Den, kdy přišla potopa (recenze)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Čtvrtek 7 srpna 2014 9.00

Na den kdy začalo pršet, byl Noe se svou rodinou připraven. Pršelo tak dlouho, až celý svět zaplavila voda a zachránili se jen ti, jimž byl poskytnut azyl na arše. Tohle je v krátkosti shrnutí biblického příběhu, který na filmová plátna nedávno převedl režisér Darren Aronofsky. Jako spolupracovníka si vybral Ariho Handela a společnou rukou vymysleli děj postavený na Písmu, ovšem vtiskli mu moderní šmrnc fantastiky. Filmová studia se sice k realizaci projetu příliš neměla, ale autorské duo se svého společného díla nechtělo vzdát. Ke spolupráci byl tedy pozván zkušený kreslíř Niko Henrichon, aby se ujal alespoň komiksového zpracování. A nakonec se povedlo realizovat obojí. Čtyřdílnou komiksovou předlohu nám přináší nakladatelství Mladá fronta, které aktuálně přichází s druhým dílem Noe 2: Vše, co se plazí po zemi.

Kdo zná Aronofského filmy, ví, že tento režisér se vždy vytáhne s osobitým přístupem a pojetím. Nejinak tomu je při zpracování biblického mýtu o potopě světa. Komiksové zpracování vzniklo podle původní verze filmového scénáře a jak jsem už v recenzi na první díl naznačil, vše zde působí mnohem celistvěji než konečný výsledek na stříbrném plátně. V komiksu je kladen značný důraz na vizuální podobu, která je bezesporu více než povedená. Henrichonova kresba je tak hnacím motorem příběhu a zároveň neuvěřitelnou pastvou pro oči. Spíše než o běžném komiksu by se dalo mluvit o grafickém románu. Svět před biblickou katastrofou je vylíčen s nebývalou precizností a citem pro detail. Styl kresby balancuje na tenké hraněné mezi komiksovým mainstreamem a vizuálně rozmáchlými autorskými alby, nikdy však neztrácí na dynamickém spádu děje. Přesto pracuje ve prospěch příběhu, a tak než se dostatečně pokocháte jednotlivými obrázky, už už se toužíte dozvědět, jak příběh pokračuje. V tomhle se naopak musíme poklonit před scenáristickým umem, neboť je vám dopředu jasné, že tvůrčí duo nepůjde tak úplně cestou vyšlapanou Písmem svatým.

„Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země…“

(Genesis 6:7)

Pokud jste měli z filmu rozporuplné pocity, komiksové zpracování vám je pomůže utřídit. Alespoň se to tak jeví ze zatím předložené půlky příběhu. Noe s pomocí padlých andělů přeměněných v obry stále stlouká archu a shromažďuje na ní živočišné druhy po párech. V tom mu pomáhá rodina a nejvyšší nad nimi bdí. Lidstvo samotné díky Noeho neoblomné vůli propadá pocitu marnosti a kloní se na jeho stranu v očekávání příchodu konce světa. Jenže důvody, proč se Bůh rozhodl vše prohnilé zničit, se nezměnily. Lidé se stále chovají hůře než dobytek. Na archu by chtěl každý, ale nikdo nemá zájem zametat před vlastním prahem. Nejhorší ze všech je Akkad, velitel barbarských hord. Člověk prohnilý od hlavy k patě je schopen udělat vše, aby se na spásonosnou archu dostal. Vede ho k tomu nutkání zachránit se a zachovat svůj nedůstojný genofond pro očištěný budoucí svět. Archa je už téměř hotová, všechny živočišné druhy v ní našly své místo a začíná pršet. Schyluje se k zásadní scéně kdo z koho. Na jedné straně barbarský lidský rod a na straně druhé Noe se svou rodinou, podporovaný obry z nebe.

Možná kdyby byla Bible podávána v moderní společnosti tímto stylem, stala by se mnohem přístupnější pro nevěřící masy. Do šejkru by se hodilo Písmo svaté a k němu budiž přimíchána fantastika. Vmíchalo by se pár kostek hororového mrazení v zádech a nová pravda o vzniku světa by byla na světě! Najednou by bylo kolem plno fundamentalistických fantastů a snad by se i lépe dýchalo. Nebo by vypadlo něco podobně absurdního jako Vířiví adventisté sedmého dne. Jisté však je, že podobné pojetí biblického příběhu je barbarským bezvěrcům mnohem bližší. Naopak žaludeční potíže pravděpodobně způsobuje Svaté stolici. Ať už je to jak chce, komiksová adaptace konce světa stojí za pozornost, a to rozhodně víc než její vytoužená filmová sestřička.