Adaptace na nemožné (recenze)

Autor Julie Nováková | Aktuality | Středa 10 ledna 2018 9.00

Románová trilogie Jižní Zóna amerického autora Jeffa VanderMeera vzbudila ve světě i u nás značnou pozornost. Úvodní svazek si mimo jiné vysloužil Nebulu a Cenu Shirley Jacksonové. Už za měsíc se diváci seznámí s filmovou adaptací v režii talentovaného Alexa Garlanda (Ex Machina) se zajímavým hereckým obsazením, jemuž vévodí účast Natalie Portmanové. Filmová Anihilace se bohužel evropským kinům nepochopitelně vyhne a bude u nás dostupná zprvu pouze na Netflixu, dnes se ale soustřeďme na jinou Adaptaci – s napětím očekávaný finální díl série. Dostojí vysokým očekáváním a poskytne čtenářům kýžené odpovědi na nesčetné otázky vyvolané předešlými díly?

Málokdy se stane, aby každý svazek trilogie působil zcela odlišným dojmem, a to nejen co do atmosféry či množství tajemství nebo akce, ale i čistě objektivně svou koncepcí. VanderMeerovi se to ovšem v trilogii Jižní Zóna podařilo, aniž by výsledek působil nesourodě. Úvodní Anihilace je kompaktní, sevřený příběh několikačlenné expedice do tajemné Oblasti X. Je prodchnutá napětím i pocitem úžasu. Autorita se soustředí na vědeckou stanici Jižní Zóna se všemi byrokratickými zádrhely, spory i záhadami nevyhnutelně vznikajícími v každé dostatečně velké organizaci korporátní i státní sféry. Nový šéf John Rodriguez – jednoduše Šéf – se potýká s výslechy bioložky z minulé expedice, tajemstvími své předchůdkyně i mnohem podivnějšími záležitostmi.

Adaptace částečně navazuje tam, kde Autorita skončila, a zčásti se vrací nazpátek – a to jak do minulosti bývalé šéfové krátce před poslední expedicí, ale i před samotný vznik Oblasti X k osudům tajemného strážce majáku. Podobně jako je každá kniha v rámci trilogie jiná, výrazně odlišné jsou i jednotlivé linie Adaptace. Líčení života na polozapomenutém pobřeží v 70. letech minulého století z pohledu strážce majáku Saula Evanse je místy až poetické, kontemplativní, ale postupně nastupuje nenápadná, nevtíravá hrůza. Linie bývalé ředitelky se vyznačuje rostoucí paranoiou, a se Šéfem a jeho průvodkyní uvnitř Oblasti X konečně zjistíme některé odpovědi: Co je zač Oblast X? Má nějaký cíl či účel? K čemu směřuje?

Každá z linií má něco do sebe a VanderMeer je dokázal umně prostřídat a propojit. Jak na tempu, tak nádherném jazyce poznáte talent i skvělé řemeslo (a je namístě pochválit rovněž překlad Pavla Bakiče). Podobně jako Autorita mě ovšem i Adaptace zanechala chladnější po bujarém zážitku z úvodní Anihilace. Očekávání byla nastavena vysoko a VanderMeer je rozhodně nezklamal, avšak ani nepřekonal. Anihilace byla něčím novým, nečekaným, snad až přelomovým. Dala by se sice vzdáleně přirovnat třeba k Pikniku u cesty bratří Strugackých, stála ale pevně na vlastních nohou – zato čtenáře popadla a přemístila do fantastické říše snů či spíše nočních můr. Autorita oproti ní navzdory své odlišné koncepci přinesla máloco nového, byť jde o skvělou knihu. Adaptace z tohoto srovnání vychází lépe, nicméně spíše potvrzuje náznaky a tušení z předešlých dílů. Na jednu stranu je to dobře, nelze převrátit naruby ustanovený svět v závěrečné části trilogie, na stranu druhou mi přijde, že autor přece jen mohl být ještě odvážnější a výsledek by byl ohromující.

Navzdory tomu jsou odhalení Adaptace skutečně působivá a kniha je více než důstojným a těžko zapomenutelným závěrem Jižní Zóny. Některé scény zůstanou čtenáři v paměti ještě dlouho a autora nelze než obdivovat pro jeho schopnost popsat doslova nepopsatelné. Tušení, jas, plíživé napětí… Román ve vás bude jistě ještě nějakou dobu doznívat. Oceňuji také schopnost zodpovědět většinu palčivých otázek, aniž by se vytratil pocit tajemství. Řečeno ve zkratce, pokud jste byli spokojeni s předešlými dvěma svazky, určitě po Adaptaci sáhněte a téměř jistě nebudete zklamáni, naopak. Nezbývá než se těšit, co dalšího si pro nás VanderMeer připraví. Jeho dosud nejnovější román Borne je postapokalyptickým příběhem, v němž biotechnologie změnily svět, a vyskytuje se tam i obří létající medvěd. Nebojte se tedy poklesu podivnosti! Následovat by měla trilogie SF thrillerů zasazená do nejbližší budoucnosti, a jak známe VanderMeera, věci jistě nebudou takovými, jakými se na první pohled zdají být…