Ocenění

Vlčí dobrodružství se spoustou fantazie (recenze)

Autor | Aktuality | Pondělí 11 ledna 2021 20.15

Nacházíme se ve městě Kilkenny v dobách Olivera Cromwella, jehož obyvatelstvo má za úkol odlesnění zdejší divoké krajiny. Problémem jsou vlci, proto je povolán profesionální lovec Bill Goodfellowe, který z Anglie přijíždí do irské osady s dcerou Robyn. Ta by ráda lovila hrozivé predátory s ním, jenže místo toho má dřepět v Kilkenny, což je to poslední, o co stojí. A tak jednoho dne sebere kuši a se svým sokolem Merlynem vyráží do lesů sama. Zde ji čeká nemalé překvapení, když kromě vlků objeví i divokou dívku, která patří k magickým bytostem – vlkochodcům. Ti dokáží během spánku oddělit svou duši a transformovat ji do vlčí podoby. Děvčata se záhy spřátelí a Robyn se tak ocitá mezi dvěma světy, jejichž střet se jeví jako nevyhnutelný, a navíc se zdá, že se něco zvláštního začíná dít také s ní samotnou…

Filmař Tomma Moore bývá občas nazýván „evropským Mijazakim“. Jeho filmy Brendan a tajemství Kellsu (2009), Píseň moře (2014) mají dost podobností: neokoukanou animaci, vizuální poetiku, lásku pro přírodu, nádhernou hudbu a mytologii. Tenhle mix je kořeními i jeho nejnovějšího filmu. Zpočátku může stylizace Vlkochodců působit infantilně, ale ve skutečnosti je příběh vyzrálejší, než byste možná čekali. Hravost je zastoupena v míře nemalé. Robyn patří k hrdinkám, které vám budou sympatické od první minuty a to samé platí i pro nezkrotnou dívku Mebh. Jejich přátelství představuje jádro příběhu a je plné milých a zábavných scén. Vlkochodci však mají místy také temnější tón a nebojí se tasit tíživou atmosféru, zoufalství nebo smutek. Jsme na drsném severu, ne u Disneyho, takže do poslední chvíle není jisté, zda se tentokrát skutečně dočkáme happy endu. A to je dobře. Napětí je díky tomu veliké, stejně jako emoce všech zúčastněných.

Vlkochodci jsou primárně dobrodružné fantasy, díky čemuž je příběh dynamičtější a akčnější, než předchozí díla studia Cartoon Saloon. Inspirace v mýtu o vlkodlacích je zde zastoupena v rovině kouzelné. Nejde o zlé příšery, ale o symbiotické bytosti spjaté s vlčím rodem. Mebh v lidské podobě divoce skáče po čtyřech, vyje a sprintuje lesem, zatímco za ní vlaje bohatá hříva rudých vlasů. Její živelnost přitom nikdy není iritující a vztah dívek se vyvíjí velice přirozeně. Mebh je ale pořád jen malá holka a moc nechápe nebezpečí, které lord Cromwell představuje. Navíc se ocitla v situaci, kdy je na celý problém s invazivními lidmi sama. Robyn má zase svázané ruce přísnými pravidly a nové přátelství jí staví do konfliktu s milujícím, ale přehnaně ochranitelským otcem. Motivy předsudků, nepochopení, či obyčejné neznalosti jsou zde zastoupeny v mnoha konfliktech. Irové proti Angličanům, křesťané proti pohanům, civilizace proti přírodě.

Tam, kde se Píseň moře opírala o melancholickou poetiku a Tajemství Kellsu o temné výjevy, Vlkochodci staví na kouzlu lesa. Vizuální ztvárnění je přitom opět jedinečné. Život uvnitř města je úmorný, plný těžké práce a zasazen do zdí, zatímco les se hemží dobrodružstvím, vitalitou a svobodou. Symbolika lidské dominance nad přírodou je zřejmá přímo z úst ústředního padoucha Cromwella, když říká: „Co nelze zkrotit, musí být zničeno.“ Kontrast obou míst se odráží právě ve výtvarné stylizaci. Kilkenny je tvořené hranatými tvary a působí hrubě stejně jako jeho obyvatelé, na které je uplatněna kubisticky asymetrická kresba. Les je vykreslen pastelovými barvami, vlnkami a spirálovými kolážemi. Střídají se zde impresionistické výjevy a nádherné kompozice. Postavy se pohybují elegantně, plynule a částečně v nich zůstávají náčrtové skici. Autoři si také hrají s úhly pohledu a montáží obrazu pro navození konkrétní nálady: ve vypjatých či smutných situacích se například obrazovka zužuje. Občas je užito několika políček v jednom záběru ve stylu komisku a nechybí nápaditě začleněný střih. A to jsem se ještě nedostal k vnímání světa z vlčí perspektivy, kdy se v barevných obrazech kolem rozpínají pachy okolí. Vlkochodci kombinují různé styly a experimentují, přičemž vše zůstává konzistentní. Tvůrcům se tak daří podstatná věc – vracejí lesu kouzlo dětské představivosti a mýtu život.

Chválím herecké výkony a dobře zvolenou hudbu. Konflikt dvou kultur jsme už viděli mnohokrát a mohl bych zde vytahovat názvy jako Pocahontas, Princezna Mononoke a možná i toho Avatara. Scénář se prostě nevyhne jisté schematičnosti a jednoduchosti, a tu a tam se najde drobný kaz. Výsledný dojem malinko shazuje také démonický Cromwell, který na rozdíl od zbytku osazenstva působí charakterem poněkud ploše. Přesto všechno zůstávají Vlkochodci nadprůměrnou podívanou. Píseň moře na mě sice emocionálně zapůsobila víc, ale upřít vlčímu dobrodružství skvěle vystavěné postavy, prostředí a funkční emoce nemohu. Zdejším hrdinkám budete držet palce a upřímně jim přát šťastný konec. A tak to u dobrých pohádek má být. Autoři vložili do svého díla obrovské množství tvůrčí fantazie a jejich úsilí se vyplatilo. Vlkochodci jsou nádherný film, na který se velice příjemně dívá. Pokud vás tvorba studia Cartoon Saloon dosud míjela, nastala nejlepší chvíle to napravit. Litovat nebudete.

Vlkochodci

Irsko/USA, 2020, 102min

Režie: Tomm Moore

Scénář: Will Collins

Hudba: Bruno Coulais

Hrají: Sean Bean, Honor Kneafsey, Simon McBurney,

Maria Doyle Kennedyová, Jon Kenny, Nora Twomeyová, aj.

1 368 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 1 »

  1. Comment od Kim — 17.1.2021 @ 20.15

    Po dlouhé době se těším na kresleňák.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.