Ocenění

V Myceliu nás čeká rozkrývání motivů (rozhovor)

Autor | Aktuality | Sobota 10 Září 2016 8.50

Sága Mycelium české autorky Vilmy Kadlečkové vzbudila značný ohlas u čtenářů i kritiků už prvním dílem Jantarové oči, vydaným v roce 2013. Následující tři díly (Led pod kůží, Pád do temnot a Vidění) se rovněž dočkaly nadšeného přijetí. Letos před Vánoci po pauze vyplněné loňskou novelou O snovačce a přemyslovi, nespadající do jmenovaného cyklu ani univerza, vyjde díl pátý a na příští rok se chystá závěrečný šestý. Na co se v nich můžeme těšit, jak se vyvíjel svět Mycelia i jeho inspirace a co si pro nás autorka chystá po dokončení ságy?

Vilma_Osseanka

„Argenitový vesmír“ je světem mnoha tváří a Vilma Kadlečková vydává příběhy zasazené do tohoto svého univerza už od sklonku osmdesátých let. Čtenáři se od té doby mohli setkat s povídkami i romány odehrávajícími se v nejrůznějších místech i epochách tohoto světa, v nichž vždy vynikne autorčina bohatá fantazie i cit pro tvorbu postav. Nejširší ohlas však vzbudila série Mycelium, svého druhu příběh o vzniku argenitového vesmíru z pohledu lidí, pokud nepočítáme kratší texty odehrávající se v ještě dřívějších fázích pronikání lidstva do vesmíru a jeho setkání s jinými civilizacemi. Právě civilizace Össeanů může být jedním z hlavních lákadel Mycelia: bohatě popsaná, nebezpečně fascinující, podobná naší a současně diametrálně odlišná. Ve vztazích mezi Zemí a Össe se však schyluje k bouři… Čeho se asi dočkáme v závěrečných dvou svazcích série?

Vidění, čtvrtá část cyklu Mycelium, předloni zanechalo čtenáře napjaté jako struna krátce po smrti jedné z hlavních postav ovlivňujících dění v celé Sluneční soustavě. Můžeš čtenářům alespoň tajemně naznačit, co je už v listopadu čeká v páté knize nazvané Hlasy a hvězdy?

Hlavně odhalování tajemství. První čtyři díly byly plné náznaků – jenže teď už je načase, aby se všechno začalo vysvětlovat a uzavírat. Pátý díl si užijí hlavně ti, které v detektivkách baví takové ty finální scény rozkrývání motivů, kdy detektiv objasňuje, proč vrahem musí být právě a jedině X. Nerada bych ale sklouzla k nudným přednáškám, takže vždycky je u toho nějaké drama, stres nebo aspoň pár kapek krve. Jestli mám být konkrétní – jsou tam třeba scény z pohledu velekněze Aöhrlëmëgerla, ze kterých vyplyne, jaké konkrétní motivy stály za některými z předchozích událostí.

Co vedlo k rozšíření série z původních pěti dílů na šest a co ti to umožnilo z hlediska příběhu, dá-li se to zodpovědět bez spoilerů?

Byla to právě zmiňovaná nutnost všechno uspokojivě vyřešit a neopustit žádnou linii příběhu jen tak v půlce. Z pětadvaceti kapitol nynějšího pátého dílu asi tři pocházejí z původního rukopisu (který jsem měla před několika lety, když jsem tvrdila, že je to celé dopsané), zbytek vznikl nově převážně během tohoto roku z potřeby uzavřít před definitivním koncem všechny nadhozené motivy a nedořešené zápletky. Závěr celé ságy je opravdu napsaný dávno (dokonce včetně poslední věty), ale zkrátka se spousta scén ještě musela vmáčknout před něj, aby to celé dávalo smysl.

Jednou z nejsilnějších stránek Mycelia jsou postavy – ať už jsou čtenáři sympatické či silně nesympatické, všechny jsou naprosto uvěřitelné. Jak se od prvního dílu změnil tvůj vlastní pohled na (anti)hrdiny série a které postavy podle tebe prošly či projdou největším vývojem? Překvapil tě pohled čtenářů na některou postavu?

Jedna věc se celou dobu nemění: miluju Lucase Hildebrandta! Kvůli němu to celé dělám! Čtenáři Mycelia se dělí na fanoušky Lucase a fanoušky Aš~šáda, a naopak ženské postavy nenávidí všichni svorně. Můžu ale prozradit, že v pátém dílu vystoupí do popředí jiná ženská postava. Dotyčná je tam sice přítomná už dlouho, ale vlastního prostoru zatím moc nedostala; čili teď se do toho dala a pěkně se vybarvila. Pokládám ji teď za asi nejzajímavější ženskou v celém Myceliu. (Je tedy skoro jisté, že část čtenářstva ta holka naopak šíleně naštve – ale pravděpodobně jinou část, než kterou iritovala Pinkertýnka). Nechci ale kazit překvapení, takže neřeknu, kdo to je.

vilma-portret

Mycelium jsi začala psát v reakci na události 11. září 2001. Když se podíváš na to, kam jsi zamířila s příběhem a co se mezitím stalo v našem světě, vidíš tu nějaké paralely nebo naopak zásadní odlišnosti?

Paralely mě děsí: především takové ty okamžiky paralýzy a bezmocnosti po každém dalším teroristickém útoku, kdy se všichni leknou a zarazí a bojí se cokoliv udělat, aby to náhodou nepřehnali na tu či onu stranu a nebylo to pak všechno na nich. (Teď mám na mysli instituce a autority: lidi, kteří skutečně jsou na místech, kde se o něčem rozhoduje, čili reagovat mohou a měli by; diskutéři na internetu to mají o dost jednodušší a většinou naopak mají krásně jasno). Ono je možná svým způsobem lepší se na chvíli zarazit než poslechnout instinkt a odpovědět okamžitou agresí, protože to dává naději, že reakce, i když přijde později, bude promyšlená a cílená, nikoliv slepá a k mnohým nespravedlivá; ale právě v Myceliu lidé otáleli tak dlouho, že už se pak neodvážili ničeho. Vyrovnat se s odlišností a zachovat si při tom příčetnost prostě není tak jednoduché; vždyť jednoduché řešení tohle nemá ani v Myceliu, a to je jenom kniha, pouhý model reality, který se složitosti skutečného světa nikdy nemůže přiblížit. Mycelium vlastně nabízí jenom jeden druh odpovědi: Lucas se pomalu přesouvá na pozice Össeanů, duševně i fyzicky se stává jedním z nich; a tohle je cesta, kterou i já sama vidím: doopravdy a do důsledků tu cizí věc poznat, a teprve pak se rozhodnout, jestli ji chci přijmout nebo odmítnout. Ale, zase – i tohle je složitější, než by se zdálo: poznat něco totiž zároveň znamená něco tomu obětovat (přinejmenším úsilí a čas) a nechat se tím změnit… takže mezitím cesta zpátky už vůbec nemusí reálně existovat. Budeme kolem toho ještě chvíli muset chodit v kruzích, než se někdo odhodlá.

Plánuješ se po dokončení Mycelia do argenitového vesmíru opět vrátit, a případně do jaké epochy?

Mám několik začatých (a léta odložených) věcí, takže až odevzdám šestý díl, rozhodně se mi nestane, že bych seděla před počítačem a netušila, jaký soubor si otevřít. Fakticky jsem si k Myceliu jenom na chvilku odskočila během psaní závěrečného dílu plánované trilogie o Fomalhiwě (a netušila jsem, že to bude na patnáct let). Do stejného bodu se samozřejmě vrátit nemůžu – ten román už nikdy nedopíšu tak, jak jsem tehdy plánovala, protože já sama jsem jiná; ale možná něco z toho použiju a přetvořím podle momentální inspirace. Fomalhiwa mě láká pořád. Ovšem argenitový vesmír, to při psaní není cíl sám o sobě. Pro mě je to spíš něco jako spíž plná základních surovin: taková ta mouka a cukr a rajčatový protlak a pytel rýže. Co za jídlo z nich vznikne, to mnohem víc závisí na tom, jakou čerstvou zeleninu si zrovna ten den domů přinesu a jestli měli u nás v Tescu zrovna v akci netopýří uši, sušené pavouky nebo sobí mozky.

Kde se s tebou budou moci čtenáři potkat a případně sami vyzvídat, co bude dál?

V sobotu 24. září od čtyř budu v Městské knihovně v Praze na Coniáši/Parconu. Organizátoři vymysleli zajímavý model, jak trochu probořit ledy a umožnit lepší kontakt autorů s (někdy plachými) čtenáři: nebude tam klasická beseda s autory, jaká je k vidění na každém conu (a na které pár mudrců sedí na pódiu, zatímco ostatní poslouchají), nýbrž neformální povídání všech se všemi. Budu tam sedět někde u stolku, a kdo se bude chtít na něco zeptat, může si přisednout. Ovšem nebudu jediná; stolků s autory se plánuje víc, čili se přede mnou dá i včas utéct. Další akce potom bude 4. listopadu v knihovně v Pardubicích (v rámci celorepublikové akce Fantasy víkend v knihovně).

Související odkazy:

Na slovíčko se spisovatelkou Vilmou Kadlečkovou (rozhovor)

Vilma Kadlečková: První dáma české fantastiky (rozhovor)

1 014 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 4 »

  1. Comment by standa.e — 10.9.2016 @ 15.41

    Říkám si, zda po takové době nebudu potřebovat už nějaké „V předchozích dílech jste viděli…“ a malé „Kdo je kdo“…

  2. Comment by mkyral — 11.9.2016 @ 8.12

    @standa.e: To je jednoduché, přečti si všechny díly znova ;-)

    Já to udělal a bylo to super. Akorát že jsem si myslel, že další díl vyjde už v září. Ten listopad mne trochu nemile překvapil. Do té doby to zase zapomenu :-(

  3. Comment by standa.e — 11.9.2016 @ 9.08

    mkyral: ;-) To by mi ty ostatní knihy ve frontě na přečtení už asi vážně hubovaly…

  4. Comment by mkyral — 11.9.2016 @ 12.30

    standa.e: když jim to rozumně vysvětlíš tak to pochopí ;-)

    Ale řekl bych, že jen pouhé připomenutí děje a postav stačit nebude. Když jsem to četl podruhé, tak jsem žasl, jak na sebe ty věci navazují a že některé překvapivé události vlastně nejsou překvapivé, jen jsem zapomněl co bylo v předchozích dílech.

    Obdivuji autorku, že dokáže psát takhle konzistentně a že vše na sebe navazuje. Já bych se hned ztratil.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.