Ocenění

Digitální vlna: Blacklight: Retribution

Autor | Aktuality | Pondělí 12 Září 2016 19.55

Dnes se nebudeme věnovat žádné legendární hře se silným příběhem a s propracovanými charaktery postav, přestože by se to od webu zaměřeného především na žánrovou literaturu přirozeně očekávalo. Místo toho se podíváme na osud jedné multiplayerové střílečky, která je přímo ukázkovým příkladem promarněného potenciálu. V čase se vrátíme jen o kousek, tj. do roku 2012, který byl pro free-to-play střílečky s vědecko-fantastickou tématikou výjimečný. Byl to také zřejmě poslední rok, kdy tento distribuční model na poli počítačových her zažíval zlaté časy a tituly se rojily jako houby po dešti. Jedním z nich byl i nenápadný a přesto v mnoha směrech revoluční Blacklight: Retribution.

blacklight-retribution

Distribuční model free-to-play má několik specifických pravidel, mezi něž patří rychlé nasazení prototypu v betaverzi, jejíž ukončení oficiálním vydáním je dlouhodobě ve hvězdách. Kromě volného přístupu k plné hře mají hráči možnost zakoupení různých kosmetických doplňků za reálné peníze. Dobře navržené free-to-play hry platícího hráče nezvýhodňují před ostatními. Majetnější hráči mohou mít sice barevnější zbroj, ale o úspěchu stále rozhodují herní schopnosti plynoucí z nadání a tréninku, nikoli z velikosti finanční investice. Jedním z nepsaných pravidel pro tento typ her je i pravidelné a časté doplňování obsahu, jenž má šanci uživatele u hry udržet i několik let. Právě nedostatek nového obsahu bývá příčinou pádu titulů, které se zpočátku úspěšně vezou na free-to-play vlně, aby je náhle a bez meškání sama smetla.

V roce 2012 se dočkaly vydání hned tři očekávané a slibně vypadající free-to-play tituly zasazené do vzdálené budoucnosti. Největším a z celé trojice dosud nejúspěšnějším je Planetside 2 z dílny Daybreak Game Company (dříve známé jako Sony Online Entertainment), což je společnost, která má v historii online hraní vyhrazenou samostatnou kapitolu, vzpomeňme třeba EverQuest, Star Wars Galaxies nebo z poslední doby vyvražďovačku H1Z1. Žádná jiná hra doposud nenabídla příležitost k tak obrovským bitvám hned na několika kontinentech jako Planetside 2. Ke slovu se dostává letecká i pozemní technika, pestrý arzenál zbraní plynoucí z rozdílnosti soupeřících frakcí a rozmanitost rozsáhlých bojišť měnících svůj obraz v průběhu denní doby. Několikahodinové útoky začínající třeba při západu slunce a končící s jeho východem mají zcela nenapodobitelnou atmosféru, jíž se dosud žádná jiná hra nevyrovnala.

Další hrou, která se toho roku výrazně zapsala do herní historie, je Tribes: Ascend. Kořeny série Tribes sahají do druhé poloviny devadesátých let minulého století a první díl Starsiege: Ascend byl jednou z prvních čistě multiplayerových stříleček. Nejnovější díl stále staví na stejných principech: rozlehlé mapy s kopcovitým terénem, na kterém je možné plně rozvinout techniku pohybu známého jako „lyžování“. Správné provádění této techniky umožňuje dosáhnout obrovské rychlosti, která je při napadení nepřátelské základny klíčová. Zbraně většinou vystřelují projektily s nízkou rychlostí a při střelbě na rychle se pohybující cíle je proto zapotřebí značné předvídavosti a zkušenosti, což činí z této hry společně s mnoha jejími dalšími vlastnostmi naprostý unikát. Pokud by se tehdy neobjevil Blacklight: Retribution, byl by tento článek právě o Tribes: Ascend.

Blacklight: Retribution je ve skutečnosti už druhým a dosti pravděpodobně posledním dílem série. Prvním pokusem byla hra Blacklight: Tango Down, kterou vývojáři ze Zombie Studios v čele s designérem Jaredem Gerritzenem vyvinuli primárně pro konzole. Úspěch nebyl valný, přijetí hráčů vlažné, ale přesto dokázali i ti největší kritici ocenit fakt, že za nepatrné peníze byla hráčům nabízena hra s kvalitou AAA titulů. Propříště se tedy Zombie Studios rozhodlo vydat hru zcela zdarma, vyleštit herní mechaniky k dokonalosti a jít do toho všeho s distributorem, který už na poli free-to-play měl bohaté zkušenosti. Že byly tyto zkušenosti získané výlučně distribucí MMORPG her, bylo v té době bohužel nepodstatné.

blacklight_retribution_by_1126jjk-d5ivwec

JEDINEČNOST HERNÍHO ZÁŽITKU

A čím že je tahle hra vlastně tak výjimečná? Na první pohled totiž vypadá jako další klon Call of Duty. Jenže Call of Duty nemá HRV. Zkratka pro Hyper Reality Visor označuje schopnost sledovat po omezenou dobu všechny hráče na mapě, a to i skrze stěny. Podvádění ve formě wallhacku za normálních okolností požitek ze hry kazí, protože možnost vidět skrze stěny na ostatní hráče dává cheaterům obrovskou výhodu. Jenže v Blacklight: Retribution je integrovaný wallhack zcela legální a používat jej mohou všichni. Zapracování této herní mechaniky je velice dobře vyvážené, a proto vždy, když je možnost se před všeodkrývajícím HRV schovat, je to vykoupeno určitým znevýhodněním. Například hráč, který se díky použití svého vybavení jeví na HRV jako neviditelný, dává svému okolí jasnou známku své přítomnosti všesměrovým zvukovým signálem.

Další z významných herních mechanik je systém jakýchsi skladišť, kterých je na každé mapě několik a za body získané v aktuální hře si zde můžete doplňovat zdraví, munici nebo nakupovat speciální zbraně. Jednou ze specialit, kterou tato skladiště nabízejí, je i zvláštní typ vysílačky, kterým označíte místo na mapě a za pár vteřin na to místo přistane z nebe velký mech. Když si do něj vlezete, boj nabere zcela jiné měřítko, protože slabá zbroj vojáka se nemůže rovnat zbroji a kalibru zbraní obřího stroje. Jenže hráč tím ztrácí ono magické HRV a možná byste se divili, jak málo je ve skutečnosti využíván tak atraktivní prvek, jakým mech v aréně bezesporu je.

Jedním z příkladů výborně zvládnutého herního designu je integrování herního režimu Search & Destroy. Tento režim spočívá v tom, že jeden tým má za úkol položit bombu a nechat ji vybuchnout, zatímco ten druhý se tomu snaží zabránit. Hlavní vlastností tohoto režimu je fakt, že místa, kam lze bombu položit, jsou dvě. Oznámení tohoto režimu vyvolalo bouřlivou diskuzi, protože díky HRV by místo pokládky bylo už dopředu jasné. Finální řešení bylo ale obdivuhodně elegantní. Ten, kdo nese bombu, a všichni v jeho bezprostřední blízkosti jsou pro HRV neviditelní. Dobře sehraný tým si s takovou vlastností dokáže vymyslet hned několik taktických situací a porůznu jimi manipulovat soupeře.

Je nutno zmínit i skvělý design map, stylové prostředí inspirované Japonskem, možnost seskládání zbraní a výstroje z mnoha komponent a další a další atraktivní vlastnosti. Jenže každá pohádka nějak končí a tahle nemá dobrý konec. Distribuční společnost PerfectWorld nedokázala s úspěchem projít žádným významným milníkem ve vývoji hry. Uvedení hry na Steam proběhlo bez většího povšimnutí, obrovský update přinášející populární kooperativní mód se dočkal oznámení jen v několika herních médiích, přičemž bylo zjevné, že ambice byly původně mnohem větší. I to málo zlákaných hráčů později odradilo více než půlroční čekání na další update, který přinesl pouze zrecyklované mapy z prvního dílu. Poslední kapkou byla změna obchodního modelu, jenž byl do té doby přívětivý zejména pro příležitostné hráče.

I vývojáři ze Zombie Studios začali svoje síly štěpit a věnovali se jiným titulům. Vedle totálního propadáku Special Forces: Team X vydali ještě hororovou adventuru s procedurálně generovaným obsahem Daylight, což byl nakonec také propadák. Vrátili se tedy zpět k Blacklight: Retribution a oznámili vydání titulu na konzoli Playstation 4, kde se o distribuci postarali sami. Jenže to už bylo pozdě. V loňském roce Zombie Studios ukončilo činnost a na jeho základech vzniklo studio Hardsuit Labs, jež se o hru stará doteď. Obsahu ovšem nadále nepřibývá, opravné balíčky vycházejí zřídka a odvážné plány nejsou pořádně dotažené do konce. A tenčící se hráčská základna má v případě free-to-play hry přímý dopad na možnosti jejího dalšího vývoje.

Blacklight: Retribution je stále ke stažení a stále se trochu hraje, pokud kolem tohoto herního žánru alespoň občas proběhnete, doporučuji hru vyzkoušet. Později se objevily tituly, které se v mnoha ohledech této hře podobají, jako třeba Titanfall, který se letos dočká svého pokračování. Nicméně na další herní zážitek jako z říše fantazie, jaký nabídl Blacklight: Retribution, si budeme muset asi ještě chvilku počkat.

Související články:

Ico a Shadow of the Colossus

424 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.