Jerieho fantaskní průvodce revolucí (recenze)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Čtvrtek 5 listopadu 2015 10.15

V dobách osvícenectví, kdy Voltaire psal svou prózu Candide zasazenou do osmnáctého století, nemohl mít nejmenší tušení, jak jeho dílo za mnoho desítek let zrenovuje jeden z nejosobitějších českých komiksových tvůrců. Karel Jerie vše pojal plně po svém, zmodernizoval stařičký pikareskní příběh a dal mu nejen punc svébytnosti, ale především moderního popkulturní vyznění. Až bizarně fantaskní svět, který nám ve svém zpracování předkládá, mísí původní historické a satirické prvky s emzáky, steampunkem i s odkazy na jiná komiksová či literární díla. Přesto do sebe vše až neuvěřitelně kouzelným způsobem zapadá a zlehka přitroublý hlavní hrdina tak dostává nový rozměr, aniž by přišel o ten, který mu kdysi dal do vínku francouzský básník, filozof a spisovatel. Druhé album Jerieho trilogie nazvané Velký inkvizitor přináší komediální taškařici, která dává nemálo vzpomenout na ulítlé volnomyšlenkářské filmové komedie pánů Vorlíčka, Macourka a Lipského.

Candida jsme na konci prvního dílu Král Bulharů zanechali ve zpustošené krajině po bitvě, kde mezi tratolišti krve a hromadami mrtvol teskní po dámě svého srdce, sličné slečně Kunigundě. Bulharsko-Abarská válka rozhodně nepřinesla nic dobrého a hlavní hrdina v ní přišel o další porci svých romantických ideálů, které už tak dostávají osudem pořádně napráskáno. Je však třeba se zvednout a jít dál, protože kalich hořkosti ještě není dopit na samotné dno.

Nohy ho zavedly do Nýdrlandské pěstírny ušlechtilého konopí, kde se všechny sny topí v mlze s charakteristickým odérem. Tu spravuje hloubavý filosof a konzument Jakub. Osud oběma mužům přihraje do cesty nejen starého známého, ale také plavbu na obchodní lodi. Jak už dávno vyšlo najevo, Candide není zrovna dítětem štěstěny a plavba končí ztroskotáním u pobřeží Port-Ugalu. Jedná se o území, kde vládne tyranie Velkého inkvizitora. Ovšem všude tam, kde panuje despota, najdete zpravidla i odboj. Jeho zdejší hybnou silou není nikdo jiný než bolševická amazonka Octobriana. A Candide se samozřejmě záhy připlete do víru revolučních událostí…

Z toho, jaký má děj spád a jak jím hlavní hrdina proplouvá, se zdá, že Karel Jerie si pro svou komiksovou adaptaci vybral výtečně. Byť se to při vyslovení klasického osvíceneckého Voltairova díla zprvu takto nemusí jevit. Vše spojuje cit pro bláznivou situační komiku obou autorů a absurdnost celkového vyznění. Jeriemu se povedlo literární klasiku pojmout tak, že je blízká i současnému publiku. Zvláště těm, pro které sice komiks znamená mnoho, ale Voltairovo jméno je pro ně pouze podvědomě vnímaným heslem v učebnici literatury. Přes dvě stě padesát let staré satirické novele je nyní vlita nová krev do žil, jež s sebou přináší jak vymoženosti moderní doby, tak i množství fantaskních prvků a vzdušných zámků. Ale i poučení z minulosti, které například ukazuje, jak málo stačí k tomu, aby se z vítězné revoluce stal mávnutím kouzelného proutku nový totalitní režim.

Svému novodobému výkladu tak Jerie zručně podmaňuje i jednotlivé postavy příběhu a celkový charakter vyprávění. Během revoluce tak kupříkladu uzříme Candida vystajlovaného k nepoznání, že by ho jistě pochválila i punková módní policie, ale zároveň mu nad hlavou krouží revoluční úderná letka na hřbetě prehistorických ještěrů moebiovského typu. K tomu přidejte odhalené vnady a lascivní nestoudnost ženských hrdinek, kardinálský vzhled Velkého inkvizitora či obětování na hranici po vzoru mistra Jana. Ve výsledku dostanete šťavnatý koktejl plný nejrůznějších odkazů a historicko-kulturních hříček.

„Myslím, že jako revolucionář jsem dopadl ještě hůř

než jako pobočník Bulharského krále.“

Octobriana samotná je asi největší odbočkou od původní předlohy, ovšem její význam pro autorovo sdělení čtenářům je nepopíratelný. Bohužel v těch nejdramatičtějších revolučních událostech Jerieho scénář poněkud neladí a neveze se na dosud bezproblémově hladké vlně příběhu. Do sice bláznivých, ale vždy dobře šlapajících událostí je najednou vsazeno zrnko zcela iracionálního jednání a něčeho, co kalí báječně bublající příběhové vody. Totalitní zřízení sice díky špehům v mžiku odhalí dva nové pěšáky na odbojové šachovnici, ale to je vše, protože o dlouho plánované, pečlivě připravované a mnohonásobně větší akci nazvané „revoluce a svržení režimu“ nemají kupodivu ani nejmenšího tušení. Možná to při prvním čtení a při třeskutém sledu událostí nejednomu čtenáři unikne, ale těm, kteří mají alespoň základy špionážních thrillerů pod kůží, začne v hlavě rašit semínko pochybností.

Drobnou vadou na kráse, zapříčiněnou především zmlsaností samotným vizuálně opulentním dílem, je občasná absence pozadí v některých obrázcích. Po spoustě do detailu promyšlených výjevů se tu a tam objeví okénka, kde bílé vzduchoprázdno působí jako vytržení z úžasného snu plného barev jak po požití nejpečlivěji vybraných produktů šlechetného páně Jakuba. Přesto nám však cenou Muriel v loňském roce odměněná kresba (i obdobně vítězný lettering) předkládá místy až přenádhernou pastvu pro oči zhýčkaného a výše nespokojeně mrmlajícího komiksového čtenáře. Ani v nejmenším se nelze divit, že si Karel Jerie v očích poroty obě ocenění zasloužil a už nyní snad můžeme předpokládat, že bude jedním z favoritů příštího ročníku.

V konečném hodnocení druhý díl atraktivní trilogie Candide rozhodně nezklamal. Ukazuje, že Karel Jerie je po právu považován za představitele tuzemské komiksové špičky a snad by se neztratil ani v ostré konkurenci evropské či dokonce zaoceánské produkce. Jeho styl plný vtipných více či méně skrytých odkazů je domácímu publiku bezpochyby blízký. Samotný příběh je pak dramatickou jízdou po prudké a pro jistotu ještě naolejované skluzavce, která vás ani v těch nejdivočejších zatáčkách nevyhodí z autorem nastavených mantinelů. Nezbývá vám, než jen se zatajeným dechem sledovat satiricky-humornou pouť Candidovým těžce zkoušeným životem bez vedlejších odboček a příběhových linií. Hravost klasických českých filmových komedií se zde mísí s nádechem francouzského humoristického komiksu a hrdinu tak lze označit za moderní obraz dobromyslného Švejka uvězněného ve ztřeštěných předpotopních příhodách velkého blondýna s černou botou.