Tváře překladu aneb Rozhovory s překladateli je zajímavý cyklus článků, jenž se po úspěšném prvním kole znovu vrací na web XB-1 a bude se zde opět objevovat každých čtrnáct dnů. Jako třináctý nám rozhovor poskytl Robert Tschorn. Narodil roku 1974 v Praze, dnes žije na jejím okraji a v Teplé. Během studia angličtiny a lingvistiky na FF UK navštěvoval překladatelské semináře Martina Hilského, Františka Fröhlicha a Zdeňka Hrona. Začínal překlady fantastiky, především pro časopis Ikarie či nakladatelství Laser a Triton, jmenujme třeba romány Philipa K. Dicka, … o psu nemluvě Connie Willisové nebo Nežádoucí efekt Christophera M. Priesta. Pro nakladatelství Argo přeložil tři knihy Irvina Welshe, Konzumárium Davida Cronenberga a jiné drsárny. S manželkou se stará o pět dětí, dvě zahrady, sousedova psa a toulavého kocoura.

Robert Tschorn v reklamě na auto…

Co bylo tím podnětem, který vás vedl k tomu převádět literaturu do češtiny?

Odmalička mi říkali, že mám hlavu na jazyky, že půjdu pracovat do zahraničního obchodu (kdo je mladší a neví, o co šlo, ať si přečte třeba něco o mládí Babišově). Jenže já byl knihomol, do zahraničního obchodu se mi nechtělo. A pak, někdy kolem revoluce, jsem krátce chodil s nejmladší odnoží jednoho slavného překladatelského klanu, a v domácnosti jsem viděl, jakou úctu prokazují její nepřekládající příslušníci těm překládajícím. Všichni čtyři překladatelé měli své slonovinové věže vyložené knihami, kolem nichž děti chodily po špičkách. Tak jsem chtěl žít! No, dneska sice překládám, ale děti mi lezou po klávesnici.

K fantastice jsem se dostal asi ve třinácti, v místní knihovně měli dobré, dnes už klasické antologie, a největší zjevení byl pochopitelně Pán prstenů, kterého bolševik nedovolil vydat, ale já se dostal k samizdatu s ilustracemi Hany Vaškové (ty se nekopírovaly, každý opis překladu Stanislavy Pošustové ilustrovala nanovo).

Prozradíte nám, na čem právě pracujete?

Ano. Překládám Cryptonomicon Neila Stephensona, a chystal jsem se na to dlouho. Když jsem ho před lety četl poprvé, řekl jsem si, že takhle má vypadat současný dobrodružný román – je tam všechno, co může hochy zajímat, počítače, šifry, ponorky, mariňáci, matematici, plus témata blízká mně osobně: varhany, letadla, druhá světová. Další vrstvu potěšení skýtá hyperbolický jazyk; Stephenson je výborný stylista a v té době (Snow Crash, Cryptonomicon, Baroque Cycle) hýřil takovou bravurou, až chvílemi působí samoúčelně. Při druhém třetím čtení se tenhle dojem vytrácí. Román má navíc čtyři propletené dějové linie, z nichž každá si drží vlastní charakter ve volbě jazykových rovin a výrazových prostředků. Bohužel jsem tenhle objev nemohl doporučit svým kamarádům, kteří by z něj byli nadšení stejně jako já, protože nemají anglicky dost načteno. Při překládání myslím na ně.

Podařilo se vám k vydání Cryptonomiconu přesvědčit nakladatele, nebo s tím nápadem přišel sám? Kniha už česky vyšla v roce 2006 jako Kryptonomikon, překládala ji tehdy Dana Krejčová. Cítil jste potřebu udělat to po svém, nebo jde spíš o otázku licencí?

Před rokem se u nás doma stavil Staso Juhaňák z Tritonu, toho jsem přesvědčil. A on Argo, aby do toho šlo s ním. Do šuplíku bych takový špalek nepřekládal.

Přísně vzato tato kniha česky v roce 2006 nevyšla, protože Talpress vydal cosi se stejným názvem jako Stephensonův román, ale s jiným obsahem. Překladatelka se v tomto případě s autorem minula, a výsledek je nasnadě. Z těch tří děl, co jmenuji výše, nepohořel v češtině jen Sníh. Kdyby byl tehdy Talpress odvedl pořádnou práci, měl bych co nadělovat kamarádům pod stromeček a vlastní překlad bych pustil z hlavy. Takže ano, cítil jsem potřebu.

I v posledních letech, natož dřív, jsem překládal knihy, které jsem si nevybral sám a nesedly mi. Vím, že moje práce na nich není dost dobrá – nespěchal jsem, neflákal jsem to, přesto překlad drhne, protože jsme si s autorem, častěji s autorkou, nesedli. Buďto chápu, čeho chce spisovatel docílit a proč volí literární prostředky, které volí (a já je musím adekvátně převést). Nebo nechápu a nemám překládat, ale to vím až dnes.

Na okraj: v obavách, že Cryptonomicon nestihnu dodat v termínu daném licencí, jsem se obrátil na několik překladatelů, zda by do toho nešli se mnou. Nešli, ale snad to dokážu. Tím víc obdivuji Petra Kotrleho, že se pustil sám do Barokního cyklu; pro mě by to bylo šílenství.

Často se mluví o tom, že překládání literatury je v mnoha ohledech náročné, a honoráře přitom nebývají vysoké. Dokážete se překládáním uživit?

Nedokážu. Dělám to ve volném čase, který mi nechají děti. Nárazově modelkuju v reklamě, denní sazba je nesrovnatelná.

… a v reklamě na kávu.

Když si občas odskočíte k reklamě, nebudete asi takový ten typický introvertní poustevník, že? Nebo to berete jako nutné zlo? Chtěl byste něco vzkázat překladatelům a čtenářům, kteří nevytáhnou nos z knihy a paty z domu?

Chtěl bych jim vzkázat, ať si toho váží. Nevytáhnout nos z knihy je můj sen. Ale paty z domu vytáhnu rád, miluju hory a všechno, co jezdí na vítr. Reklamy jsou nutné zlo, s důrazem na slovo zlo. Nejsem introvert, ovšem radši se blýskám směšnými hlubokomyslnými přednáškami než tělem. Mám blízko k divadlu, ale hrát už mě neláká. S divadly spolupracuji v rámci svého oboru, překládám učebnice pro Divadelní ústav, pro Národní divadlo písňové texty, pro americké turné Minoru jsem do angličtiny převedl veršovanou hru Jana Jirků.

Pokud byste dostal možnost přeložit si jakoukoli knihu, která by to byla?

Kterákoli ze Swanwickových Draků. Nebo všechny tři. Swanwick nenapíše slovo navíc, naopak nechává nedořečeno; další příklad autora, který si svého nástroje váží a nedevalvuje ho vatou. Podobně jako Stephenson pracuje s ironií, náznaky, elipsami, na druhou stranu je mu cizí přehánění. A nejde jen o to, jak píše, ale co! Neznám lepší fantasy. Jenže je to fantasy pro dospělé, prodalo by se pár výtisků. Doufám, že statečný nakladatel, který na tenhle prodělečný podnik předběžně kývl, nakonec necouvne.

Když se snažíte u nakladatele prosadit titul, který by si podle vás zasloužil převod do češtiny, přeložíte třeba kus na ukázku, nebo stačí argumentovat úspěchem knihy v zahraničí?

Vlastně ani jedno. Nakladatel, s nímž se známe desítky let, přesvědčovat nepotřebuje. A není-li mi tak blízký, jdu za odpovědným redaktorem, ten si knihu přečte, pokud ji ještě nezná, a nakladatel jeho rozhodnutí posvětí.

Překladatelé při práci řeší nejrozmanitější problémy, obzvlášť při překládání fantastiky. V čem spočíval poslední zajímavý oříšek, se kterým jste se potýkal?

Nejslabším místem Stephensonova humoru je vášeň pro legrační akronymy. Kniha The Rise and Fall of D.O.D.O. (v překladu Richarda Podaného jako Vzestup a pád agentury DODO – pozn. red.) na nich stojí, a nijak jí to nepřidává. Kdo jednou četl Cryptonomicon, už nedostane z hlavy, že INRI znamená Initiate Nail Removal Immediately – to je zrovna velmi vtipný příklad. Posledních patnáct let mi při pohledu na krucifix s figurou vždycky cuká v koutku. A patnáct let si říkám, že na tomhle se zaseknu. Na jaře jsem mluvil s Viktorem Janišem, a když se dozvěděl, co překládám, hned s potutelným úsměvem vypálil: „Jak řešíš INRI?“ No a nakonec to taková štrapáce nebyla, mnohá jiná místa (a jiné akronymy) mi dala zabrat víc.

Obecně si myslím, že fantastika s sebou nese specifické problémy, nikoli více „oříšků“. Každou větu dobrého autora lze považovat za oříšek a tak k ní přistupovat, protože v každé je schované nějaké malé kouzlo.

Robertova překladová „reprezentativní osmina“.

Mohl byste jmenovat nějaké specifické problémy, vyvstávající při překládání fantastiky?

Už to, že se začasté odehrává ve světě, který není ten náš známý. Musím se do něj vžít, uvažovat o tom, jak uvažují jeho obyvatelé, vést si poznámky místopisné, genealogické… A pochopitelně řešit, jakými jazyky se v tom světě mluví, vynalézavě a přirozeně překládat jména, není-li to svět anglofonní.

Nedávno jste překládal Smyčku, obrazové album Simona Stålenhaga. Říkám si, to muselo být za odměnu. Nebo to byl spíš ten případ, kdy kniha skončí, sotva překladatel patřičně nasaje autorův styl? A netáhne vás to teď třeba ke komiksu?

Smyčku jsme překládali s manželkou. Já dostal anglickou verzi, a sekundární překlad s sebou vždycky nese zvýšené riziko odklonu od originálu. Petra mi překlad sčetla s původní švédskou verzí a vyřešila za mě spoustu míst, která byla v angličtině kostrbatá a já nevěděl, kterým směrem je uhladit. Argo to mělo zadat rovnou jí, já švédsky neumím.

No a ke komiksu mě to rozhodně táhne. Richard Klíčník pro mě něco schovává, ale je to právě ten případ, kdy s autorem nejsem na jedné vlně, takže tuhle příležitost si asi nechám ujít.

V roce 2017 vyšla v jednom svazku trilogie Davida Eddingse Elénium, která u nás původně vycházela u Classicu v převodu jiných překladatelů a později u Tritonu ve vašem překladu. Četl jste první český překlad a snažil se z něj něco zachovat? A když došlo na souborné vydání, vracel jste se ke svému více než deset let starému překladu a měnil na něm něco?

První český překlad jsem nečetl – z textu na mě nejukla žádná originální terminologie, kterou bych se z ohledu k fanouškům měl snažit zachovat, a proto se seznámit se stávajícím překladatelským řešením. Iniciativa vzešla od nakladatele; nevím, jestli mu starší překlad připadal nepoužitelný, nebo se jen nedostal k právům.

Ke kontrole pro vydání v roce 2017 mi Triton bohužel dodal obtah osm dní předtím, než měl jít do tisku, a já zrovna  doháněl jinou práci. Ten text jistě potřeboval revizi, ale v tomto případě jsem už nemohl nic dělat. Dodnes je mi to líto.

Máte na kontě jak klasiku fantasy (například knihy Fritze Leibera či Roberta E. Howarda), tak science fiction (zmiňme třeba Philipa K. Dicka). Můžete říct, který žánr je vám milejší a proč, nebo vám vyhovuje spíše fantastika, která mezi nimi ještě tolik nerozlišovala a často je mísila i s hororem, jako třeba za časů Roberta E. Howarda?

Nejde o žánr, jde o psaní. Ve sci-fi i fantasy přežije pár dekád tak jedna knížka ze sta, ostatně podobně jako v mainstreamu. Žánr řeší má dcera-knihomol; když v tom není drak nebo čarodějka, není to ono. Díky tomu se můžu na děti obracet o radu: není tohle mimo mísu? Není tam narážka na něco, co fotrům unikne? Ačkoli mám pro fantastiku slabost, je spíše nostalgického rázu. V současném dění se lépe orientují potomci.

Jedenáctiletý syn je další studnice; tuhle přišel s tím, že našel chybu v překladu (bohužel ne v mém). „Ron řekne: ‚Viděli jsme Uran,‘ a směje se, protože se něčím sjel.“ Na to já: „No a co je na tom vtipnýho?“ „Anglicky je přece Uran Uranus, a na internetu se Your píše UR. We saw your anus, ha ha ha.“ Takže Rowlingová je mentálně mladší než já i její překladatel, protože jsme nepochopili.

Co byste z pozice zkušeného překladatele doporučil začínajícím kolegům? Nemám teď na mysli účast v soutěžích a podobně, spíš na co si dát pozor, čeho se vyvarovat.

Jako redaktor se s překlady začátečníků setkávám často, takže běžné problémy znám – stále se opakují. A lékem skoro na všechny je větší pečlivost. V krásné literatuře (pominu-li okrajové případy jako zbytnělé fantasy série) nemá žádná věta jen první sdělovací význam; nese rytmus, melodii; volba slov určuje kadenci, zabarvení, jakákoli nepravidelnost třeba ve volbě lexikální roviny nebo v slovosledu ukazuje na záměr nikoli primárně popisný, tehdy si musím v češtině pohlídat aktuální členění větné, být na pozoru před ironií, prostě pátrat, co tím chtěl autor naznačit nebo zdůraznit. Literární dílo není dokumentární popis děje, ale symfonie v próze, kde má nakonec každá slabika v kontextu svůj smysl. A začínající překladatel je často prostě příliš rychlý. Tady velmi pomůže důkladná kolace a následná debata překladatele s redaktorem nad všemi chybami nebo kostrbatostmi – začátečník by měl tedy vyhledávat nakladatele, kteří jeho překladu takovou péči poskytnou: tím mu pomohou růst.

Za druhé si překladatel musí udržovat velmi slušnou češtinu. Hojně číst ty současné autory, kteří věnují pozornost jazyku, a vyhýbat se překladům kromě opravdu hvězdných, z nichž se může něčemu přiučit – z těch druhořadých se naučí leda překladatelštině.

Související články:

Tváře překladu 01: JAKUB NĚMEČEK

Tváře překladu 02: PETR KOTRLE

Tváře překladu 03: DANA KREJČOVÁ

Tváře překladu 04: LUCIE BREGANTOVÁ

Tváře překladu 05: ANNA KŘIVÁNKOVÁ

Tváře překladu 06: MILAN ŽÁČEK

Tváře překladu 07: KONSTANTIN ŠINDELÁŘ

Tváře překladu 08: JITKA JINDŘIŠKOVÁ

Tváře překladu 09: PAVEL BAKIČ

Tváře překladu 10: VERONIKA VOLHEJNOVÁ

Tváře překladu 11: MILAN POHL

Tváře překladu 12: DOMINIKA KŘESŤANOVÁ

Tváře překladu 13: MARIE VOSLÁŘOVÁ

♦

S Romanem Tilcerem nejen o překladu…