Ocenění

Tváře překladu 17: STANISLAV KOMÁREK

Autor | Aktuality | Pondělí 11 Listopad 2019 22.00

Tváře překladu aneb Rozhovory s překladateli je zajímavý cyklus článků, jenž se po úspěšném prvním kole znovu vrací na web XB-1 a objevuje se u nás opět každých čtrnáct dnů. Jako sedmnáctý nám rozhovor poskytl Stanislav Komárek (*1960), který se k překladům dostal nejprve amatérsky ve fanzinech a posléze i profesionálně. Původním vzděláním je technik a polštinu, z níž překládá, nikdy nestudoval, ale slýchal ji už od dětství v česko-polském jazykovém prostředí na rodném Těšínsku. Známý je zejména díky překladům povídek a románů Andrzeje Sapkowského, ale protože tvrdí, že poznávat nuance a specifika jazyka se daří na různorodých tématech, nedrží se výhradně SF a přeložil i publikaci z oboru historie architektury, folkloristiky nebo třeba knihu o léčivých bylinách. Je ženatý a má dvě odrostlé děti. S manželkou Janou, ilustrátorkou mj. Sapkowského knížek, se ve volném čase toulá po tuzemských i zahraničních horách.

Tvare-Komarek-01

Co bylo tím podnětem, který Vás vedl k tomu převádět literaturu do češtiny?

Ve svém věku jsem už pamětníkem počátků českého, vlastně ještě československého fandomu, a jedním ze zakladatelů ostravského Klubu literární fantastiky. V těch dřevních dobách se u nás moc sci-fi obecně, a překladové zvláště, nevydávalo. Jelikož Polsko na tom v tomhle směru bylo líp a já coby rodák z Těšína polštinu ovládám, začal jsem z ní do klubového fanzinu překládat povídky tehdy většinou anglosaských autorů. Když se v devadesátých letech situace změnila a kamarád z klubu Jirka Pilch si založil nakladatelství, začal jsem překládat zpočátku pro něho. Zaměřil se především na polskou sci-fi a právě tehdy jsme spolu pro české čtenáře objevili Andrzeje Sapkowského – zřejmě nejvěhlasnějšího polského autora žánru. Jirka se stal jeho českým vydavatelem a já, jak je zhusta opakováno, jeho „dvorním“ překladatelem. Postupně jsem začal překládat i další spisovatele pro další nakladatelství.

Prozradíte nám, na čem právě pracujete?

Dokončil jsem další z retro detektivek Marka Krajewského Charónova čísla a pustil jsem se do nové knížky z fantasy série o Jakubu Vandrovcovi od Andrzeje Pilipiuka.

Jakuba Vandrovce jste převzal po zesnulém Pavlu Weigelovi – ten přeložil prvních sedm knih. Zkusil byste popsat, co to pro překladatele znamená? Cítil jste například závazek držet se co nejvěrněji původního stylu, nebo to šlo přirozeně a hladce?

Pochopitelně jsme s Pavlem překládali každý trochu jinak, používali jsme jiné slovní obraty atd., ale držet se původního stylu znamená přizpůsobit se především autorovi. Já jsem v tomto případě jeho styl neviděl jako příliš komplikovaný. Jde o čtivé, zábavné, někdy až černohumorné vyprávění hovorovým jazykem, které se nevyhýbá vulgarismům a různým narážkám, jenom občas se v něm objevují odborné nebo technické termíny, které by člověk u věčně opilých vesnických křupanů nečekal.

Často se mluví o tom, že překládání literatury je v mnoha ohledech náročné, a honoráře přitom nebývají vysoké. Dokážete se překládáním uživit?

Asi odpovím podobně jako ostatní, kteří se už v téhle rubrice objevili. Honoráře jsou takové, jaké jsou, navíc nejde o pravidelný příjem, že bych vždycky čtrnáctého dostal výplatu. Kromě toho jsem limitován také dlouhodobými problémy se zrakem. Takže překládání je hlavně hobby, potom vítaný přivýdělek, ale hlavní pracovní poměr určitě ne.

Když je pro vás překládání především koníčkem, kolik času mu tak týdně věnujete? Nebo kdybych to převedl na otázku, kterou slýchají všichni překladatelé – jak dlouho vám trvá převést do češtinu jednu knihu?

Jak jistě vědí i jiní překladatelé, někdy není co na práci a jindy se sejdou třeba dvě zakázky najednou. V takovém případě se snažím podle situace buď zvládnout v nějakém rozumném termínu obě – a to je pak fofr –, nebo nezbývá, než některou odmítnout – ale to se mi stalo jen párkrát. Čas na přeložení knížky je individuální, záleží na počtu stránek, náročnosti – je-li to beletrie nebo odborný text, a jak jsem se už zmínil, taky na mém zraku. Ale dohodnutý termín jsem zatím vždycky stihl.

Tvare-Komarek-02

…a tady překlady vznikají.

Pokud byste dostal možnost přeložit si jakoukoli knihu, která by to byla?

Vyprávění Stanisława Lema by bylo čiré překladatelské potěšení, jenže jeho kompletní bibliografii už do češtiny přeložili jiní. Ze současných polských spisovatelů sci-fi by se mi líbilo zkusit prakticky cokoliv od Jacka Dukaje.

A zkoušíte své oblíbené autory někdy sám prosadit, nebo překládáte výhradně, co vám nabídne nakladatel?

Obojí. Druhá varianta je častější, ale bez toho slovíčka „výhradně“.

Překladatelé při práci řeší nejrozmanitější problémy, obzvlášť při překládání fantastiky. V čem spočíval poslední zajímavý oříšek, se kterým jste se potýkal?

Tak tohle se netýká fantastiky, i když třeba Sapkowského Husitská trilogie vyžadovala i po překladateli, aby se obeznámil s historií a hlavně středověkými reáliemi.

Přesto nejnáročnější pro mě bývá práce na studiích profesora Karla Daniela Kadłubce z Ostravské univerzity, který už od šedesátých let sbíral lidové vyprávěnky a písničky z pohraničí na Těšínsku a teď je postupně vydává knižně. Jedná se o místní goralské nářečí dílem polské, dílem české a ovlivněné i slovenštinou a němčinou. Autor je navíc rozebírá z lingvistického, etnografického a folkloristického hlediska, a do značné míry se věnuje též historii regionu. Nebývá to oříšek, ale pořádný ořech, poněvadž ve všech zmíněných oborech jsem absolutní amatér – tedy teď už mírně poučený amatér.

Jak vnímáte situaci polské literatury na českém trhu? Řekl byste, že se jí daří?

Řekl bych, že polská literatura obecně není českým čtenářům neznámá. Od klasiků jako Sienkiewicz nebo Prus až po letošní nobelistku Olgu Tokarczukovou.

Pokud se jedná o sci-fi a fantasy, myslím, že se neztratí ani v záplavě angloamerické produkce, a mám dojem, že se jí u nás vydává víc než třeba žánrové literatury německé nebo francouzské. A čeští nakladatelé ji zaručeně nevydávají z nějakého sentimentu, ale proto, že má dost kvalitních a dobře prodejných autorů.

K těm dobře prodejným jistě patří i Andrzej Sapkowski. Promítl se úspěch Zaklínače i do vašich příjmů? Může překladatel takových bestsellerů počítat třeba s dodatečným zvýšením honoráře nebo s odměnou za nová vydání?

Konkrétně za reprinty Sapkowského knížek odměny dostávám. Ovšem s Jirkou Pilchem jsme měli nadstandardní vztahy, v podstatě jsme tehdy ani neřešili nějaké smlouvy, prostě jsme si plácli. Jsem rád, že i po Jirkově smrti přátelské vztahy s nakladatelstvím Leonardo a jeho šéfkou Lenkou Pilchovou přetrvaly a trvají dodnes.

V Zaklínači používáte množství přechodníků. Ty se přitom z češtiny už vytrácejí. Myslíte, že bychom je měli v překladech používat, abychom udržovali jazykovou kulturu a vzdělávali čtenáře, nebo je vnímáte čistě jako prostředek k navození historizující atmosféry?

V Sapkowského textech a v polštině vůbec se přechodníky vyskytují mnohem častěji než v češtině. Použil jsem je opravdu spíše jako archaizující prvek v historickém či pseudohistorickém ději. Tím ale rozhodně nechci tvrdit, že bychom se v knižním vyprávění měli přechodníkům za každou cenu vyhýbat. Je to jazykový prostředek, který, ačkoliv už není zcela běžný, patří do češtiny a obohacuje náš rodný jazyk.

Tvare-Komarek-03

Čtenáři, kteří znají Zaklínače v prvé řadě z anglickojazyčných komiksů a herních adaptací, se občas podivují, proč jste v českém překladu přejmenoval Triss Merigold na Triss Ranuncul a trubadúra Jaskiera na Marigolda. Mohl byste objasnit, co vás k tomu vedlo?

O tom jsem už hovořil na několika besedách. Jaskier je polsky pryskyřník. To v češtině nezní ani trochu poeticky. Zkusil jsem latinu i angličtinu a hledal názvy pro podobné květiny. Buttercup se mi taky nelíbil, tak jsem našel blatouch čili marsh-marigold. Ale na tom přejmenování není nic divného, tahle postava se v různých jazykových verzích jmenuje pokaždé jinak. Pár příkladů: slovensky Blyskáč – orsej, anglicky Dandelion – pampeliška, německy Rittersporn – ostrožka, maďarsky Kökörcsin – koniklec. Ale třeba ve franštině a španělštině evidentně zní dostatečně exoticky originální Jaskier.

Triss Merigold uvedl autor do děje později a tuším, že její jméno byla tak trochu schválnost vůči mému Marigoldovi. Pojmenování čarodějky latinským názvem pryskyřníku Ranuncul navrhl Jirka Pilch.

K Zaklínači ještě naposledy – čtete i výše zmiňované komiksové adaptace? Zajímáte se o hry z Geraltova světa, když dále rozvíjejí jeho příběh (byť sám Sapkowski by s takovým tvrzením zřejmě nesouhlasil)? Těšíte se na novou seriálovou adaptaci od Netflixu?

Komiksové adaptace z nakladatelství Crew čtu a na jejich české přípravě se i trochu podílím jako konzultant, když řešíme hlavně to, aby se názvosloví a některé faktografické údaje ze zaklínačského světa nelišily od knížek.

Počítačové hry nehraju. Ne že bych proti nim něco měl, ale prostě na to nemám čas.

S těšením na seriál budu hodně opatrný. Doufám, že se scenáristé zase nebudou dělat chytřejší než autor a kdeco předělávat. Herecké obsazení mi až na dva tři lidi nic neříká. Takže si s nějakým hodnocením počkám, až seriál uvidím, a pak si je stejně radši nechám pro sebe.

Související články:

Tváře překladu 01: JAKUB NĚMEČEK

Tváře překladu 02: PETR KOTRLE

Tváře překladu 03: DANA KREJČOVÁ

Tváře překladu 04: LUCIE BREGANTOVÁ

Tváře překladu 05: ANNA KŘIVÁNKOVÁ

Tváře překladu 06: MILAN ŽÁČEK

Tváře překladu 07: KONSTANTIN ŠINDELÁŘ

Tváře překladu 08: JITKA JINDŘIŠKOVÁ

Tváře překladu 09: PAVEL BAKIČ

Tváře překladu 10: VERONIKA VOLHEJNOVÁ

Tváře překladu 11: MILAN POHL

Tváře překladu 12: DOMINIKA KŘESŤANOVÁ

Tváře překladu 13: MARIE VOSLÁŘOVÁ

Tváře překladu 14: ROBERT TSCHORN

Tváře překladu 15: OLGA BAŽANTOVÁ

Tváře překladu 16: ALŽBĚTA LEXOVÁ

S Romanem Tilcerem nejen o překladu…

tvare-prekladu-logo

724 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.