Se jménem Lívie Hlavačkové jste se mohli setkat například v literárních soutěžích Cena Karla Čapka, Cena Fantázie nebo O nejlepší fantasy. Najdete ho rovněž v žánrových antologiích Čas hrdinov, Třpyt mečů, záblesky laserů či Fantastická 55. Nedávno se na pultech slovenských knihkupectví objevil její debutový román Gwind: Nezabiješ? A pokud navštěvujete cony (a to nejen ty slovenské), možná jste si už vyslechli některou z jejich čím dál víc populárních přednášek. Za návštěvu rozhodně stojí i lékařský blog, v jehož obsahu se vedle autorčiny profese nezapřou ani její literární či filmové zájmy. Ve spolupráci se slovenským časopisem Jupiter vám přinášíme rozhovor s touto sympatickou lékařkou a spisovatelkou…

Jak a proč jsi začala číst fantastiku?

Někdy na druhém stupni základní školy jsem toho četla opravdu hodně. Pamatuji si, jak mi jednou kamarádka začala nadšeně vyprávět o jakési knize, v níž byli trpaslíci, drak a nějaký poklad. Až tak moc mě to nezaujalo. Ale i když bylo knih či povídek o Sherlocku Holmesovi, Třech pátračích, Slavné pětce či Anně ze Zeleného domu dost a dost, nemnožily se geometrickou řadou a už vůbec ne v mé oblíbené knihovně. A tak přišel na psa mráz a já jsem se kamarádky asi tak po roce zeptala, jak se ta kniha jmenuje. Moje první četba Hobita ve starém slovenském vydání to celé spustila. Později jsem zjistila, že jsem už předtím četla nějaké knihy, které by se do fantastiky daly zařadit, ale ty nebyly tak zlomové jako Hobit a následně Pán prstenů.

Tvé první povídky, z nichž několik lze stále najít na tvé webové stránce, jsou fanfikce ze světa Harryho Pottera. Doporučila bys mladým autorům začít právě psaním fakfikce?

Abych to uvedla na správnou míru, nezačínala jsem fanfikcí. Nějaké dětské pokusy se objevily už v mých osmi letech, celou střední školu jsem střídavě psala a zase nepsala a než jsem se dopracovala k fanfikci, už jsem měla napsanou první „hrubou“ verzi románu. Tehdy jsem nějakou náhodou objevila potterovskou fanfikci. Bylo to opravdu zábavné období, na které ráda vzpomínám. Svou první fanfikci jsem napsala jen tak ze srandy, byla kraťounká a na jedné české stránce si vydobyla dobré ohlasy. Postupně jsem začala fanfikci využívat pro různé literární experimenty. Například jsem psala songfikce, tedy povídky, které využívají text písně pro vytvoření děje. Snažila jsem se v nich z vybrané písně využít každý verš. Představ si, jak v povídce vysvětluješ, proč Lucius Malfoy vykradl obchod s lihovinami. (smích)

Doporučit fanfikci začínajícím autorům? Myslím si, že pokud nemá autor k jejímu psaní nutkání, pak žádné doporučení stejně nepomůže. Každopádně ale má svoje výhody. Autor se při ní nemusí soustředit na vytvoření postav či prostředí a může se zaměřit na literární techniky, příběh či nějaký konkrétní detail. To vše se samozřejmě dá i bez fanfikce. Jde jen o to, kdo k čemu tíhne.

„Nikdy nezapomenu, jak jsem klečela před Egonem Čiernym

a jak mi předal vysněný meč do rukou.“

Tvá první publikovaná povídka Drozd vyšla na pokračovaní v Pevnosti a získala Cenu o nejlepší fantasy. Jaký vliv měl na tebe tento úspěšný debut?

Velký. Předtím jsem se pokoušela poslat několik narychlo napsaných povídek do jiných soutěží, ale neuspěla jsem. Na Drozdovi jsem si ale dala opravdu záležet. Pracovala jsem na něm asi tři čtvrtě roku. Když jsem dostala e-mail, že se mám dostavit na Parcon do Neratovic, kde budu pasovaná na Lady fantasy, skoro jsem samou radostí vyskočila z kůže. Byl to můj první con vůbec. Nikdy nezapomenu, jak jsem klečela před Egonem Čiernym a jak mi předal vysněný meč do rukou. Přímo na conu mi Tomáš Němec řekl, že pokud bude povídka v češtině, tak ji publikuje v Pevnosti. Takže se zařídil překlad, s jehož úpravami mi vydatně pomáhala Jana Jůzlová, a já jsem poprvé viděla své jméno otištěné v časopise. První vydaná povídka pro mě byla hmatatelný důkaz, že se to dá, že se dá něco napsat a vydat.

Následovalo třetí místo v Ceně Karla Čapka a vítězství v Ceně Fantázie. Tuto soutěž, stejně jako Poviedku Istroconu a Fantastickou povídku, jsi později sama hodnotila jako porotce. Změnil se tvůj pohled na tvorbu (hlavně) začínajících autorů poté, co jsi seděla tzv. na druhé straně barikády?

Už předtím jsem se při psaní fanfikce na nějakou dobu zapojila do projektu, jenž autorům nabízel konstruktivní kritiku, a tak to pro mě nebylo zase tak nové. Při porotcování ale samozřejmě nejde o komplexní vystižení dobrých a špatných prvků na půl straně textu, ale o shrnutí toho všeho do jediného čísla. Můj pohled na autory se ale neměl proč změnit, to spíše pohled na mou vlastní tvorbu. Především když jsem si uvědomila, že dělám ty samé chyby, pro které jiné povídce snižuji hodnocení.

Pracuješ v oblasti lékařství, témata z téhle oblasti probíráš v přednáškách na conech. Jak důležitá je tato oblast pro tvou tvorbu?

Je to vidět na většině z mého díla. Moje detektivky bývají často postaveny na nálezech mrtvých těl, jindy řeším biologické či lékařské drobnosti jako například choroby či nějaké nepříjemnosti. Dokonce i mé bojové scény jsou tímto ovlivněny. Nemám totiž ve zvyku popisovat nějaké seky či body, ale spíše následná zranění. Myslím si, že je to přirozené. Každý autor vkládá do své tvorby to, co umí nejlépe.

„Z mého pohledu si hrdinka Gwind ještě neprošla vším,

co jsem si pro ni připravila.“

První román ti vyšel rovnou ve velkém nakladatelství Ikar. Jak toho lze na Slovensku dosáhnout?

Po výhře v Ceně Fantázie v roce 2008 jsem přímo z nakladatelství dostala e-mail, že se na mé stránce dočetli o připravované knize. Nenabízeli mi přímo její vydání, to ne, ale chtěli si ji přečíst. Tak jsem jim ji za pár let nakonec poslala a oni se mi poté ozvali, že ji chtějí vydat. Takhle to zní ve stručnosti jednoduše, ale cesta k vydání byla ve skutečnosti o dost klikatější.

Máloco ve fantasy končí u jedné knihy, připravuješ tedy pokračovaní?

Z mého pohledu si hrdinka Gwind ještě neprošla vším, co jsem si pro ni připravila. Na konci této knihy není tou, která se mi už jako hotová postava zrodila v hlavě. Další knihu mám zhruba napsanou, jen ji ještě musím doladit. Vím, že to někteří autoři dělají průběžně při psaní, já to dělám až po dopsání.

Získala jsi cenu evropské fandomové organizace ESFS pro podporu talentů. Jaký je tvůj názor na fanouškovské hnutí a jeho úlohu v současnosti?

Myslím, že dnes, v době internetu a velké dostupnosti čehokoli, je bez toho, aby se člověk o toto téma aktivně zajímal, těžší rozpoznat, co je vliv fanouškovského hnutí a co je zkrátka jen nějaký přirozený průběh událostí. Proto je posouzení úlohy fandomu ošemetné. Já se přiznám, že se k tomu vyjádřit neumím.

Na čem právě pracuješ a co máš v plánu do budoucna?

Momentálně mám rozepsanou jednu povídku a průběžně se snažím přepracovat druhý díl Gwind do podoby, kterou bych mohla poslat do nakladatelství. Ale plánů mám samozřejmě víc. Některé patří do fantasy, některé ne a až budoucnost ukáže, které z nich dostanou šanci.

„Tancuji, maluji, skládám puzzle,

procházím se, čtu si, vyrazím za přáteli…“

Poměrně dost času věnuješ rovněž psaní vlastního blogu, kde se mísí zájem tvé lékařské zájmy s psaním fantastiky. Co ti blog vedle přímého kontaktu se čtenáři přináší?

Kromě už vzpomínaného kontaktu se čtenáři mi přináší především motivaci podívat se na nějaká lékařská témata blíže. Není to politický či náladový blog, který člověk napíše za chvilku a hned ho také hodí na net. Mně psaní blogu trvá od nápadu ke zveřejnění klidně i několik týdnů, obyčejně je to ale asi tak pět dní intenzívního studia odborné literatury. Snažím se vyhledat co nejnovější informace, takže se často dozvím novinky, o kterých jsem předtím ani netušila. A navíc když už se snažím vysvětlit složité téma jednoduše, musím mu nejdříve sama dobře porozumět. To je pro mě jedna z důležitých motivací pro psaní blogů.

Co nejraději děláš, když nemáš v ruce lékařské náčiní ani klávesnici?

Tancuji, maluji, skládám puzzle, procházím se, čtu si, vyrazím za přáteli, čtu si, jdu s kamarády na pivo anebo jen tak sedím a sleduji seriály.

Související články:

Rozhodne se Gwind zabíjet? (ukázka)

Najde Gwind cestu do srdcí čtenářů fantastiky? (recenze)

XB-1 a Jupiter představují Alexandru Pavelkovou (rozhovor)

XB-1 a Jupiter představují sestry Droppovy (rozhovor)