Atmosférický sci-fi horor Věc (1982) režiséra Johna Carpentera patří mezi nejkultovnější z kultů a jen máloco dokáže popudit filmové veterány tak, jako právě jakákoliv zmínka o pokračování, či předělávce tohoto snímku. Nic podobného už zkrátka nikdo po Carpenterovi natočit nedokázal a rozpaky z chystaného prequelu, v české distribuci pojmenovaného Věc: Počátek (originální název je totožný s původním filmem, čili The Thing), který si odbude premiéru už zanedlouho, jsou tedy na místě. V hlavní roli neuvidíme Kurta Russela, na režisérskou židli pochopitelně neusedne dnes už poněkud vyhořelý J. C. Zůstane moderní variace na ústřední hudební motiv, spousta sněhu a ledu a nezvaný návštěvník z vesmíru, který na počkání sežere zevnitř vás, i vašeho psa. Stačí to?

Zatím se zdá, že Počátek nebude úplně právoplatným prequelem. A nesnažím se teď poukázat na fakt, že se opět bude odehrávat uprostřed ledových plání mrazivé Antarktidy, protože… kde jinde by se Věc měla odehrávat? V Nevadské poušti? Tenhle mezi lidi infiltrující se parchant nemá rád horko a dost možná by se složil i v mírném pásu, takže moc na výběr nemá. Nicméně celá koncepce skoro až nezdravě odpovídá předloze. Tým vědců vyseká z ledu údajně mrtvého mimozemského tvora, ten se ale nedlouho nato zmocní těla jednoho z nich a v základně, kam se rozhodně žádná pomoc nedostane včas, začíná boj o holé přežití. Paranoia se šíří jako epidemie a nikdo si nemůže být jistý, jestli vedle něj stojící člověk má v sobě ještě vůbec alespoň kousek lidství. Zní to povědomě? Snad jen úvod má Carpentrova verze trochu jiný a při sledování traileru znalci odhalí nejen několik odkazů na ni (což je dobře), ale dokonce pár takřka stejných scén (což už tak dobře není). Prequely a remaky by se neměly míchat dohromady, jednomu z toho jde hlava kolem.

Musí se ale nechat, že první Věc si už tenkrát o nějaké to „co se stalo předtím?“ sama říkala. Opuštěná a do základů vypálená norská základna nabízí dost prostoru k odvyprávění něčeho nového, ale z ukázky je patrné, že se Věc: Počátek snaží ubírat spíše v jistějších stopách originálu. A je to trochu škoda, protože i když je znát snaha zavděčit se divákům, kteří si pod pojmem horor nevybaví nenápadité počiny typu stopadesáté pokračování série Saw (dosti výmluvná je už jen přístupnost od sedmnácti, respektive u nás od patnácti let), Věci z osmdesátých let asi nemá moc šancí se vyrovnat (viz trailer na Carpenterův počin, z něhož sálá stejně hutná atmosféra, jako ostatně z celého snímku).