Ocenění

Rektoskopický rozhovor s Vladimírem Šlechtou

Autor | Aktuality | Sobota 17 září 2016 20.00

Po mnoha probdělých nocích civění do noktovizoru se mým zarudlým šmíráckým očím dostalo odměny v podobě Vladimíra Šlechty a jeho choti. Nedbal jsem na dvě gorily v sáčku a po vzoru agenta 007 jsem počal slavného autora sledovat do známé italské restaurace. Potěšila mě chvilka, kdy si první dáma fantastiky musela dojít přepudrovat nos, a tak se mi podařilo získat exkluzivní rozhovor s mistrem samotným. Paní Šlechtová si navíc nechala rozjedené své „al dante“, ať už to bylo cokoli, a na stole nedopité Chianti San Lorenzo, které jsem dolil kolou, aby mi náhodou nevyschlo v krku. Zapnul jsem svůj diktafon, abyste si vy, milý čtenáři webu XB-1, mohli užít první rektoskopický rozhovor, a to s majitelem a svrchovaným vládcem Krvavého pohraničí, místa vyhledávaného turisty, jež je jako stvořené pro dovolenou s dětmi…

slechta-portret

Ahoj Láďo! Rád tě vidím, stará vojno.

Jmenuju se Vladimír, (překvapeně) ale klidně mě oslovuj Láďo – bez toho véčka na začátku. Všichni to tak dělají, ušetří se tím spousta času.

To zní super Láďo. Hele, chtěl jsem se tě už dávno zeptat. Proč tomu Thompsonovi tak zatápíš? Vždyť je to fajn chlap – teda půlelf. Nejdřív mu zabiješ holku, pak mu jinou přebereš a tak…

Nemyslím si, že bych mu zatápěl zrovna já, to se mu děje samo od sebe. Což myslím vážně. Když píšu, tak mám pocit, že tohle se už někdy a někde stalo a já to akorát převádím do slov a písmenek.

No, potěš Pánbůh (srkání vína s kolou). A jak seš na tom vůbec s vírou? Modlíš se k Zářícímu, nebo k tomu Pseudoježíšovi, co se nechal zlámat v kole? Anebo snad fandíš hromovládnýmu Irčounovi? Slyšel jsi, co vždycky říkal Obelix, ne? Jsou to blázni ti Irové.

Já jsem ateista. Ne, že bych si nepřál věřit v Boha nebo v bohy (moc bych chtěl), ale tomu, co je v „nabídce“, prostě uvěřit nedokážu.

Víš, že jsem se před časem pustil do čtení Bible? Musím prozradit, že čtení bible není zrovna jednoduchá záležitost. Spousta biblických historek je rozmlžená a jaksi zcenzurovaná. Například Bible kralická je psána „krásným jazykem“, ale slova jako „soulož“, „znásilnění“ nebo „menstruace“ jsou v ní popsána kódovými výrazy, takže nevíš „wo co gou“. Proto jsem paralelně četl Bibli kralickou, ekumenický překlad i Bibli pro 21. století (dohromady tedy 3 kousky), všechno je to volně ke stažení na netu. No a teprve pak, při paralelním čtení a porovnávání, se mi to začalo skládat dohromady. Nakonec jsem zjistil, že Starý zákon je plný ÚŽASNÝCH historek (opravdu úžasných), a to především takových, které jsou z různých soft verzí a dětských verzí vykopnuty. Jsou tam nejen horory, ale i telenovely (například Jákob a jeho dvě manželky) a také anekdoty (chtěné i nechtěné), založené právě na té sexualitě. Tu a tam je doporučován incest jako jediné správné řešení. Je tam xenofobie, genocida a vraždění nemluvňat. Vážně nářez, Kotleta i Kulhánek hadr.

krvave-pohranici-01

Rozumím. Bible je plná příběhů. Já osobně jsem si prolistoval dětskou verzi s obrázky, takže vím, o čem mluvíš. Když už jsi načal tu sexualitu, tak jsem se chtěl zeptat: Čistě hypoteticky, kdyby sis mohl vybrat babu z Pohraničí, kdo by to byl? Mně imploduje Hiwiareé, ale ty těm elficím dáváš chlupy a ostrý zuby, takže bych si v rámci svojí bezpečnosti myslel spíš na Ariettu. Ta je napůl člověk, takže by zas tak chlupatá bejt nemusela, ne? P.S. – Kde se nám vlastně Arietta zapomněla? V Kukačkách jsem na ni nenarazil. Pamatuju si ji naposledy, když naštvaně opustila Rogera Schniregu.

No tak Hiwiareé je samozřejmě vrchol všech tužeb pro většinu mužské populace. Kdo by ji nechtěl, že ano? A Arietta? Nikde se nezapomněla. Jak to s ní dopadlo je popsáno v Hořících přízracích – víc to ale nebudu konkretizovat, abych zbytečně nespoileroval.

Ta moje hlava dubová. Máš recht! Vždyť měla románek s Ty víš s kým a Voldemorta nemyslím. Ale stejně – Arietta mi nepřijde jako typ, který by se chtěl usadit. Neplánuješ s ní něco dalšího, nebo už je její slunečnice vyzobaná?

Víš, jak to chodí. Někdy tě nějaká holka enormně zajímá, chceš o ní vědět všechno, ale pak se něco stane, veškerá fascinace je pryč a už o ni nemáš zájem. Přesně tohle se stalo mezi mnou a Ariettou. Ovšem zůstali jsme přátelé.

Když už jsem narazil na tvojí poslední pracholapku – Kukaččí mláďata – jak tě vlastně napadlo, že Thompson se bude Thonnierice mstít zrovna plozením svých potomků? Nemohl ji třeba zdevastovat, po vzoru flanďáků?

Jak mě to napadlo? Některé nápady přicházejí tak nějak vcelku, prostě se mi kompletně objeví v hlavě, jako by tam byly odjakživa. Tohle byl, tuším, právě tenhle případ. Jen pro pořádek dodám, že někdy přicházejí nápady v podobě fragmentů. Vím, že v příběhu bude tohle, tohle a támhleto, ale v původní (fragmentované) podobě to do sebe nezapadá. Takže to pár dnů nebo pár týdnů nosím v hlavě a v určité chvíli – během jediné pikosekundy – se to hladce poskládá do fungujícího celku.

Zajímavý na tvým cyklu je, že se zaměřuješ na různý postavy, ale toho největšího superpadoucha a největšího superhrdinu vždycky jen zmíníš. Je to proto, že nic jako super – padouch/hrdina neexistuje?

Pravděpodobně narážíš na Alaricha Touraina, přezdívaného Temný mág, a na jeho zavilého nepřítele Gordona Fee. Ale jejich superpadoušskost i superhrdinskost je na mnoha místech zpochybněna, například Thompson má pro Gordona Fee jen slova pohrdání a i Roger Schnirega, Gordonův přítel, o něm říká, že to byl šílenec. Kromě toho jsem se už před patnácti lety rozhodl, že Gordon Fee bude takovou značkou Pohraničí. Bude o něm zmínka v každém textu, ale nikde se neobjeví přímo.

gordonova-zeme

Kukačkách, ale i v Gordonovce vystupují postavy Rudericka Atwoda Harse a nejtlustší elfky z celého povodí Vickey – Kuličky. Ti dva by si zasloužili víc prostoru, nemyslíš? Nechci ti vkládat knihy do úst, ale funguje mezi nima chemie. Jako mezi mnou a těma těstovinama tady na tom talíři. Moc dobrý – paní má skvělej vkus. (mlaskot)

Existuje jakýsi příběh ze vzdálených dob, kdy byli kapitán Hars a Hewig ještě mladí a v případě Hewig i štíhlí. V čele svých oddílů manévrovali v podmáčeném pralese a snažili se jeden druhého vlákat do léčky. No a když se konečně střetli tváří v tvář, skočili na sebe a začali dělat jiné věci, než aby si podřezávali krky… A teď jsem vlastně řekl všechno podstatné, takže je zbytečné příběh psát. Detaily si každý může představit ve své hlavě. Teď už jsou Hewig a Hars jako staří manželé. Oba došli téměř na samý konec stezky, ale chtějí to doklepat tak nějak důstojně.

Jo a prosím tě! Jak je to s těma zwergama? Moje teorie je, že to jsou ufouni, čekající, až se člověci, elfáci a orkováci povznesou na vyšší úroveň. A pokud se tak nestane, nastoupí do létající kovadliny a po vzoru „Thorpi volat domů“ zmizí v jiný galaxii.

Jak je to s těmi zwergy čili trpaslíky? To už jsem naznačil tu i onde a mám pocit, že jsem to naplno vyplácl v knížce Pár kapek krve. Ale tady a teď to rozhodně prozrazovat nebudu. Možná tomu v budoucnosti věnuju samostatnou povídku nebo novelu.

Když už narážíš na agenta JFK – neměl jsi strach, že v kombinaci Kovářova sci-fi světa s tvým Krvavým pohraničí vznikne mišmaš nebo parodie? Přece jenom jsi řemeslník a vyšel jsi s Pár kapkama krve více než se ctí, ale nedostalo se ti i nějakých tlučhubovských ohlasů?

Pár kapek krve byl jeden z mých experimentů, chtěl jsem si zkusit něco nového. S experimenty se to má tak, že některé jsou úspěšné, třeba Krvavé pohraničí (a teď mám na mysli tu úplně první knížku) a jiné nejsou tak úplně úspěšné. Pár kapek krve byl ten druhý případ, skalními fanoušky JFK byl vyhlášen za nejhorší díl série. Ale celkově ohlasy nejsou zase tak špatné.

V předchozí odpovědi jsi narážel na budoucno. Doufám, že jsi s Pohraničím neskončil. Já osobně bych si představoval něco jako Padesát odstínů šedi v kombinaci se Stmíváním a Transformerama.

Původně jsem si myslel, že Kukaččí mláďata budou úplně poslední knížkou z Pohraničí, že nic dalšího už nenapíšu a nastálo přešaltuju do „oggerdovského“ světa. Ale teď začínám koketovat s myšlenkou, že Kukaččí mláďata budou první knížka z restartovaného Pohraničí, prostě z nového Pohraničí verze 2.0.

likarijska-trilogie

To zní dobře! Jé, koukám, že se ti vrací choť – však vona ještě chvilku postojí, že jo? Tak ještě dvě rychlý otázky. Vím, že jsi byl povětšinu tvýho života budějovičákem jako já, což z nás automaticky dělá správný chlapy. No a tak mě ten hryzec, co ho mám v hlavě, furt hryže a ptá se, jestli je podobnost obálky Kukaček s náměstím v Českejch Budějovicích jen náhodná. Chápeš, ne? Kočičí hlavy, Černá věž, lidi s kopíma. Prostě typický budějčáci?

Když jsem před léty psal knížku Nejlepší den pro umírání, ze které pochází původní panoráma Thonnieriky, měl jsem u ruky historickou a ještě německy popsanou mapu Českých Budějovic… a tím je (doufám) řečeno vše.

Ještě poznámka: Nevím, jestli je ti známo, že České Budějovice byly odjakživa německým městem. Přemysl Otakar II. je osídlil německými kolonisty a jediní Češi, kteří zde celá ta staletí bydleli, byli usídlení v ulici příznačně nazvané Česká… No a po válce byli Němci odsunuti a jejich baráky zabrali přivandrovalci. Jediné starousedlé rodiny, které dnes v Českých Budějovicích žijí, pocházejí z těch pěti (nebo kolika) vesnic, které město v posledním století pohltilo a začlenilo je do sebe. Takže skutečným „budějčákem“ dneska není v podstatě nikdo, skoro všichni jsou naplaveniny.

Ještě minutku (vysloveno kamsi dozadu). Poslední dotaz Láďo. Kdyby si Barro a Arkastie udělali fotbalový týmy, kdo by vyhrál? Počkej, tys volal policajty? (vyděšeně)

Určitě by vyhrálo vévodství Barro, protože by Arkastii přetáhlo a přeplatilo všechny nejlepší hráče. A né, policajty jsem nevolal, tyhle záležitosti si vyřizuju osobně a vlastnoručně.

(zvuky dopadající facky, jedné, druhé, třetí… následně záznam končí)

Po dvou dnech jsem byl propuštěn do domácího ošetřování, předtím jsem ovšem musel podstoupit rektoskopické vyšetření, aby mi byl vyloven diktafon. Hlava mně ještě trochu duní, že by se za to Thonnierické zvony stydět nemusely, ale stálo to za to!

Související články:

Hořké plody bezvládí (ukázka)

Co se vyklubalo z Krvavého pohraničí (recenze)

brokilon_logo

1 389 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

komentářů 18 »

  1. Comment od Martin Sust — 19.9.2016 @ 20.04

    Mazat nic nebudu, je to diskuse v mezích slušnosti, na tom nevidím nic, co by si to zasloužilo. Já jen cítil potřebu uvést na pravou míru fakt, že jde o jediný článek mezi skoro 3 000 a tak rychle kredit tento web snad neztratí, zvláště když si kritiky čtenářů vážíme a respektujeme ji.

  2. Comment od standa.e — 19.9.2016 @ 20.25

    K tomu „ubírání se“: Všimni si, že jsem napsal: „Kam BY SE tento web MĚL ubírat“. Nikoliv „kam se ubírá“. V obou případech jsi uváděl na pravou míru něco, s čím jsem nebyl v rozporu.

    Už toho nechejme.

  3. Comment od Jiří Sivok — 19.9.2016 @ 20.35

    Přátelé, rozhodně jsem nečekal, že netradičně vedený rozhovor vyvolá takové vášně. Ten „debilní“ název byl zvolen primárně pro to, aby si ho kdokoliv spojil s literární rektoskopií, která se pokouší pokud možno vtipným způsobem připomenout tvorbu domácích autorů. Chápu, že to není po chuti každému a že to může mnohým připadat hloupé, ale světe div se, i LR má své čtenáře. Absolutně chápu, že s rektoskopickým rozhovorem se podobný „úspěch“ nekoná (a proto vás také chci ujistit, že další se konat nebudou), ale nerozumím takové vlně rozhořčení. Stále se jedná o jediný článek, jehož záměrem rozhodně nebylo z mladých (ať už je pod tímto termínem zamýšlen jakýkoli věk) dělat blbce. Přesto si i já vážím kritické odezvy, a proto berte LR a její rozhovor s nadsázkou, protože o tom to celé je, a věřím, že každý máme vkus a hranice někde jinde.

  4. Comment od p.urban — 19.9.2016 @ 20.52

    Prý: Mazat nic nebudu 🙂

  5. Comment od p.urban — 19.9.2016 @ 20.56

    to Jiří Sivok: Jasně, všechno je legrace a nadsázka. Hlavně, abysme se smíchy nepotrhali 🙂

  6. Comment od Jiří Sivok — 19.9.2016 @ 21.01

    to p.urban – Pravda jak do kamene vytesaná 😀

  7. Comment od p.urban — 19.9.2016 @ 21.42

    to Jiří Sivok: Vy ji tam však netesejte, věnujte se raději té své rektoskopii.

  8. Comment od sicco — 20.9.2016 @ 21.01

    No ono to opravdu není moc vtipné ten rozhovor. Ale jako klad beru, jak Šlechta uvádí, že snad možná bude Krvavé pohraničí 2.0, což mi příjde jako velmi pozitivní informace.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.