání fantastiky. V čem spočíval poslední zajímavý oříšek, se kterým jste se potýkala?

V poslední době pro mě byla nejzajímavější spolupráce se dvěma kolegy při překládání Písně ledu a ohně, člověk má málokdy příležitost probírat i ty nejmenší detaily s někým jiným než s redaktorem (s redaktorem navíc v tom lepším případě). Jinak mi nejvíc utkvěla v paměti Podivuhodná výprava z pokoje až na kraj světa od Nortona Justera, což není fantasy, ale knížka založená na slovních hříčkách, a navíc vycházela s originálními ilustracemi, takže se spousta řešení nedala použít – například Watchdog prostě byl pes s hodinkami místo břicha.

Mohla byste prosím čtenářům objasnit, co přesně obnášel ten týmový překlad G. R. R. Martina? Kdo všechno se na něm nějakým způsobem podílel a kdo měl rozhodující slovo?

Na překladu pěti knih Písně ledu a ohně jsme s Michalou Markovou a Petrem Kotrlem pracovali tři, spolu se dvěma redaktorkami, poradci z řad fanoušků a odbornými poradci. Hlavní podíl na ustanovení základních pravidel pro překlad a transkripci jmen a místních názvů měla Míša Marková s redaktorkou Soňou Benediktovou, které ve Hře o trůny zavedly ono tolik diskutované přechylování a další změny oproti původnímu překladu Hany Březákové. Další jednotlivosti jsme pak probírali všichni společně. Velký díl práce odvedla taky znalkyně Martinova světa Gabriela Bláhová, která po nás všechny překlady přečetla a vysvětlila nám např. rodové vztahy, upřesnila pohlaví draků/dračic a tak podobně.

Stalo se někdy, že jste kvůli kolegům musela použít řešení, které se vám nelíbilo, nebo se vždycky našly dost přesvědčivé argumenty, abyste dospěli ke shodě?

Pár drobností by se asi našlo, jednalo se o případy, kdy se nějaká konkrétní reálie z mé knihy řešila už v předcházejícím dílu. Vybavuju si jen vyložené drobnosti, jako název žoldácké družiny Vrány bouře, kterou bych radši viděla jako Bouřné vrány, nebo Daenerysini „osvobození“, pro které jsem měla historicky osvědčenější termín „propuštěnci“, ale tam nešlo o vyloženou neshodu, spíš jsem se svým řešením přišla až s křížkem po funuse, potažmo po vydání dílu s řešením jiného překladatele. A jak říkám, byly to maličkosti, v drtivé většině případů jsem dospěli ke konsensu.

Krestanova-knihy

Vraťme se ještě k Podivuhodné výpravě z pokoje až na kraj světa. Jak jste řešila situace, kdy překlad znesnadňovala doprovodná ilustrace? Musela jste někdy na nějakou slovní hříčku úplně rezignovat? Vynahradila jste to pak autorovi jinde?

V některých případech mi nezbylo než smysl trochu posunout a pohrát si s jinými slovy. Například hned první postava, kterou hlavní hrdina Milo na cestě potká, je Whether man (whether – zdali, jestli), což se vyslovuje stejně jako Weather man (člověk, co předpovídá počasí). Takže v češtině se namísto o počasí dohadují o tom, zdali je onen mužík z dáli. Podobně ostrov Conclusion, na který nedobrovolně skočíte, když plácnete nějakou bezmyšlenkovitost (jump to conclusion), se česky jmenuje trochu kostrbatě Ostrov překotných závěrů a člověk se na něj překotí. Je to řešení, ze kterého nejsem dvakrát nadšená, ale protože posouvá děj, úplně vypustit se ta hříčka nedala.

Pokud byste dostala možnost přeložit si jakoukoli knihu, která by to byla?

Na tohle jsem trochu opatrná, kdysi jsem takhle doporučila nakladateli Gormenghast od Mervyna Peaka a přiznejme si, z hlediska prodeje to nebyl vyloženě bestseller.  Jeden sen sice mám, ale radši si ho nechám pro sebe.

Volbu Gormenghastu velice chválím a překlad mě opravdu uchvátil. Mimo jiné se mi líbil převod jmen všech těch zvláštních postaviček. Mohla byste prosím prozradit, podle jakého klíče jste v jejich případě postupovala?

V Gormenghastu má většina postav tak či onak významová, „mluvící“ jména, někdy charakterizující přímo (Groan – Žal), někdy spíš náznakově nebo zvukomalbou (Dr. Prunesquallor – Šmidrkal). V tomhle případě jsem hledala jméno, které by evokovalo určitou představu, spíš než převod významu (například bičování ve jménu Flay jsem vnímala vzhledem k povaze postavy jako jistou askezi, sebemrskačství, představila jsem si strohou, povinnostem oddanou postavu, a k tomu mi krásně seděla kombinace ostrého a úsečného „Kříst“). Možných řešení jsou desítky a neexistuje nejlepší.

Související články:

Tváře překladu 01: JAKUB NĚMEČEK

Tváře překladu 02: PETR KOTRLE

Tváře překladu 03: DANA KREJČOVÁ

Tváře překladu 04: LUCIE BREGANTOVÁ

Tváře překladu 05: ANNA KŘIVÁNKOVÁ

Tváře překladu 06: MILAN ŽÁČEK

Tváře překladu 07: KONSTANTIN ŠINDELÁŘ

Tváře překladu 08: JITKA JINDŘIŠKOVÁ

Tváře překladu 09: PAVEL BAKIČ

Tváře překladu 10: VERONIKA VOLHEJNOVÁ

Tváře překladu 11: MILAN POHL

S Romanem Tilcerem nejen o překladu…

tvare-prekladu-logo

1 222 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.