Ocenění

Jak se vyrovnat se strachem z netvora (recenze)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Středa 5 Duben 2017 20.40

Umění vyprávět příběhy je základním stavebním prvkem tvůrčích dovedností. I obrazy nebo sochy v sobě skrývají svůj vnitřní příběh – o literatuře nebo filmech ani nemluvě. Do kin minulý týden vstoupil americko – španělsko – britský snímek Volání netvora: Příběh života, který pod rouškou fantastické pohádky utkané v mysli dvanáctiletého chlapce vypráví o osobní statečnosti, cestě do hlubin vlastního nitra, o odhalovaní nejniternějších emocí, jejichž vyslovení přináší bolest. Je to příběh o boji se strachem, jenž se skrývá v každém z nás. Španělský režisér Juan Antonio Bayona používá k oslovení diváků silné a podmanivé vizuální i emocionální prvky, a s jejich pomocí předkládá filmovou adaptaci stejnojmenného románu Patricka Nesse, jenž je zároveň podepsán i pod scénářem snímku. Oba pánové mají schopnost vtáhnout diváky do vyprávění, zaujmout je a rozvířit jejich citové vjemy. Nejen tím, co se na plátně odehrává, ale především citovou rovinou, kterou v různých obměnách zažívá každý.

monster-calls-poster

Na začátku je nutné předeslat, že Volání netvora není vhodným snímkem pro rodinnou návštěvu biografu, a už vůbec ne pohádkou, ve které dobro bojuje se zlem. Postavy zde totiž nejsou jen černé a bílé, ale mají mnohem pestřejší škálu barev. Dočkáme se nepříliš příjemné návštěvy do psychiky chlapce, jenž se vyrovnává s předtuchou ztráty blízkého člověka, která se postupně transformuje do hororově tíživých snů. Samotářský dvanáctiletý Conor je vystaven situaci, kdy se v domě postrádajícím radost musí starat o těžce nemocnou matku. Ve škole je pro svou uzavřenost a pověst podivína vyčleněného z kolektivu obětí šikany. Otec bydlí daleko od osudem soužené rodiny, jeho návštěvy jsou sporadické a ke starostlivé, ale poněkud odměřené babičce, která je tou jedinou, jež vnukovi a své dceři v těžkých chvílích pomáhá, si doposud nenašel cestu.

Uzavírá se tak do vnitřního světa, zachyceného v podmanivých kresbách, které by žádnému dětskému psychologovi neudělaly radost. Ve spánku přicházejí pravidelně se opakující noční můry, kdy drží za ruku matku visící nad propastí, ale nemá sílu situaci zvládnout. Ve chvíli, kdy křečovité sevření povolí, se budí s výkřiky hrůzy, vyděšený a zpocený. Pravidelné opakování snu se zdá být cestou k zatracení, v jednu chvíli se ale objeví podivný průvodce smutným světem – netvor. Má podobu mohutného letitého stromu, tisu, který Conor vidí z okna svého pokoje. Chce mu postupně vyprávět tři příběhy, které určitým způsobem korespondují s tím, co se právě děje v chlapcově reálném životě. Na oplátku požaduje, aby čtvrtý – závěrečný příběh vyprávěl Conor sám. Má to být nejdůležitější příběh, ve kterém si chlapec bude muset sáhnout na emoční dno.

Juan Antonio Bayona své vyprávění nepředkládá černobíle. Naopak sází na žánrovou rozmanitost, která dotváří emoční křivky příběhu. Divák ve výsledku dostává směsici pohádky, existencionalismu, fantaskních prvků, thrilleru, hororové atmosféry, ale třeba i animace, kterou režisér použil pro scény, kdy ke slovu přichází netvorovy příběhy. Vizualizací ve fantastické rovině připomíná mexického souputníka Guillerma del Tora a celkovým vyzněním dává vzpomenout na předloňské syrové nezávislé drama Joshe Monda James White. Bayona předloženou paletou barev nedává divákovi šanci začlenit si snímek do nějakého žánrového vzorce. Kdo zná jeho starší filmy Sirotčinec (2007) či Nic nás nerozdělí (2012), ví, že hranice jednotlivých žánrů jsou tomuto tvůrci těsné a snaží se je nejen překračovat, ale i definovat. V mnohém mu pomáhá jak samotná předloha, tak i umně vybrané herecké obsazení.

Čtrnáctiletého skotského mladíka Lewise McDougalla v hlavní roli jste mohli zaregistrovat ve snímku Pan (2015), zde mu byl svěřen jeho věku snad až neodpovídající prostor, s nímž si však poradil s přehledem. Diváky dokáže bez mrknutí oka strhnout na svou stranu. Felicity Jonesová coby churavějící matka je nejen půvabnou a sympatickou ženou (a to i v momentech, kdy choroba uštědřuje tvrdý direkt), ale především jí věříte každou emoci. O tom, že Sigourney Weaverová je skvělá herečka, pak není potřeba diskutovat. Její charisma pohltí jakoukoli scénu, ve které se objeví, a její věkem nabyté herecké zkušenosti obohacují Volání netvora o další rovinu. Už od první chvíle víte, že pod slupkou přísné, odměřené a racionálně uvažující ženy se skrývá v jádru dobrosrdečná babička a jen čekáte, kdy tato skutečnost konečně vyplave na povrch. Hlas netvora byl svěřen Liamu Neesonovi. Ústřední herecké úlohy doplňuje stejně pečlivě vybraná mozaika vedlejších postav. Zmiňme alespoň britského herce Toby Kebbella v roli Conorova otce, který i přes malý prostor dokáže zaujmout a donutit diváka moralizovat nad svou postavou.

Volání netvora: Příběh života není sice příjemným, ale o to více fascinujícím filmem. Patrick Ness, autor předlohy i scénáře, dokázal nepříjemné věci prezentovat s pokorou a citlivým humorem. Jeho prostřednictvím musíte nepříjemné pravdě pohlédnut do očí, a i přes všudypřítomnou hořkost se s ní smířit a pochopit, že slabost může být zároveň ctností, kterou si ovšem musí každý vybojovat střetem sám se sebou. Nutno zmínit, že původní námět patřil spisovatelce knih pro dospívající čtenáře Siobhan Dowdové, která jej po prohraném boji se zákeřnou nemocí již nestihla realizovat. Největší nevýhodou pak může být to, že výsledek neocení diváci, kteří v kinosálech hledají pouze unik a prostou zábavu. Je potřeba si uvědomit, že podobné věci se dějí všude kolem a když u toho ukápne i nějaká ta slza, je to jen důkazem hloubky příběhu…

Volání netvora: Příběh života

USA / Španělsko / Velká Británie, 2016, 108 min

režie Juan Antonio Bayona

scénář Patrick Ness

hrají Lewis MacDougall, Liam Neeson, Felicity Jonesová,

Sigourney Weaverová, Toby Kebbell aj.

133 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 2 »

  1. Comment by Cloudy — 6.4.2017 @ 13.37

    Těším se těším, úplně jsem zapomněl, že to točil Bayona. Parádní předloha, dle recenze film dokáže taky chytnout, ale bohužel je to námětem v podstatě producentská sebevražda.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  2. Comment by Cloudy — 12.4.2017 @ 23.38

    Tak jsme si poplakali, dobré to bylo.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.